Článek
Celá akce, někdy přezdívaná také „Bartolomějská noc“, byla dlouho připravována – předcházelo jí přijetí tzv. Církevních zákonů v roce 1949, které zaváděly kontrolu komunistického režimu nad církvemi a náboženskými společnostmi (ale řeholních řádů se ještě přímo nedotýkaly), následně umučení kněze Josefa Toufara v procesu po tzv. číhošťském zázraku, a především Proces Machalka a spol. – vykonstruovaný proces, ve kterém bylo po násilím, drogami a vydíráním vynucených doznáních odsouzeno k mnohaletým trestům odnětí svobody 10 řeholníků, povětšinou předních představitelů různých řádů.
Cílem celého procesu bylo odhalit „nepřátelskou politiku Vatikánu“ a dokázat, že řády a kláštery byly do této rozvratnické politiky přímo zapojeny a byly „semeništěm protistátních činů,“ což mělo poskytnout ideologické zdůvodnění samotné Akce K. Proces provázela pochopitelně také propagandistická kampaň, během které byly ve sdělovacích prostředcích uveřejňovány dopisy např. dvou soudružek uklízeček, které se shodují, že „přísný, ale spravedlivý rozsudek je dalším dokladem pevného rozhodnutí našeho lidu, že republiku si rozvracet nedáme.“
Pokyn k provedení akce K vydal generální tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský jen osm dní po skončení procesu. Okolo půlnoci začaly bezpečnostní složky obsazovat mužské kláštery, odvážet řeholníky do speciálních internačních táborů (koncentračních klášterů) a zabavovat majetek. Při tom na některých místech např. podstrkovaly do klášterů zbraně, které měly sloužit jako důkaz podvratné činnosti řádů, což byla taktika použitá již v Procesu Machalka a spol. Na některých místech došlo ke konfliktům s civilním obyvatelstvem, které se pokusilo mnichy bránit, ale většinou se podařilo obyvatele zastrašit, ačkoliv na Slovensku došlo i k několika násilným střetům.
O dva týdny později následovala druhá fáze, při které byly zlikvidovány zbývající kláštery, a v létě téhož roku pak Akce Ř, která obdobným způsobem zlikvidovala ženské kláštery a řeholní řády. Řeholníci byli vězněni v internačních táborech, kde vykonávali nucené práce, někteří byli posléze přesouváni do vězení, jiní k Pomocným technickým praporům, a součástí jejich internace byla pochopitelně také náležitá „politická výchova“. Během akce byla zničena (či rozkradena) řada vzácných rukopisů a uměleckých děl, kláštery, které přešly pod správu státu, v mnoha případech zchátraly, jelikož byly přizpůsobeny k „užitečným“ účelům (rozuměj kravíny, sklady, ubytovny…) a činnost množství řádů byla když ne zcela zastavena, tak alespoň výrazně omezena.
Snímek z 27. 5. 1951 zachycující převoz starších a nemocných Milosrdných sester sv. Kříže z kláštera Bohosudova do Vidnavy ve Slezsku. Šlo o součást navazující „akce Ř“, při které režim zlikvidoval ženské řeholní řády.
Zdroje a další informace:
Kaplan, K. 1993. Stát a církev v Československu v letech 1948-1953. Brno: Doplněk.
Vlček, V. 2004. Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948-1964. Olomouc: Matice cyrilometodějská.
