Článek
Milý deníčku,
včera jsem si uvědomila, že Vánoce jsou už příští týden. Zdá se mi to nebo to zase šíleně uteklo? Většinou co neudělám v listopadu, tak to v prosinci už nestihám.
Co jsme zatím stihli:
- Upéct linecké.
- Sníst linecké.
- Koupit většinu dárků.
- Vyždímat dvě výplaty (v mém případě rodičáky) až na dno.
- Vytvořit adventní věnec, který už skoro celý opadal.
- Předvánoční úklid. Kde se tu zase vzal ten nepořádek fakt nechápu.
- Pověsit venku vánoční výzdobu. Letos to jsou přesně 3 ozdoby.
- Vidět snad všechny české vánoční pohádky. (Zjistila jsem, že když trávím celý den se synem sama, pomáhá mi pouštět si je jako kulisu. Sice z celé pohádky vidím celkem třeba 5 minut, ale den mi pak líp ubíhá a tolik se nenervuji.)
A to je asi tak vše.
Seznam toho, co jsme chtěli stihnout, rozepisovat nebudu. Ale určitě by tam bylo víc druhů cukroví a domácí vaječňák.
Nicméně, honit se za „dokonalým Štědrým dnem“, o tom přece Vánoce nejsou. My budeme rádi, když budou klidné, budeme spolu, dáme si cukroví (klidně kupované) a podíváme se na pohádku (třeba tentokrát uvidím víc než pár minut). A taky, když si je užije náš syn, pro kterého to budou už druhé Vánoce.
