Sofonisba Anguissola: Zapomenutá malířka, kterou uznával i Michelangelo

V 16. století žila žena, která malovala s precizností, psychologickou hloubkou a odvahou – Sofonisba Anguissola. Narodila se roku 1532 v Cremoně jako nejstarší ze sedmi dětí (šest dcer, jeden syn) do šlechtické rodiny, která jí umožnila něco nevídaného: studovat malířství. Její otec Amilcare Anguissola byl výjimečně progresivní – dcerám zajistil klasické vzdělání a umělecký výcvik, což bylo v té době pro ženy neobvyklé.

Do svých dvaadvaceti let studovala u dvou významných lombardských mistrů. Nejdříve u Bernardina Campiho, později u Bernardina Gattiho. Díky nim si osvojila techniku kresby, kompozici a portrétní techniku, vše korunované zvládnutou technickou precizností a jemností v malbě. V tomto období vznikly její první autoportréty a rodinné portréty, včetně slavné Šachové hry zachycující tři ze sester při intelektuální hře. Žádné dekorativní květiny, žádné pasivní pózy – ale ženy, které přemýšlejí, soutěží, baví se. To bylo v renesančním umění revoluční.

Sofonisba se často zobrazovala sama – klidná, soustředěná. Její autoportréty nejsou jen obrazy – jsou tichými manifesty. V době, kdy ženy neměly přístup k veřejnému prostoru, se Sofonisba dívala přímo na diváka. Její pohled není podřízený – je zkoumavý, sebevědomý, lidský.

Ve dvaadvaceti letech se Sofonisba již jako plně formovaná umělkyně vydala do Říma – města, kde se umění a moc proplétaly v každém kameni. Právě zde se setkala s Michelangelem, kterému ukázala kresbu smějící se dívky. Mistr ji vyzval, aby zachytila opačný pól emocí – plačícího chlapce. Sofonisba odpověděla s důvtipem i technickou bravurou: poslala mu kresbu svého malého bratra s názvem Asdrubale pokousaný rakem. Michelangelo okamžitě rozpoznal její výjimečný talent.

Následující dva roky se Sofonisba neformálně vzdělávala pod jeho vedením. Michelangelo jí poskytoval rady, zapůjčil své skicáře a povzbuzoval ji, aby rozvíjela vlastní styl. V roce 1577 pak její otec Amilcare napsal Michelangelovi děkovný dopis, v němž ocenil „ctihodnou a laskavou náklonnost, kterou jste projevil Sofonisbě, mé dceři, kterou jste uvedl k praktikování nejctihodnějšího umění malby.“

Již jako uznávaná malířka ve svých šestadvaceti letech opustila Itálii poté, co obdržela pozvání od španělského krále Filipa II., aby se připojila ke dvoru v Madridu. Zde působila jako dvorní malířka a dvorní dáma královny Alžběty z Valois. Mladá královna si jí velmi oblíbila a v následujících letech Anguissola vytvořila řadu oficiálních portrétů členů dvora.

Během čtrnáctiletého pobytu ve Španělsku se Sofonisba podílela na uměleckém rozvoji královny Alžběty a ovlivnila i výtvarnou tvorbu jejích dcer. Po smrti královny se za pomoci Filipa II. roku 1571 provdala za sicilského šlechtice Fabrizia Moncada Pignatelliho, který ji prý v její malířské tvorbě podporoval. Také díky královské penzi ve výši 100 dukátů mohla pokračovat ve své malířské práci a zároveň vyučovat. Roku 1579 však její manžel zemřel.

O dva roky později, během cesty po moři do rodné Cremony, se Sofonisba zamilovala do lodního kapitána Orazia Lomellina. Vzali se v roce 1584 v Pise a usadili se v Janově, kde se Sofonisba stala přední portrétistkou města. Díky manželovu jmění a stále vyplácené penzi od Filipa II. mohla malovat svobodně a bez existenčních starostí. Získala značnou slávu a do jejího ateliéru přicházeli mladí umělci, aby se od ní učili.

V roce 1624 navštívil dvaadevadesátiletou Sofonisbu mladý vlámský malíř Anthony van Dyck, aby si od ní vyžádal rady ohledně malby. Během této návštěvy vytvořil její poslední portrét. Van Dyck později prohlásil, že jejich rozhovor ho naučil více o principech malby než cokoli jiného v jeho životě.

O rok později se Sofonisba vrátila na Sicílii, kde se stala zámožnou mecenáškou umění. Zemřela v roce 1625 ve věku 93 let. Sedm let po její smrti, na den jejích nedožitých stých narozenin, nechal její manžel Orazio vytesat na její hrob následující věnování:

„Sofonisbě, mé ženě, která je zapsána mezi slavné ženy světa, vynikající v zobrazování lidské podoby. Orazio Lomellino, ve smutku nad ztrátou své velké lásky.“

Giorgio Vasari jí ve svém druhém vydání encyklopedie Životy nejlepších malířů, sochařů a architektů věnoval uznalou pasáž na konci kapitoly o Properzii de’ Rossi. Jeho slova jsou dodnes citována jako důkaz její výjimečnosti:

„Ale Sofonisba z Cremony, dcera pana Amilcara Anguiscioly, se věnovala obtížím kresby s větším studiem a větší grácií než kterákoliv jiná žena naší doby; a nejenže vytvořila vzácná díla vlastní rukou, ale také učila ostatní, jak postupovat v umění malby. Mezi jejími díly je autoportrét vytvořený pomocí zrcadla, což je obdivuhodná věc, a mnoho dalších portrétů vytvořených s takovým umem, že vypadají živě, nikoli jako malby. Proto byla povolána do Španělska velkým králem Filipem, kde byla držena ve velké vážnosti, a kde – již jako stará žena – ukázala, že ženy dokážou chápat a praktikovat každé umění stejně dobře jako muži, pokud chtějí a mají někoho, kdo je vede a učí.“
— Giorgio Vasari, Le vite, 1568

Ve druhé vlně feminismu v 70. letech 20. století byla Sofonisba znovuobjevena jako klíčová postava dějin umění. Dnes je považována za jednu z nejvlivnějších malířek raného novověku. Její díla ovlivnila generace umělců – například Caravaggio se inspiroval jejím Asdrubale pokousaný rakem při tvorbě obrazu Chlapec pokousaný ještěrkou.

Sofonisbina průkopnická kariéra otevřela cestu dalším ženám, jako byly Lavinia Fontana či Artemisia Gentileschi, aby mohly profesionálně působit jako umělkyně. Její příběh je výzvou k tomu, abychom přepisovali dějiny tak, aby v nich ženy nebyly výjimkou – ale součástí.

Zdroje:

Mary D. Garrard: Here’s Looking at Me: Sofonisba Anguissola and the Problem of the Woman Artist
Academia.edu PDF

Lily Chin: Sofonisba Anguissola and Her Early Teachers (MA Thesis, CUNY)
CUNY Academic Works

Betsy Fulmer: Sofonisba Anguissola: Marvel of Nature
Henderson State University PDF

Wikipedie (česky): Sofonisba Anguissola – Wikipedie

Reef Recovery (česky): Profil Sofonisby

Galerie TOGA: https://www.galerietoga.cz/aktuality/renesancni-malirka-sofonisba-anguissola

TheArtStory.org: Profil Sofonisby Anguissoly

Smart history: https://smarthistory.org/sofonisba-anguissola/

Giorgio Vasari: Le vite de’ più eccellenti pittori, scultori, e architettori (2. vydání, 1568) – pasáž o Sofonisbě
Wikisource – italský originál

Fotografie obrazů: Wikimedia Commons