Článek
Velikonoce jsou ústředním křesťanským svátkem, který připomíná Ježíšovo ukřižování a zmrtvýchvstání. Samotné vzkříšení se slaví v neděli (Velikonoční neděle, Boží hod velikonoční či Slavnost Zmrtvýchvstání Páně) a tomuto dni předchází tzv. Svatý či Pašijový týden (passio = utrpení). Celý týden končí Velikonočním triduem, kam kromě Velikonoční neděle patří také předcházející Velký pátek (den, kdy byl Ježíš ukřižován) a Bílá sobota (den, kdy Ježíš ležel v hrobě a sestoupil do podsvětí, kde porazil smrt a ďábla a otevřel bránu do nebes těm spravedlivým, kteří tam přišli před ním). Období od Velikonoční neděle po následující (Bílou) neděli se pak nazývá Velikonoční oktáv a má být obdobím radosti z vítězství Krista nad smrtí. Křesťanské Velikonoce jsou úzce spjaty s židovským svátkem Pesach, který připomíná vyjití Izraelitů z Egypta, jelikož pátek, kdy byl Ježíš ukřižován, pravděpodobně předcházel právě začátku svátku Pesach.
Mnoho lidových tradic s Velikonocemi spojených ukazuje na propojení svátku s předkřesťanskými oslavami příchodu jara a anglický výraz pro Velikonoce – Easter – je zřejmě odvozen od bohyně jménem Ēostre/Ostara (na obrázku). Často se uvádí, že šlo o germánskou bohyni jara, ve skutečnosti ale jediná historická zmínka o Ēostre pochází z díla De temporum ratione Bedy Ctihodného (725) a zdá se, že šlo o víceméně lokální anglosaské božstvo. S Ostarou jsou pak spojovány (byť oporu v historických pramenech to nemá) i další atributy dnes alespoň v některých zemích neodmyslitelně spjaté s Velikonoci, jako jsou zajíci a velikonoční vajíčka, obojí ve starověku symboly plodnosti (mj. např. proto, že u samic zajíce může, podobně jako u některých dalších druhů, dojít k oplodnění vajíčka i ve chvíli, kdy již je březí). Vajíčko navíc zřejmě v nejen evropských předkřesťanských kulturách symbolizovalo smrt a znovuzrození, mj. ve smyslu přírodního cyklu.
Pomlázka je od slova „pomladit“, ne „pomlátit“!
Samostatnou kapitolou je pak pomlázka (od slova pomladit, nikoliv pomlátit), což je zvyk typický především pro Česko a Slovensko, kde se udržel dodnes. Velmi pravděpodobně jde o zvyk předkřesťanský, ačkoliv první písemné doklady o něm pocházejí až ze 14. století. Pomlázka označuje jak nástroj spletený z mladého vrbového proutí, tak samotný akt i výsledek koledování (malovaná vejce – kraslice, sladkosti či jiné potraviny, alkohol…), avšak název i konkrétní tradice se výrazně liší region od regionu – setkáme se tak vedle pomlázky s dynovačkou, kyčkou, mrskutem, šlehačkou, šmerkustem, tatarem, karabáčem a mnoha dalšími označeními.
Samotná pomlázka probíhá na Velikonoční pondělí od úsvitu do poledne, v minulosti probíhala i v úterý. Někde je, či v minulosti byla, její povaha reciproční – ženy chodily „vyplácet“ muže týden či dva před Velikonoci, případně v úterý po Velikonočním pondělí. Někde je také s pomlázkou spojena i „oblévačka“ – polévání vodou (či rovnou házení do řeky), ať už jako součást pomlázky, či naopak jako způsob „sebeobrany“ žen a dívek. Samotná pomlázka pak má zajistit předání svěžesti, zdraví, mladosti, plodnosti a ohebnosti mladého proutí, významů však měla a má celou řadu, mj. např. jako rituál námluv, a je pravděpodobné, že se vyvinula z oslav, jejichž charakter byl výrazně více sexuální, avšak křesťanské tradici se podařilo je (alespoň) zmírnit.
Kde se vzala barvená vejce?
Nejstarší archeologické doklady o zdobení vajec máme z doby před 60 000 lety v subsaharské Africe, kde byla (a stále jsou) zdobená pštrosí vejce používána Sany (Křováky) jako nádoby na vodu.
Zdobená pštrosí vejce byla v pravěku a starověku podle dosavadních výzkumů patrně luxusním zbožím a prodejním artiklem – vyřezávaná, barvená, zdobená slonovinou, drahými kovy či glazurou nacházíme na pohřebištích od Mezopotámie a Levanty po celou oblast Středozemního moře už mezi pátým a prvním tisíciletím před naším letopočtem. Mimo jiné nacházíme zdobená pštrosí vejce také v egyptských hrobkách napříč historickými periodami, přičemž nejstarší doklady pochází již z období tzv. badárské kultury (4400–4000 př. n. l.).
