Článek
Počátky legendární pohádky, o kterou české televize vedou urputné boje, započaly u scenáristy Františka Pavlíčka, v letech 1965-1970 uměleckého ředitele Divadla na Vinohradech, autora scénáře k filmu Markéta Lazarová. Právě tento film je mnohými považován za jeden z nejlepších filmů naší kinematografie. Pro svou angažovanost v roce 1968 byl nucen opustit veškerá vysoká místa v kultuře a stal se tak autorem zakázaným.
Ještě před svým zákazem se však podepsal pod scénáře poměrně známých filmů a televizních inscenací. Za zmínku stojí filmy režisérky Věry Plívové-Šimkové, Tony, tobě přeskočilo a Lišáci, Myšáci a Šibeničák. Dále třeba film režiséra Antonína Kachlíka Princ Bajaja či úspěšný televizní dvojfilm Babička režiséra Antonína Moskalyka. U filmů Princ Bajaja a Lišáci, Myšáci a Šibeničák však již při premiéře nebyl uveden jako autor scénáře.
Posléze napsal František Pavlíček svůj nejslavnější scénář, Tři oříšky pro Popelku. Scénář vycházel z pohádky Boženy Němcové O Popelce. Pavlíček se však předlohy příliš nedržel. Zatímco v původní verzi je Popelka vylíčena poměrně ortodoxně – trpící, špinavá, posmutnělá (tak ji můžeme například viděti v méně známém starším filmu Popelka z roku 1969), v scénáři novém byla vylíčena jako dívka vzpurná, energická, provokující.
Scénáře svým jménem pokryla Bohumila Zelenková, scenáristka, ale hlavně tehdejší pravidelná dramaturgyně v Československé televizi (např. u seriálů Sňatky z rozumu, F. L. Věk, Zlá krev nebo Panoptikum města pražského).
Práce na projektu byla zahájena počátkem roku 1972. Prvním potenciálním režisérem, respektive režisérkou byla Věra Plívová-Šimková, která však scénář odmítla. Tím druhým měl býti Jiří Menzel. Ten se však dostal v nelibost tehdejšímu Ústřednímu dramaturgu Barrandova Ludvíku Tomanovi. Jiří Menzel, jak sám vzpomínal, byl „mužem šedesátého osmého roku“. Nejenže v roce 1967 obdržel Oscara („tedy cenu západní“) za film Ostře sledované vlaky, ale zároveň to byl režisér a spoluautor scénáře k jednomu z nejznámějších trezorových filmů Skřivánci na niti. Film, který se objevil v biografech až v porevolučním období, konkrétně 1. února 1990. Za tento film také dostal tentýž rok na festivalu Berlinale cenu Zlatého medvěda.
Ludvík Toman, který Jiřího Menzela rád neměl, hledal jednoduchou záminku pro jeho vyřazení z projektu. Cestou se nakonec stala spolupráce s DEFA (znárodněný průmysl filmový bývalé NDR). Jiří Menzel se však ke spolupráci s východoněmecké spolupráci příliš neměl, naopak se mu mezinárodní koprodukce nechtělo. Bál se totiž, že by němečtí herci a německý styl výtvarný českou pohádku poškodil. Ludvík Toman toho částečně využil a pod záminkou „nespolehlivosti a nedostatečné důstojnosti“ byl z projektu vyřazen. „Pak mi jednoho večera zavolal Václav Vorlíček a řekl mi, že Tři oříšky pro Popelku bude dělat on. Že to rozhodl Toman. Na druhý den mi Toman oznámil, že to bude soudruh Vorlíček, protože ta pohádka se má točit se soudruhy z DEFA a já prý nejsem dostatečná záruka, že bych v té koprodukci československý film dobře reprezentoval,“ vzpomínal Jiří Menzel. Údajně tehdy také nevěděl, že autorem scénáře není Bohumila Zelenková, ale František Pavlíček.
Jako třetí a definitivní režisér byl vybrán Václav Vorlíček. Režisér, který měl za sebou zkušenost převážně z filmových veseloher (Kdo chce zabít Jessii?, Pane, vy jste vdova), navíc bez většího škraloupu ideologického. Na rozdíl od Jiřího Menzela se spoluprací s DEFA souhlasil a přistoupil i na podmínky částečného obsazení německými herci a natáčení v zimě.
Jiří Menzel také na roli Popelky počítal s Janou Preissovou, se kterou měl zkušenosti již z natáčení filmu Rozmarné léto. Režisér Václav Vorlíček si do hlavní role obsadil herečku Libuši Šafránkovou, která se mu zalíbila svým výkonem v televizním filmu Babička (filmu, ke kterému též napsal scénář František Pavlíček). V přeobsazení hrálo roli i těhotenství herečky Jany Preissové, které se 14. června 1973 narodil syn Martin.
