Článek
Počátek televizního seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka se datuje do roku 1967, kdy na světové výstavě EXPO '67, Radúz Činčera uvádí zřejmě první interaktivní film na světě - Kinoautomat - Člověk a jeho dům. Film sledoval životní osudy pana Nováka, který se dostával do různých situací a diváci mohli o pokračování děje hlasovat. Možnost hlasování byla samozřejmě klamná, protože obě varianty měly vždy stejný důsledek a sjednotily se zase do jednoho filmu. Na autorství se podíleli též Pavel Juráček, Vladimír Svitáček, Ján Roháč, Jaroslav Frič a Miroslav Horníček.
V roce 1968 se Kinoautomat nainstaloval do pražského biografu Světozor a byl s oblibou uváděn i dvakráte denně. Časem však zájem o film upadal. Tečku za tímto projektem udělal až zákaz v roce 1972, který Kinoautomat na dlouhá léta z ideových důvodů zastavil.
Radúz Činčera sám toužil natočit seriál, který by fungoval na principu jeho Kinoautomatu. Spolu s režisérem Jánem Roháčem, který byl už v televizi zavedený režisér (režíroval kupříkladu seriál Byli jednou dva písaři), se chtěl pustiti do práce na interaktivním seriálu. Ján Roháč však nečekaně v pouhých 48 letech umírá a projekt se na čas zastavil, protože Činčera sám byl politicky nepřípustný. Projekt se po čase svěřil zcela jiným ideově méně závadným lidem. „Táta chtěl udělat jakoby televizní verzi Kinoautomatu, protože si uvědomoval, že tam ten potenciál je silný. (…) A táta, protože je dobře znal, tak jenom jako prosil. Říkal ‚Prosím vás pěkně, on to má svý pravidla, principy, zákonitosti. Já to vím, já jsem to vymyslel. Já bych vám aspoň radil, já bych vám dělal nějakýho konzultanta,‘ Nebyl vyslyšen.“ vzpomínala Alena Činčerová, dcera Radúze Činčery.
Úkol napsat interaktivní seriál dostal Jaroslav Dietl, v té době již ostřílený a úspěšný scénárista, který proslul zejména seriálem Nemocnice na kraji města. V tomto seriálu se totiž vyhnul klasickému prostředí dělnickému či politickému, kterému se předtím nevyhnul v seriálech Okres na severu, Žena za pultem či Nejmladší z rodu Hamrů. Podobně se snažil v dalším seriálu oprostit od politických témat a sáhl tak tentokráte po motivu kuchařském. „Jaroslav měl bratrance, kterej se jmenoval Řešátko (odtud Kuřátko), který pracoval v restauraci hotelu InterContinental. Tak on tam dělal šéfkuchaře.“ vzpomínala Magdaléna Dietlová, žena Jaroslav Dietla. Inspiraci tedy měl (podobně jako u Nemocnice na kraji města) ze života. Režie seriálu se chopil další, v televizi ostřílený režisér - František Filip.
Radúz Činčera však krádež svého nápadu řeší soudně. Domůže se nakonec alespoň zmínky hlasatelky před samotným vysíláním, že seriál vznikl na principu Kinoautomatu, autorského vynálezu Radúze Činčery. „Nestihlo se to před prvním vysíláním toho seriálu. A táta když viděl, co to je za malér, tak už s tím nikdy nechtěl bejt spojovanej. Protože prostě to hlasování těch diváků musí bejt nějaký napětí, nějaký drama a ne, jestli se hoděj knedlíky do vody nebo nehoděj knedlíky do vody,“ říká Alena Činčerová. Odkazuje tak hned na vůbec první rozhodování v seriálu, do kterého diváci zasahují v prvním dílu.
Na seriálu se začalo pracovat na přelomu let 1983/1984, původně po názvem Řekni ano, řekni ne. Do hlavní role kuchaře Svatopluka Kuřátka chtěl režisér František Filip obsaditi Josefa Abrháma, ten se však bál moderování následných živých přenosů. František Filip tak obsadil Josefa Dvořáka, v té době již známého a populární divadelního, televizního a filmového herce. Ten i s následným moderováním seriálu souhlasil. „Když jsem o tom nepřemejšel, tak to vypadlo velice jednoduše, ale potom v živým přenosu vyhodnocovat jednotlivý hlasování… toho jsem trošku lekal, protože tady když uděláte chybu, je to živej přenos, jde to ven. Všichni, co se dívaj na obrazovku, vědí naprosto přesně, jakej byl výsledek.“ vzpomínal na seriál Josef Dvořák.
