Článek
Nedávno jsem na sociální síti viděla video, ve kterém slečna radila, jak manipulovat lidmi. Více než celý post mě zaujala diskuze pod ním. Lidé tam psali, že jim by se to nestalo, jak jsou sebevědomí, silní a vyrovnaní. Ano, to jsou. Nyní.
Každá psychika lze nalomit, proto je dle mého názoru síla charakteru do jisté míry relativní a nelze změřit. Jak je člověk silný, pozná až vlivem těžkých okolností, tehdy se také naplno ukáže jeho charakter.
V souvislosti s tím, se mi vybavil dobře známý Stanfordský vězeňský experiment, který byl proveden v roce 1971 a měl šokující výsledky.
Vymyslel a uskutečnil ho americký sociální psycholog Philip Zimbardo. Se svým týmem vybral z řad studentů 24 placených dobrovolníků. Všichni pocházeli ze střední třídy, byli emočně silní a bez traumat, aby si byli co nejvíce rovni. Věznici pro tento účel zřídili ve školním campusu místní univerzity a všechny zúčastněné obeznámili s tím, že jde pouze o experiment, který bude trvat 14 dní a nikomu se nic vážného nestane.
Vybrali 9 vězňů, 9 dozorců a několik náhradníků. Kdo bude vězeň a kdo dozorce, vybírali čistě náhodně.
Pravidla provizorní věznice byla následující:
- vězni se oslovovali pouze přidělenými čísly
- nosili vězeňské oblečení
- nesměli mluvit při jídle a v době odpočinku
- dozorce museli oslovovat „pane nápravný důstojníku“
Oproti tomu dozorci měli za úkol:
- udržovat kázeň vězňů
- organizovat jim čas
- bez použití násilí vězně trestat za neposlušnost
- nosit uniformu a zrcadlové brýle, aby zamezili očnímu kontaktu
Na počátku pokusu si z něho vězni dělali legraci, a tak rychle přibývalo konfliktů a tím i trestů ze strany dozorců.
Zpočátku nebylo pro dozorce snadné tresty vymýšlet, ale postupně se zdokonalovali a navzájem utvrzovali ve své síle. Vězně šikanovali, ponižovali, křičeli na ně, trestali buď individuálně nebo kolektivně. Údajně mělo docházet i k sexuálním útokům v místnostech, kde nebyly kamery. Sebevědomí vězňů prudce klesalo. Vězni byli nevyspalí, ponížení a měli neustálý strach z trestů. To vše přes fakt, že všichni věděli, že je to jen časově ohraničený POKUS a stačilo by zkrátka vydržet.
Experiment byl přerušen již šestý den, poté co Zimbardova partnerka čerstvě vystudovaná psycholožka nevydržela sledovat brutalitu dozorců a psychické hroucení vězňů.
V roce 1992 vydal samotný Zimbardo o experimentu dokument Quiet Rage: The Stanford Prison Experiment. Ten bohužel není v české republice ke shlédnutí s titulky. V roce 2001 natočili Němci film Experiment, který popisuje Stanfordský experiment jako takový a také dobře vykresluje, jak rychle lze člověka ponížit, nebo v něm naopak vyvolat animální pudy.
Postupem času bylo natočeno ještě několik filmů inspirovanými Stanfordským vězenským experimentem, ale ty bych už osobně nedoporučila. Především proto, že jsou poměrně daleko od skutečnosti.
A tak tedy závěrem zamyšlení: kdo může říci, že je opravdu silný a odolný? Experiment jasně dokázal, že sebehodnocení člověka silně záleží na prostředí a okolnostech ve kterých se právě nachází. V extrémním případě, jako byl tento experiment stačí pouhých 6 dní ke změně osobnosti.
zdroje:
dokument bbc: https://www.youtube.com/watch?v=F4txhN13y6A, Quiet Rage: The Stanford Prison Experiment dokument: https://www.youtube.com/watch?v=i4o9p04XJ-Q
