Článek
Nebudu vás dlouho napínat – v podstatě nic. Svatý Pankrác se pravděpodobně narodil v roce 289 n.l. ve Frýgii na území dnešního Turecka do zámožné rodiny, avšak záhy osiřel a staral se o něj strýc Dionýsius. Odešli spolu do Říma, kde se stali křesťany, nicméně bylo tomu tak v době krutého pronásledování křesťanů císařem Diokleciánem – Pankrác byl zajat a v roce 304 (údajně 12. května) ve věku 14 let sťat (jeho strýc zemřel ještě předtím, avšak z přirozených příčin). Pankrácova pevnost ve víře, když odmítl odvolat a na popraviště kráčel s veselou myslí, prý přiměla k pochybám o jejich víře i nekřesťanské obyvatele, kteří prý, když jej viděli, říkali „hle, i chlapci opovrhují bohy…“
Svatý Servác pocházel pravděpodobně z Arménie a narodil se začátkem 4. století. Byl to diplomat, velký odpůrce ariánství (christologické nauky odmítající Kristovo božství) a biskup v Tongerenu v dnešní Belgii, který zdejší biskupství nejspíše založil. Zemřel údajně 13. května 384 v Maastrichtu (na rozdíl od Pankráce a Bonifáce nikoliv mučednickou smrtí).
Svatý Bonifác z Tarsu byl prý správcem (podle jiných zdrojů otrokem) u bohaté římanky Aglaidy či Aglaie. Byl to prý opilec a hříšník a údajně „hříšný“ byl i vztah mezi ním a Aglaidou. Jednou jej prý vyslala, aby jí našel a dovezl ostatky nějakého křesťanského mučedníka. Když dorazil Bonifác roku 307 do Tarsu a viděl utrpení, kterého se dostávalo pronásledovaným křesťanům, veřejně se ke křesťanské víře přihlásil sám, byl však zajat a umučen (podle některých vhozen do vařící se smůly, podle jiných mu byly vráženy třísky pod nehty, do úst lito roztavené olovo a následně byl sťat). Bonifácovi společníci pak Aglaidě dovezli ostatky mučedníka, které si přála – pohřbila jej, nad jeho hrobem postavila svatyni, rozdala svůj majetek chudým a dožila v klášteře.
Pranostičtí zmrzlí muži jsou známí z mnoha zemí Evropy (Ice Saints, Eisheilige, les Saints de Glace, Zimni Ogrodnicy…) a mírně se liší v závislosti na oblasti – někde, např. v některých oblastech Francie, mezi ně nepatří sv. Bonifác 14.5., ale začínají již sv. Mamertem 11.5. Mnohde (i u nás) ledové muže také doplňuje 15. května sv. Žofie – „ledová žena,“ či „studená Žofie“ – kterou však také zřejmě často doprovázel déšť, jak ukazuje její slovinské pojmenování „poscana Zofka“ či česká pranostika „Žofie víno upije, do sudu nachčije.“ Právě vinaři, sadaři a mnozí další se ledových mužů často obávali, neboť „pan Serboni pálí stromy“ (PANkrác, SERvác, BONIfác), „Pankrác, Servác, Bonifác pro sadaře jsou zlí chlapci,“ atd.
Spojení tohoto období s náhlými mrazy pochází snad už z 15. století, avšak především v posledních desetiletích dochází k výraznějšímu poklesu teplot v této době jen zřídkakdy (resp. tyto poklesy nejsou nijak vázány právě na toto období). Ani letos není pokles teplot nijak výrazný, ale pranostika o sv. Žofii, zdá se, letos vyjde.
Zdroje a více informací:
Dent, S. (2018). Brewer's dictionary of phrase & fable (20th edition.). Brewer's, an imprint of Chambers Publishing Limited.
Vondruška, I. (1930). Životopisy svatých v pořadí dějin církevních I. Ladislav Kuncíř v Praze.