Seriál však nevytvořil velké větvení samotného děje. V chvíli, kdy se do seriálu zapojilo diváctvo, se natočily dvakráte pouze ony momenty uzlové (odlišující se mnohokráte jen v detailech minimálních), které se následně opět sloučily do jedné linie. Dalo by se tedy jednoduše říci, že hlasování bylo zcela zbytečné pro děj. Maximálně ukazovalo rozhodování většiny diváků v daných okamžicích. Mnoho diváků také zprvu nevěřilo, zda vůbec existují dvě varianty seriálu. To se potvrdilo až při vysílání jednoho z pokračování, kdy se místo odhlasované varianty omylem pustila varianta opačná. Při silvestrovském vysílání závěrečného dílu se pak divákům ono studio, kde se pouštěla ta či ona varianta, ukázalo.
I přesto se díky hlasování seriál dostal po povědomí řady televizních diváků, protože (kromě diváků ve studiu) se na hlasování měli podíleti i diváci doma u televizních obrazovek. Pomocí rozsvěcování a zhasínání žárovek. Dodnes však někteří diskutují, zda hlasování bylo podvrhem či nikoliv. Skutečnost je někde na hraně. „My jsme tenkrát přišli do toho centrálního dispečinku, a tam byl k dispozici pan inženýr Rejlek, se kterým jsme… on potom obsluhoval to zařízení. (…) My jsme měli představu (nebo alespoň já jsem měl představu), že tam existuje nějakej velkej budík, tam je ručička, která ukazuje na nějakou číslici, na šestku, a teď se zapnou spotřebiče a bude evidentně vidět, jak se ručička pohnula. A on říká: ‚To tady vůbec není, pojďte, já vám to ukážu, pánové, to se strašně mejlíte! Tady je digitální zařízení, tady na těch displejích, který jsou tady umístěný, beží veškerej proud, kterej probíhá přes RVHP. Tady běží proud, který my dovážíme, proud, který vyvážíme‘,“ vzpomínal Josef Dvořák.
Samotný inženýr Pavel Rejlek na svou spoluúčast v seriálu vzpomínal takto: „Pan režisér Filip - i myslím, že to byl pan Mathé v té době, za produkci, tak přišli s tím, že by skutečně chtěli vidět pomalu každou domácnost, jak se projeví svým hlasováním, tou takzvanou stowattovou žárovkou. My jsme už tenkrát měli velmi moderně zařízený státní dispečink v Jungmannově ulici, kde v podstatě všechna měření byla v digitální formě. (…) Vysvětlili jsem, jakým způsobem budeme ty odečty v podstatě dělat, a že to bude řekl bych velmi férová činnost, nikoliv, že si budeme něco vymýšlet. (…) Byl jsem z toho dost vyděšený a musím říct, že první díl byl pro mě takovým utrpením, protože jsem měl sucho v ústech, třesavku, a než to ze mě spadlo, tak to trvalo celej ten první díl, i když jsem tam měl výstup, já nevím, na minutu.“ Dá se tedy říci, že celé hlasování bylo více méně odhadem.
V době vysílání (to jest roku 1985) však nastala energetická krize, která do seriálu musila chtě nechtě zasáhnouti. „Byla velmi špatná energetická situace, nejen u nás, i v Polsku i v Maďarsku, a nechtěli jsme riskovat žádné takovéto načekané změny, které v té době mohly skutečně přivodit rozpad propojené východní soustavy. Takže se ten seriál ale neodsunul, ale jestli já si dobře vzpomínám, tak on se realizoval tak, že se snímalo sídliště Ďáblice, a tam lidé zhasínali a podle toho se brala plošně jaksi účast těch televizních diváků,“ vzpomínal inženýr Rejlek. Bylo to ve skutečnosti sídliště bohnické, které bylo snímáno, ovšem fakt, že by se hra zničehonic změnila a ostatní diváci po republice by nehlasovali, se nijak výrazněji neventiloval.
V seriálu se také vystřídaly tři lokace. První díly se odehrávaly ve Špindlerově Mlýně. Interiér hotelu Slovan se točil v dnešním hotelu Praha. V polovině seriálu se kuchař Svatopluk přesunul do lázeňského Puppu (tehdy Grandhotelu Moskva). Díly závěrečné se odehrávaly v nedostavěném hotelu. Exteriéry se točily před hotelem Panorama, interiéry se točily v Paláci kultury. Dle některých diváků jakoby s každou změnou prostředí a ústředního hereckého obsazení, se také snižovala kvalita jednotlivých epizod. Zejména v posledních dílech, kdy se naráželo na různé debaty a spory a debaty vedení hotelu, než aby se skutečně vařilo.
