Článek
Stejně jako pan kolega Martin Klapetek jsem i já musel mnohokrát odpovídat na otázku: „Vážně tě zajímají hřbitovy?“ Ano, zajímají. A rád je navštěvuji. Ovšem jen některé. Staré, zanedbané, zejména židovské hřbitovy, jsou totiž výborným místem k rozjímání. Pobyt na pohřebišti dodává klid, uvolnění a zároveň jakýsi nadhled na světem. Člověk prochází mezi němými náhrobními kameny, zašlými pod nánosem času, a přemýšlí. Myslí na své problémy, stejně jako na své problémy mysleli ti lidé, kteří tu leží pochovaní. Ale teď už žádné problémy nemají, že? Jak pomíjivá je lidskost…
Opuštěný hřbitov ukrytý mezi stromy na okraji Martina na Slovensku
Hřbitov je také nositelem paměti daného místa - osady, vesnice, města. Pod každým náhrobkem se skrývá příběh jednoho z obyvatel. Všechny tyto příběhy se ani při důsledném studiu kronik a výslechů pamětníků nemáme šanci dozvědět. Ale přesto se odehrály a jediné co po nich zůstalo je tento náhrobek, který zde stojí jako připomenutí, že jakýsi člověk zde kdysi žil a zemřel. Jak neúprosný je věčný koloběh života…
Šlechtický hřbitov rodu Sunhang v Inčchonu v Jižní Koreji
Zejména v našich končinách pak staré, minimálně 80 let nepoužívané hřbitovy, představují jedinou památku na komunitu, která kdysi v Evropě existovala, a velice tragickým způsobem byla zničena. Rabína ani běžného muže v jarmulce již dnes na ulici nepotkáte, synagogy byly povětšinou srovnány se zemí, slova jako „mešuge“ nebo „chucpe“ víceméně zmizela z běžného slovníku, ale židovské hřbitovy zůstaly ve spoustě případů zachovány a jsou tak němým pamětníkem hrůz, pro které se vžilo označení holocaust.
Starý židovský hřbitov v Mukačevu na Ukrajině
Často si dělám legraci ze sporů mezi Hebrejci a Mohamedány a říkám: „jak moc se nemají rádi, tak moc jsou si podobní.“ A musím říci, že minimálně návštěva muslimského hřbitova měla v něčem velice zvláštní atmosféru, přirovnatelnou skutečně snad jen k pohřebištím židovským. Již z písma použitého na náhrobních kamenech na člověka dýchne aroma orientu a čehosi vzdáleného. Je velká škoda, že český zákon o pohřebnictví neumožňuje pohřbívání bez rakve, jen v rubáši, jak velí Korán - tento zvyk je mi velice sympatický.
Muslimský hřbitov v Třebíči v Česku
Znáte ten vtip? Kohn prochází po hřbitově kolem obrovské hrobky Rotschildů a říká si: „Hm, tak ti si teda žijou…“ Takový pocit jsem měl, když jsem poprvé viděl hrobku barona Poppera. Bohužel, jak neonacisté, tak vandalové se na ní značně vyřádili, stejně jako na zbytku zdejší nekropole. A tělo samotného barona je pryč…
Hrobka barona Poppera na židovském hřbitově v Hliníku nad Váhom na Slovensku
Memento homo, quia pulvis es et in pulverem reverteris. / Pamatuj člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš. / Bedenke Mensch, dass du Staub bist und zum Staub zurückkehren wirst.
Starý křesťanský hřbitov v Lietavskej Lúčke na Slovensku
P.S.: Občas s nadsázkou říkám „Nechci být samotář, ale živí lidi mě nuděj', tak co jinýho, než krchovy?“
Zdroj: Autorský článek
