Grímsey - islandský ostrov, který protíná severní polární kruh

Ostrov se nachází asi 40 kilometrů od Islandu, má přibližně 5 km2 a počet obyvatel se liší podle ročního období. Podle místních je jich tam okolo 25 na celoroční život a okolo 50-60 přes léto. Nicméně zažili i zimu, kdy bylo na ostrově pouze sedm lidí. Podle oficiálního členění patří ostrov pod katastrální území města Akureyri, nicméně se na ostrově nachází jedna malá obec. Zde se nachází přístav, letiště, bazén, hřiště na discgolf, jedna restaurace s jednou samoobsluhou, dva penziony, pár rodinných domů, kostel, ovčí farmy, jedno hasičské auto a jedna ambulance. To je vše, co místní k životu mají. Policie na ostrově není, což se odráží na životě místních, o tom ale později.

Na jihu ostrova se nachází malebný oranžový maják. Na severu konečně ta známá hranice polárního kruhu. Místní zde umístili velkou betonovou kouli, kterou posouvají tak, jak se postupem času polární kruh posouvá. Poslední dobou s tím ale otálejí, protože přesouvání koule je prý drahé a náročné.

Ostrov je zejména rájem ornitologů, nachází se zde velké, opravdu obrovské množství mořských ptáků - přibližně šedesát druhů. V letních měsících zde hnízdí velká kolonie papuchalků, ti jsou také takovým znakem ostrova. Mimo jiné se zde nachází rackové, alka malá nebo také rybák dlouhoocasý (celkem teritoriální druh ptáka, který se na vás vrhne hned, jak vkročíte do „jeho“ pole). Pokud jedete v létě na Grímsey pozorovat ptactvo, ničeho se nebojte, je těžší vyfotit fotku bez ptáka než s ptákem.

Hned po připlutí na ostrov mi učaroval pocit, že se nacházím na odlehlém místě. Původně jsme měli zaplacenou pouze jednu noc, kterou jsme měli zařízenou přes kamaráda, připluli jsme po 12:00, rychle jsme se tedy ubytovali a zalezli do restaurace. Cesta trajektem byla totiž dlouhá a nepohodlná, trajekt nepatří k nejlepším (spíše patří k nejhorším). Zdejší restaurace má typicky islandské ceny, což je pro Čecha sice stále nepříjemné, nicméně se nejedná o tu nejdražší oblast z celého Islandu, což bylo překvapivé zjištění. Po rekonvalescenci u piva a vynikajícího jídla jsme se vydali na jih ostrova k majáku, cestou jsme nespěchali (opravdu nebylo kam), čas jsme trávili pozorováním papuchalků a nádherných útesů.

Zábava nám začala pomalu docházet, hodně času jsme proodpočívali a sever ostrova jsme chtěli prozkoumat další den. Zašli jsme tedy opět na pivo. Tam už jsme se více skamarádili s místní servírkou a její rodinou, a nakonec vlastně s půlkou ostrova.

Není těžké si dělat kamarády na konci světa.

Vysvětlili nám, že následující dva dny se tu koná festival letního slunovratu a že na něj jednoduše musíme zůstat. Nabídli nám ubytování zdarma u nich doma na další dvě noci, no a bylo rozhodnuto!

Večer se protáhl, následující den jsme se probudili s kocovinou. Přes den už jsme se chovali jako místní, měli jsme věci v restauraci, kde jsme si chodili kuchyní sem a tam, všichni už nás znali a mávali nám, byla to zkrátka paráda. Přítel naší nové kamarádky servírky nám nabídl krátkou projížďku po ostrově, samozřejmě jsme přijali, lehce se projeli a poté již nastěhovali do naší nové ubikace.

Během tohoto času jsem začal pozorovat, jak místní vlastně žijí. Žádný dům ani auta se nikdy nezamykají, není důvod. Všichni pijí alkohol, dospělí i teenageři. Všichni řídí auta, dospělí i teenageři. Všichni tyto činnosti rádi kombinují. Přítel naší kamarádky si během dne jen tak přišel na návštěvu, neohlášeně, natáhl se u nich na gauč a pustil si televizi. Celé bych to nazval „velice přátelskou divočinou“.

Ve tři odpoledne začala slavnost, místní posbírali děti a turisty a začaly se hrát hry jako přetahovaná, nošení vajíčka na lžíci v puse, házení na koš a další. Děti z nás měly radost, neboť jsme byli ve hrách úspěšní a náš tým vyhrával. Celé to bylo krásně přátelské a v tuto dobu už jsme byli zcela pohlceni pohodou ostrova.

Před večerem jsme si konečně udělali výlet na hranici polárního kruhu. Došli jsme až k výše zmíněné kouli, otevřeli prosecco a udělali si hezký piknik na konci světa. Cestou bylo vždy co pozorovat, ať se jednalo o ptactvo nebo o krásné útesy a nekonečné moře.

Na konci dne se měla konat ta nejhezčí část festivalu, zpěv písniček venku a pozorování půlnočního slunce, bohužel počasí zavelelo a my museli strávit večer opět u piva.

Předposlední den se nesl ve znamení odpočinku, večer nás totiž čekala diskotéka. Takovou společenskou událost na polárním kruhu člověk nezažije každý den. Akce se konala v budově, kde kdysi bývala škola (nyní již zavřená, nemají dostatek dětí). Ještě předtím nám bylo nabídnuto vyuzené maso papuchalka, místní je zde normálně loví a konzumují. Chuť bych přirovnal ke kuřecímu masu se silnou příchutí jater. Večerní diskotéka se povedla, na místě byl i raut, který připravil místní ženský spolek, nicméně islandská gastronomie nepatří k těm nejlepším na světě, všechno jídlo bylo v podstatě z ryb a brambor. Nejintenzivnějším zážitkem rozhodně byla zapečená treska s Doritos. Naproti stolu byla pověšená kůže z ledního medvěda, který se kdysi zatoulal na Grímsey až z Grónska. Večer hrál jeden stále se opakující playlist, ochutnali jsme místní pálenku a pak nás opilá paní odvezla domů. Vesnická diskotéka jak má být.

Poslední den už se mnoho nedělo, ještě jsme párkrát prošli ta nejhezčí místa, rozloučili se s místními a nasedli na trajekt domů. Prášky na mořskou nemoc nás v tomto případě zachránily, neboť moře bylo ten den rozbouřené.

Celkový pocit z Grímsey je silně pozitivní, místo je to opravdu magické a milejší Islanďany jsme za necelý rok na Islandu nepotkali. Je těžké uvěřit, že tam někdo žije i v zimě, kdy panují nekonečné noci, silný vítr se sněhem a samota. Grímsey je zkrátka extrémní, ale pohodová a nádherná chatařská oblast pro ornitology. Pokud někdy zavítáte na Island, toto místo určitě stojí za návštěvu.

https://www.akureyri.is/grimsey-en

https://grapevine.is/news/2007/08/10/island-life-24-hours-on-grimsey/