Střípky ze života v Akureyri

Město se nachází v dlouhém fjordu zvaném Eyjafjörður a je obklopeno horami. Jedná se o druhou největší aglomeraci na Islandu a žije zde přibližně 18 000 obyvatel. Ačkoli se to na české poměry může zdát jako nevelké město, tak opak je pravdou. Město je celkem rozhlehlé kvůli velkému množství rodinných domů, nachází se zde všechno potřebné k běžnému i kulturnímu životu a navíc zde můžeme nalézt například mezinárodní letiště, univerzitu nebo přístav, kam připlouvají i velké výletní lodě. Do katastrálního území Akureyri patří také ostrov Grímsey, nachází se přibližně 100 km na sever od města a je to jediné území Islandu, kterým prochází polární kruh.

Počasí na Islandu je zkrátka čistá šílenost a kapitola sama pro sebe. Během dne tu můžete zažít všechny čtyři roční období a na každém kilometru může být počasí úplně jiné. Akureyri je v tomto ale trochu odlišné, sice je zde dlouhá zima, sníh může padat od září do května, nicméně extrémy se tomuto místu vyhýbají a počasí je zde víceméně snesitelné. Může za to zejména pozice na pobřeží fjordu, okolo města jsou samé hory, které extrémní počasí zadržují. Od místní jsem slyšel příběh, že před nějakým časem bylo ve městě normální počasí, ale pouhé dva kilometry za městem už vítr rval střechy z domů.

Právě kombinace silného větru a hustého sněžení mohou město snadno odstřihnout od blízkého okolí, ale taky v podstatě od celého zbytku ostrova. Už několikrát během mého času zde byly silnice do města zcela uzavřené (také např. kvůli lavinám). Pokud ve městě někdo uvízne, nezbývá mu nic jiného, než si zakoupit pokoj v hotelu a čekat, až autority jízdu na silnici opět povolí. Je to tu zcela běžná praxe a místní jsou na to zvyklí. Na pozorování stavu silnic také existuje několik aplikací, které zahrnují i živé záběry z cest.

Vzhledem k tomu, že město leží relativně kousek od polárního kruhu, tak naskýtá takovou výzvu, která trápí i rodilé Islanďany. Jedná se o prodlužování, resp. zkracování délky dne. Podle stránky timeanddate.com je nejdelším dnem 20. červen a nejkratším dnem 21. prosinec. V období mezi těmito dny se délka dne může měnit až o téměř 8 minut každý den. Na první pohled se to nemusí zdát tak hrozné, nicméně pokud vám na podzim začne chybět denní světlo, hezké počasí a víte, že každý další den přinese jenom sníh, mráz a o 8 minut méně denního světla, tak to postupem času začne být více než frustrující. Dělá to v podstatě každé nové pondělí o necelou hodinu kratším, než bylo to předchozí. Hláška „Nesnáším pondělí!“ zde v zimě nabírá úplně jiný rozměr.

Je třeba doplnit, že není denní světlo jako denní světlo. Například čtyři hodiny denního světla v prosinci si nepředstavujte tak, že je slunce nahoře na nebi a rozjasňuje vám den. Je to spíše něco jako celodenní východ/západ slunce. Takto to tu vypadá zhruba od začátku prosince do konce ledna. Ačkoliv je to moc krásná podívaná, tak absence slunečního záření zde dříve či později dostihnou každého. O to více si pak člověk cení té druhé strany mince, kdy se dny začínají výrazně prodlužovat a vaše jediná starost jsou kvalitní žaluzie, které vám zajistí tmu pro váš spánek.

Nehostinná a dlouhá zima má ale svoji výhodu, ano přesně tak, polární záře! Vidět jsou od září do dubna a můžete spatřit velké a jasné záře i z pohodlí vašeho bytu. A vždycky je to nezapomenutelná podívaná.

Island je velice drahé místo, ale jen pokud nemáte islandskou mzdu. S ní postupem času zjistíte, že se tu dá vyžít dosti dobře.

Co se týká běžného nakupování, tak se ve městě nachází několik supermarketů, přičemž ten nejlevnější se nazývá Bónus. Ten má v Akureyri hned tři prodejny. Na první pohled vypadá poněkud uboze, šedožlutý obchod s růžovým prasátkem v logu, ale je velice populární a často tu ve městě potkáte člověka v mikině nebo kšiltovce právě s tím prasátkem. Ve městě se také nachází jeden obchodní dům téměř totožný s těmi v Česku. Místní mají také v oblibě secondhandy, těch je ve městě hned několik a dá se tam najít opravdu všechno a za hubičku. Právě Bónus a sekáče byli zachránci našich českých financích na začátku našeho pobytu.

Jestli jsou běžné obchody drahé, tak restaurace jsou superdrahé. Za nejlevnější jídlo venku se dá považovat párek v rohlíku z místního stánku, cena se pohybuje od 100 do 200 Kč v závislosti na výběru surovin. Takový kebab vás zde vyjde zhruba na 340 Kč a hlavní chod v restauraci začíná na 500-600 Kč. Třeba dodat, že podle místních jsou tu občas ceny i vyšší, než v Reykjavíku.

Kolik tak Islanďané v restauraci utratí? Dá se říci, že zhruba 1000 Kč za jednotlivce, takové normální čtyřčlenné rodiny nechávají v restauraci za večeři částky okolo čtyř až pěti tisíc korun českých a to pravidelně, nejedná se o nic výjimečného, alespoň to vyplývá z mojí zkušenosti. Asi nejvyšší útratu u mě zanechala islandská skupina zhruba o 8 členech, a to něco přes 100 000 isk (přes 17 tisíc Kč). Turisté zpravidla utrácejí méně, to však neplatí o turistech z Číny, kteří si často objednávají i více hlavních chodů, než je jejich počet ve skupině.

Co se týká nočního života, tak místní obsazují hospody zejména o víkendech, a to ve velkém stylu. Často jsou oblečeni spíše na ples než na pohodu u piva. V místním oblíbeném baru, ve kterém pracuji, se často zpívá a hraje na piano, což může vytvářet krásnou atmosféru, nicméně má to i své stinné stránky, protože místní znají asi tak pět písniček, které se během večera opakují stále dokola (v důsledku toho mi byla znechucena písnička Bohemian Rhapsody). Celkově jsou zde lidé nepříliš dobrými společníky na pohodový večer, v pití alkoholu se nešetří a jejich oblíbenou kratochvílí je si povídat na místě, kde ostatním nejvíce překáží. Třeba i ve dveřích na záchod!

Pivo si zde pod 200 Kč dáte během happy hours. Mají zde ležáky podobné těm českým, často tu ale dominují silnější a chuťově bohatší piva tipu APA, IPA apod. Ačkoliv místní pivo milují, velice často prodávám také Redbull s vodkou nebo gin s tonicem, tyto nejlevnější drinky se prodávají zhruba za 300 Kč. Oblíbené jsou tu také Bacardi razz, Disoranno a alkoholické slazené nápoje (Breezer, Bara, Ves, Lov). V panákování dominuje tequila a místní lékořicové likéry. Typický Islanďan dá tak za večer v baru od jednoho do dvou tisíc Kč. Moje dosavadní největší objednávka čítala 40 panáků s cenou 1100 isk za panák, cca 180 kč. Nutno podotknout, že se jednalo o nejlevnější panák v nabídce.

Život na Islandu nabízí spoustu výhod a nevýhod. Článek vyzdvihuje to nejzajímavější, co mi padlo na mysl, a zároveň není k přečtení na každé stránce cestovní kanceláře. Nejlépe se život na Islandu ale pozná na vlastní kůži!