Článek
Sepětí oněch listopadových dnů s aktualitou dnešních dnů není jenom v tom, že jde o svátek nejčerstvější a česká společnost roku 2025 je zároveň společností pamětníků, kteří stále zajišťují přímou návaznost a nepřerušenou kontinuitu (což se o vzniku ČSR, upálení Mistra Jana a příchodu věrozvěstů jaksi říct nedá).
Aktuální je Den boje za svobodu a demokracii především proto, že boj za svobodu a demokracii nikdy nekončí. Nikdy není vybojováno jednou provždy. Jak vždycky říkám, „mít demokracii“ není stejné jako „mít auto“, které pořád máte, i když s ním třeba zrovna nejezdíte – demokracie je spíš jako JÍZDA autem, při které se prostě musíte stále věnovat řízení. Na poklidné moderní dálnici nevyžaduje udržení se na vozovce mnoho úsilí, ale někdy vás dějiny zavedou do nebezpečných serpentin, a pak se nedostatek pozornosti krutě vymstí.
Svoboda a demokracie zkrátka nejsou samozřejmosti, kontinuita dějin je v tomto ohledu otázka podstaty. A platí to dvojnásob, dochází-li viditelně k jevu, kterému říkám „inverze svobody“.
Je starou známou pravdou, že výhod svobody a demokracie umějí vrchovatě využívat ti, kteří svobodou a demokracií pohrdají či přímo pracují na jejím zániku. Vždy se jich dovolávají a napínají je na samou mez. Ti, kdo svobodě a demokracii věří, se pak právě z věrnosti k principům svobody a demokracie ostýchají za svobodu a demokracii bojovat, neboť se za žádnou cenu nechtějí ideálům svobody a demokracie v tomto boji zpronevěřit. Nepřátelé svobody a demokracie tak s plnými ústy svobody a demokracie svobodu a demokracii pomalu, plíživě a venkoncem úspěšně demontují. A v dnešní době je tento inverzní jev pozorovatelný právě tak snadno, jako by šlo o jev meteorologický.
A proto je Den boje za svobodu a demokracii tak důležitý. Připomíná nám, že je pořád o co bojovat – a že vždycky bude.
