Článek
V jedné ze svých předchozích úvah jsem se zaobíral problémem plynoucím ze sudého počtu poslanců a možnosti volební plichty. Mohou nastat však i jiné případy neakceschopného parlamentu, ať už to jsou například opoziční obstrukce (jako nedávno, že?), či jakékoliv jiné případy, kdy podmínky na území České republiky neumožnují řádné fungování parlamentu. Ústavní řád na takovou situaci pamatuje jen v jediném případě, a tím je nouzový stav.
Je-li nebezpečí z prodlení, může vyhlásit nouzový stav předseda vlády. Jeho rozhodnutí vláda do 24 hodin od vyhlášení schválí nebo zruší.
Zdroj: Sbírka zákonů
Předseda vlády sám o sobě nemá příliš široké pravomoci, o čem by mohl od stolu jedním podpisem rozhodnout, nicméně toto je jedna velká výjimka pro skutečně krizové případy. Jako jediný ono pomyslné červené tlačítko v Kramářově vile stiskl roku 02 Vladimír Špidla, a to (podobně jako Harry Truman) hned dvakrát po sobě. Česko tehdy zasáhla jedna z největších povodní v historii, na kterou Špidla reagoval 12. srpna vyhlášením nouzového stavu pro území hlavního města Prahy, Středočeského kraje, Jihočeského kraje, Plzeňského kraje a Karlovarského kraje, [1] a o den později pak i pro území Ústeckého kraje.[2] Současně nařídil na těchto území nasazení armády, evakuaci civilistů, provádění terénních a stavebních úprav a mnoho dalších nezbytných opatření.
Nicméně pro zbylé dva krizové stavy - tedy stav ohrožení státu a válečný stav - žádné takové ustanovení neexistuje. Ještě před rokem a měsícem bych ten druhý pokládal v Evropě za vyloučený, ale ejhle… Nepochybně by nebylo od věci, aby tyto případy byly nějak právně ošetřeny - pro všechny případy. V roce 20 s takovým návrhem přišel tehdejší ministr obrany Lubomír Metnar, který následně musel čelit kritice a výzvám k odstoupení, neboť spoustě lidí taková úprava nejspíš nepříjemně zaváněla diktaturou.
V neodkladných situacích, za nichž by se nemohl/nestihl sejít Parlament České republiky, by mohl být vyhlášen stav ohrožení státu: vládou na návrh předsedy vlády, přičemž Parlament České republiky by toto rozhodnutí při nejbližší příležitosti potvrdil, nebo zrušil; v případě okolností opravňujících k vyhlášení stavu ohrožení státu by v neodkladné situaci tento stav mohl vyhlásit také předseda vlády, přičemž vláda by jeho rozhodnutí musela do 48 hodin schválit a Parlament České republiky by ho potvrdil, nebo zrušil s konečnou platností na nejbližší schůzi.
Zdroj: ČT
Najít rovnováhu mezi nutnou centralizací, rychlým rozhodováním a pevnou rukou v dobách krize na straně jedné a autoritářstvím, vládou jednoho a kultem osobnosti na straně druhé může být velice těžké - koneckonců o tom svědčí mnoho případů z historie i současnosti. A právě strach z obvinění o pokus přisvojit si diktátorské pravomoci bude dle mého důvod, proč se to již nikdo nepokusí navrhnout. A v ústavním pořádku bude další díra…
