Článek
Před několika lety jsem se dostala do finančních potíží. Přišla jsem o práci, a i když jsem si obratem našla jinou, nebyla tak dobře placená. Hypotéku, energie, pojistky, telefon, běžný chod domácnosti a synovy potřeby jsem nedokázala bez problémů uhradit. Příbuzné, kterým bych mohla říct o pomoc, nemám, a tak jsem začala platit až druhé upomínky a později i třetí. Životní úroveň nám klesla a já chodila na další a další brigády. Ramena jsem začala mít jako Rambo, protože jsem přes den pracovala v administrativě a do noci ve skladu.
Začali mi volat společnosti, kdy co zaplatím, a že pokud ne, bude to dražší. Je to dobrý argument pro lidi, kteří nechtějí platit, ale těžko funkční pro člověka, který zkrátka nemá. Přestala jsem tedy zvedat cizí telefonní čísla, a to hlavně v práci. Inkasní společnosti si předávali mé drobné dluhy jedna druhé a například z dluhu 3 000 Kč byl náhle dluh 18 000 Kč. Naštěstí se mi podařilo najít po pár měsících dobře placenou práci, navíc jsem stále chodila po brigádách, a tak jsem začala jednotlivé dluhy splácet. A splatila jsem toho opravdu hodně. Jenže po letech se ozval věřitel, na kterého jsem v návalu korespondence zapomněla, a to rovnou exekučně. Požadoval do 30ti dnů zaplacení 38 000 Kč, pokud ne, dluh naroste na 50 000 Kč. Přitom vymáhaná jistina, která mi vznikla vůči pojišťovně, byla i po všech pokutách a úrokách a za ty roky 16 000 Kč.
Ale k věci. To, že mám exekuci, jsem se dozvěděla nejdříve v internetovém bankovnictví. Později ze záznamu na katastru a začaly mi chodit dopisy o tom, jak společnost nebo realitka vykoupí mou nemovitost a zbaví mě dluhů. Po 10ti dnech od tohoto mi přišel dopis, kde byly konečně vypsány a vyčísleny dluhy. Zkoušela jsem exekutorovi volat, psát maily, datovou schránku s žádostí o splátkový kalendář, vše naprosto bez odezvy.
Po uplynutí magických 30ti dní přijel jakýsi vykonavatel, zvonil, ale babička, která bydlí s námi v domě, neslyšela. Začal se tedy věšet na plot a křičet, že je exekutor, ať ho pustíme. Byla jsem v té době v práci. Babička mi volala, že má strach, že jsou tam dva pánové, že chtějí dovnitř a dala mi jednoho z nich k telefonu. Pán byl k nezastavení, žádala jsem o domluvu alespoň na dvakrát, lépe třikrát, ale na to mi řekl, že jsem měla času dost, že ho to nezajímá a že v 11 h zavolá, jestli to mám. V 11 h opravdu volal a já jsem mu řekla, že mu mohu obratem zaslat 30 000 Kč, opět křičel do telefonu, že když neplatím, nemám žádnou vyjednávací pozici a ať to koukám sehnat do 14 h, že je z daleka. Mezitím opět volala babička, že prý pán přijede s policií a vyláme zámky a prodá dům, a že se hrozně bojí.
To už mi bouchly saze a zašla jsem k advokátovi, který je naštěstí můj známý, dala jsem mu plnou moc a on bez problémů vyjednal splátkový kalendář. Všichni jsme teď v klidu a já mám dost času na to, dát věci do pořádku.
Ale ptám se, kde jsou práva lidí? Proč dluhy narůstají 3-4 x násobně? Jakým klíčem vybírají takovéto hulváty jako vykonavatele? Co kdyby se z takového jednání babičce udělalo špatně například od srdce? A kde jsou zákony, když pán křičí mé osobní informace po celé ulici?
Anketa
Máte podobnou zkušenost, kdy jednání bylo přes čáru i v případě, že jste se snažili situaci řešit? Napište do komentáře svůj názor.