Egyptologové se domnívají, že pohřbívání těchto vajíček se zemřelými mělo náboženské důvody (i když tedy, přiznejme si, je poměrně běžné, že když si badatelé neví s něčím rady, nalepí na to cedulku „náboženství“). Teorie o náboženském významu jsou nicméně posilovány faktem, že v některých hrobkách nacházíme dřevěné či hliněné modely pštrosích vajec zdobené např. černými klikatými čárami, trojúhelníky či bílými tečkami – toto nahrazování pštrosích vajíček modely (např. při nedostupnosti skutečných vajec) by mohlo naznačovat, že jejich vkládání do hrobek bylo skutečně důležité, a že zřejmě nešlo o prostý „zdroj potravy“ pro zemřelého na jeho cestě do zásvětí. Pštrosi při úsvitu pobíhají dokola, točí se a mávají křídly, což bylo starými Egypťany pokládáno za tanec, kterým vítají slunce – pštrosi tak byli v egyptském folklóru spojeni se Sluncem a potažmo také znovuzrozením.
Zdobené pštrosí vejce z období Nové či Střední říše starověkého Egypta (Královské muzeum umění a dějin, Brusel, Belgie)
Barvená vejce jako součást pohřebního ritu nacházíme i v evropském vnitrozemí – nejstarší takové, zdobené pruhy a tečkami, bylo objeveno v hrobě mladé dívky v oblasti dnešního Wormsu v Německu pocházejícím cca z roku 320 našeho letopočtu. U nás pak bylo nejstarší barvené, červené vajíčko objeveno v hrobě ženy ve Velkých Hostěrádkách na Břeclavsku z 11. století. Barvení vajíček je tak u nás doložitelné minimálně od středověku, nejstarší písemný záznam o pojmu „kraslice“ pochází asi ze 14. století („krasa“ v praslovanštině znamenala zřejmě „lesk“ či „zář/barva ohně“, případně šlo o označení červené barvy (srov. rus. „krasnyj“ – „červený“). K barvení se nejčastěji používala kůra různých stromů, směsi bylin, cibule, červená řepa, zelí atd., technik barvení a zdobení však existuje nepřeberné množství.
Dnes máme barvená vejce nejvíce spojená s velikonoční pomlázkou, při které bylo vejce odměnou a poděkováním za pomlazení (dnes jde spíše o vykoupení od šlehání). Původně se vajíčka nevyfoukávala, většinou šlo o vejce vařená (příp. i syrová), speciální význam mělo vejce červené, které si dívka schovávala pro svého vyvoleného.
Tipy na velikonoční hry? Ale prosím:
Darovaná vajíčka však byla také zdrojem spousty jiné zábavy, tak pokud hledáte, čím se o Velikonocích zabavit, níže najdete pár historických tipů.
Koulení vajíček – po nakloněné rovině (prkno, kopec…) koulejte vajíčka dolů, vítězem je ten, jehož vajíčko se dokoulí nejdál (případně existuje i varianta, při níž je vítězem ten, kdo svou kraslicí vrazí do soupeřovy). Tento zvyk však nesmíte provádět s červenými vajíčky před kostelem v Chebu, kde to zakázala tamní městská rada v roce 1615.
Ťukání – hra pro dva. Každý uchopte své vejce a ťukejte jím do vejce toho druhého (buď „baba na babu“ – širším koncem, nebo „špic na špic“ – užším koncem). Vítězem je ten, kdo prorazí kraslici soupeřovu.
Zarážení krejcaru – kraslice položte na zem a z vyměřené vzdálenosti (přesné míry bohužel neznáme) se snažte vrhnout krejcarem tak, abyste jej do kraslice zarazili. Nemáte-li zrovna ve šrajtofli krejcar, použijte minci odpovídající hodnoty.
Tanec mezi vejci – vyskládejte na zem stovku vajec a tančete mezi nimi, žádné nesmíte rozbít. Nejstarší záznam o tanci mezi vejci máme ze svatby Markéty Habsburské a Filiberta Savojského z roku 1498. Když mladý pár dokázal protančit mezi vejci, aniž by nějaké rozbil, byl si souzen a nikdo prý nemohl jejich sňatku zabránit.
Velikonoce byly a jsou také obdobím jarní očisty, takže pokud jste otužilci, můžete se buď navzájem polévat vodou, nebo si jít zaplavat. No a samozřejmě, jak jsme si ukázali výše, všechno, co se týče Velikonoc a svátků jara – od zajíců přes vajíčka po pomlázku a všechno okolo – se točí kolem plodnosti, čímž tipy na velikonoční aktivity můžeme uzavřít.
Veselé Velikonoce!