Cenzurních zásahů do seriálu bylo minimum. Jen opět vyvstává otázka, do jaké míry zasahovalo vedení Československé televize do seriálu samotného. Pro Františka Filipa by to nebylo poprvé, kdy by se nějaké repliky v jeho seriálu upravovaly. Jasným zásahem byla úprava úvodní znělky kvůli Waldemaru Matuškovi. Na rozdíl od Chalupářů se sice neupravil doprovod hudební a zpěv Waldemara Matušky v seriálu zůstal, ale jeho jméno bylo vystřiženo z úvodních titulků.
Po 14 letech od odvysílání seriálu (v roce 1998) se vysílala oficiální repríza seriálu doslova nazvaná Rozpaky kuchaře Svatopluka po 14 letech. Zde s k moderaci Josefa Dvořáka připojila i jeho seriálová partnerka Kateřina Macháčková. Na rozdíl od první verze se hlasování dočkalo naprosté přesnosti. Hlasovalo se totiž telefonicky vytáčením čísla „ANO“ či čísla „NE“, které vždy charakterizovalo jednu z variant. Výpočty se pak zobrazovaly před očima divákům na obrazovce v přesných procentech. Také se nehlasovalo ve studiu. Do studia se naopak zvali různí hosté. V následujících reprízách (od roku 2008) se vysílaly již pouze původní studiové vstupy z 80. let.
3. 12. 2010 pak v rámci Edice České televize vyšel seriál poprvé (dosud i naposled) na DVD. Nejen, že šlo o jeden z prvních seriálů, který vyšel v rámci vydání České televize, ale zároveň šlo i o jistý unikát. Diváci totiž mohli sami v daných epizodách rozhodovati, zda bude zvolena ta či ona varianta. Na DVD se nahrály původní přenosy a zároveň i varianty, které v daném přenosu zvoleny nebyly. Některá rozhodnutí se tak objevila na veřejnosti vůbec poprvé, protože se neobjevila ani v první ani v druhé repríze. „Tak to já si myslím, že ta moje generace, která si to bude doma pouštět, tak je na tom technicky tak, že by si tu druhou variantu nedokázala pustit vůbec.“ konstatoval Josef Dvořák.
Seriál si dodnes drží poměrně velkou popularitu. Přesto, že řada lidí seriál nemá rádo, o to více znají-li skutečnost, jak to se seriálem bylo, má poměrně velkou základnu diváků. Dokazuje to i fakt, že právě ono DVD s celým seriálem, které vyšlo s limitovaným počtem kusů a doposud nevznikla reedice, je poměrně nedostatkovým zbožím, které se prodává v řádech tisíců. Naposledy se seriál na DVD vydražil v úterý 29. 10. 2024 za částku 3720 korun českých.
Seznam použitých zdrojů:
Jak se natáčely Rozpaky kuchaře Svatopluka? Geniální hra nebo podvod na diváky? | Seriálové návraty - Filip Nesládek - Dostupné online - https://www.youtube.com/watch?v=hR6N7neEbl8&t (některé rozhovory dostupné na herohero)
Pokračování příště - Rozpaky kuchaře Svatopluka - Dostupné online https://www.ceskatelevize.cz/porady/1096084343-pokracovani-priste/203562261400016/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10195164142-vypravej/bonus/8226/
https://medium.seznam.cz/clanek/traveler-pred-ctyriceti-lety-se-hlasovalo-zhasinanim-a-rozsvecovanim-svetel-byl-to-ale-jen-podvod-na-divaky-4361
https://www.denik.cz/veda-a-technika/kuchar-kuratko-byl-interaktivni-uz-v-minulem-stoleti-stacilo-rozsvitit-21221006.html
https://www.csfd.cz/film/111284-rozpaky-kuchare-svatopluka/prehled/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rozpaky_kucha%C5%99e_Svatopluka
https://www.filmovamista.cz/520-Rozpaky-kuchare-Svatopluka?od=8&pocet=8&raditPodle=9&smerRazeni=0
https://www.csfd.cz/tvurce/3269-jan-rohac/prehled/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kinoautomat
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rad%C3%BAz_%C4%8Cin%C4%8Dera
DVD Rozpaky kuchaře Svatopluka
Archiv M. Musila
