Článek
Když se v Česku mluví o Nobelových cenách, zpravidla zazní dvě jména. Jaroslav Heyrovský a Jaroslav Seifert. Jeden symbol světové vědy, druhý výjimečného básnického jazyka. Tento výčet je ale výrazně neúplný. Pokud se přestaneme dívat pouze prizmatem národních států a zaměříme se na místo narození, původ a formující prostředí, vyjde najevo, že české země sehrály v historii Nobelových cen mnohem větší roli, než je běžně známo.
„Naši“ laureáti: ti, o kterých není pochyb
Jaroslav Heyrovský, narozený roku 1890 v Praze, zůstává jediným laureátem Nobelovy ceny za přírodní vědy, který svou kariéru spojil převážně s českým prostředím. Nobelovu cenu za chemii získal v roce 1959 za objev polarografie, analytické metody, která zásadně změnila chemický výzkum. Jeho práce se rychle rozšířila do celého světa a našla uplatnění v průmyslu, medicíně i farmakologii. Heyrovský je zároveň příkladem toho, že špičková věda mohla vznikat i ve střední Evropě, mimo hlavní světová centra.
Jaroslav Heyrovský
Podobně jednoznačná je pozice Jaroslava Seiferta, nositele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1984. Narodil se v Praze a celý život psal česky. Nobelův výbor ocenil jeho poezii jako dílo hluboce lidské, smyslové a zakořeněné v národní zkušenosti, ale zároveň srozumitelné i čtenářům mimo český kontext. V době normalizace mělo jeho ocenění navíc silný morální rozměr – šlo o uznání svobodného slova v zemi, kde byla svoboda dlouhodobě potlačována.
Jaroslav Seifert v roce 1981.
Rodáci z českých zemí, kteří uspěli ve světě
Mnohem složitější a zároveň fascinující jsou osudy laureátů, kteří se sice narodili v českých zemích, ale jejich vědecká či intelektuální dráha se odehrála jinde. Typickým příkladem jsou manželé Gerty Coriová a Carl Ferdinand Cori, oba narození v Praze. Studovali na Německé univerzitě v Praze a po první světové válce odešli do Spojených států. V roce 1947 společně získali Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu za objev mechanismu metabolismu sacharidů, dnes známého jako Coriho cyklus.
Manželé Coriovi na předávání Nobelových cen v roce 1947.
Gerty Coriová se zároveň stala jednou z prvních žen oceněných Nobelovou cenou v oblasti medicíny. Jejich příběh je typickým dokladem toho, jak politické a společenské okolnosti 20. století vytlačily mimořádné talenty z Evropy, přičemž jejich původ byl později často upozaděn.
Podobný osud má i fyzik Peter Grünberg, narozený roku 1939 v Plzni. Nobelovu cenu za fyziku získal v roce 2007 za objev gigantické magnetorezistence, jevu, který umožnil vznik moderních pevných disků a výrazně ovlivnil vývoj informačních technologií. Grünberg vyrůstal v Německu a jeho kariéra je spojena především s tamními výzkumnými institucemi, přesto patří mezi nositele Nobelovy ceny narozené na území dnešní České republiky.
Peter Grünberg
Praha jako kolébka pacifismu i vědy
Zcela specifické místo zaujímá Bertha von Suttner, narozená roku 1843 v Praze. V roce 1905 se stala první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír. Její román Složte zbraně! výrazně ovlivnil evropské pacifistické hnutí a její osobní přátelství s Alfredem Nobelem mělo přímý vliv na vznik samotné ceny za mír. Přesto je v českém prostředí připomínána spíše okrajově, často jako „rakouská“ osobnost, ačkoliv její život začal právě v Praze.
Bertha von Suttner (1843–1914)
Český původ bez českého občanství
Vedle rodáků z českých zemí existuje ještě širší okruh laureátů s českými kořeny. Patří mezi ně například chemik Leopold Růžička, narozený ve Třech Dvorech u Kolína, který získal Nobelovu cenu za chemii v roce 1939. Jeho práce v oblasti terpenů a steroidů měla zásadní význam pro moderní organickou chemii.
Do této skupiny bývají řazeni i Wolfgang Pauli a Max Perutz, oba narození ve Vídni, ale pocházející z rodin s hlubokými vazbami na české země. Jejich vědecké dráhy jsou úzce spjaty s Rakouskem, Švýcarskem a Velkou Británií, přesto jejich původ ukazuje, jak silným intelektuálním prostorem byly české země na přelomu 19. a 20. století.
Podobně bývají v širších souvislostech zmiňováni i Thomas Cech, Elfriede Jelinek či Brian Kobilka – osobnosti, jejichž rodinné kořeny sahají do střední Evropy, i když jejich vztah k Česku je spíše genealogický než životní.
Kde tedy končí „český“ laureát?
Příběhy těchto lidí ukazují, že otázka národní příslušnosti Nobelových cen není vůbec jednoduchá. Český původ, místo narození, jazyk, státní občanství i kulturní identita se u jednotlivých laureátů prolínají různými způsoby. Možná bychom se proto neměli ptát, kolik Nobelových cen „Česko má“, ale spíše kolik světových příběhů začalo právě tady – v Praze, Plzni, Kolíně nebo v malých obcích, jejichž jména dnes známe už jen z map.