Václav Vorlíček si dále do role prince zvolil na úkor Jana Hrušínského či Jaroslava Drbohlava Pavla Trávníčka. Kvůli svému silně moravskému přízvuku (který však Pavel Trávníček popíral) nechal jej režisér namluvit Petrem Svojtkou. Ústřední píseň přezpíval Karel Gott, ovšem pouze ve verzi české. Ve verzi německé zní pouze podklad instrumentální, protože Karel Gott zpíval u konkurence znělku animované Včelky máji.
Aby pak Václav Vorlíček dosáhl komičnosti některých rolí, tak obsadil v některých menších rolích známé herce komediální (např. Vladimíra Menšíka, Jana Libíčka, Helenu Růžičkovou a další). Zároveň se však do obsazení dostali herci z německé strany (např. Rolf Hoppe, Carola Braunbocková, Karin Leschová…). Za zmínku stojí i herečka Dana Hlaváčová, která si roli zahrála už v původní televizní inscenaci Popelka z roku 1969. Ve Vorlíčkově adaptaci Tři oříšky pro Popelku si stejnou roli zopakovala.
Kostýmy pocházejí z výtvarné dílny Theodora Pištěka, za stranu německou kostýmní výpravu vytvořil Günter Schmidt. Kostýmy však byly navrženy pro letní natáčení, takže v nich herci hráli v zimě. Hudbu složil Karel Svoboda, v té době ještě méně známý skladatel, který se později proslaví jako skladatel kupříkladu k seriálům Návštěvníci, Dobrodružství kriminalistiky, Cirkus Humberto či k filmům Zítra vstanu a opařím se čajem, Což takhle dát si špenát nebo Smrt stopařek.
Film po své premiéře získal obrovskou popularitu. Nejen v českých zemích, ale všude po Evropě. Někde vznikaly i pokusy o remake slavného filmu, kupříkladu nedávný film původu norsko-litevského Tři přání pro Popelku. Ten se však takových úspěchů nedočkal. Film má za sebou mnoho repríz, byl jedním z prvních vydaných na VHS a posléze i na DVD s titulem Zlatý fond české kinematografie. Řada lidí ho každoročně sleduje. Objevují se sice pravidelně hlasy o tom, že až moc častými reprízami film své kouzlo ztrácí, i tak si ale „diváky své“ najde.
Otázkou zůstává, jestli by takového úspěchu dosáhla pohádka v režii Jiřího Menzela, bez peněz z koprodukce východoněmecké, bez prostředí zimního. Dokázal by Jiří Menzel natočiti pohádku, o kterou by televize každoročně bojovaly? Jiří Menzel (předtím ani potom) neměl žádnou významnější zkušenost s filmovou nebo televizní pohádkou. Později měl možnost natočiti pohádku Zdeňka Svěráka Lotrando a Zubejda, inspirovanou pohádkami Karla Čapka, tuto nabídku sám odmítl. Je tedy otázkou, zda by se tento ryze nepohádkový režisér dokázal s tímto žánrem úspěšně vyrovnati.
Seznam použitých zdrojů:
MENZEL, Jiří. Rozmarná léta. V Praze: Slovart, 2013. ISBN 978-80-7391-816-3.
HULÍK, Štěpán. Kinematografie zapomnění: počátky normalizace ve Filmovém studiu Barrandov (1968-1973). Šťastné zítřky (Academia). Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-2041-3.
https://medium.seznam.cz/clanek/adela-hofmanova-o-popelce-rozhodovali-soudruzi-jiri-menzel-s-oscarem-musel-z-kola-ven-31078
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Pavl%C3%AD%C4%8Dek
https://www.csfd.cz/tvurce/70046-frantisek-pavlicek/prehled/
https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99i_o%C5%99%C3%AD%C5%A1ky_pro_Popelku
https://www.csfd.cz/film/9430-tri-orisky-pro-popelku/prehled/
https://www.csfd.cz/tvurce/3327-vaclav-vorlicek/prehled/
https://www.csfd.cz/film/173953-popelka/prehled/
https://www.csfd.cz/tvurce/40240-karel-svoboda/prehled/
https://www.csfd.cz/tvurce/968-jiri-menzel/prehled/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bohumila_Zelenkov%C3%A1
https://cs.wikipedia.org/wiki/DEFA_(film)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jana_Preissov%C3%A1
https://www.csfd.cz/film/8550-lotrando-a-zubejda/prehled/
