Hlavní obsah

Musela jsem se rozhodnout během hodin. Miminko mělo v krvi metamfetamin a mělo abstinenční příznaky

Foto: www.pixabay.com

Jednoho dne mi zazvonil telefon, ve kterém mě můj bratr, jehož jsem asi osm let neviděla, žádal o pomoc. Jeho přítelkyni se prý narodí dcera, a protože jsou oba drogově závislí, bude jim miminko odebráno.

Článek

Nepíše se mi to snadno, ale třeba můj příběh pomůže nerozhodnutým pěstounům v tom, aby udělali krok správným směrem k dětem, které trpí, nebo mohou trpět, kvůli nezodpovědnému životu svých rodičů. Děti přeci za nic nemohou. A když je necháme napospas osudu, velmi často skončí právě jako jejich rodiče. Špatně.

Svůj příběh jsem vyprávěla v podkastu, kde jsem řekla všechno

O svém příběhu detailně mluvím v podcastu 30 MINUT LAJFU. Popisuji tam, jaké to bylo, vzít si v podstatě ze dne na den domů novorozence, kterému v žilách koloval metamfetamin a kterého se projevovaly abstinenční příznaky. Bylo to nejtěžší rozhodnutí mého života. Všichni moji příbuzní a známí mi říkali, že jsem si tímhle krokem zničila život. Možná. Ale jeden život jsem určitě zachránila

Mohla skončit v ústavu

Jmenuje se Barunka a narodila se drogově závislým rodičům. Matka brala pervitin i během těhotenství, miminko jí proto bylo hned odebráno. Nikdy by nedala souhlas k adopci, Barunka by proto šla do přechodné pěstounské péče a následně do ústavu. Až by z něj vyšla, neměla by nic. Žádný domov, žádné rodiče, žádné zázemí. To jsem nemohla dopustit. Barunku jsem si proto vzala do péče a pokusím se jí vytvořit takové rodinné zázemí, a která jí plně nahradí funkční a milující rodinu.

Těžké rozhodnutí, kterého nelituji

Bylo to nejtěžší rozhodnutí mého života. Navíc jsem se musela rozhodnout během neskutečně krátké doby. Na miminko jsem nebyla vůbec připravena. Žila jsem si spokojený život pracující čtyřicátnice a o tom, že budu tlačit kočárek, jsem nesnila ani v těch nejbláznivějších snech. Všichni kolem mi to rozmlouvali. Prý jsem blázen. Ale bláznům patří svět a vidět každé ráno Barunčin úsměv a slyšet, jak na mě z postýlky volá „máma“, je to nejhezčí, co mě mohlo potkat. To se nedá popsat, to se musí zažít.

Změnil se mi život

Ano, změnil se mi tím život. Úplně. Musela jsem skončit v práci, skončily večerní procházky Prahou, návštěvy divadla, kina, koncertu. Když budu chtít vzít Barunku na dovolenou, musím sehnat její rodiče, aby s tím souhlasili. Ale nevadí. Stálo to za to. Připravit někomu lepší život je přeci nad všechna divadla, kina a hudební festivaly.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz