Článek
Když stát varuje, ale jinak mlčí
Na jaře 2022 doporučilo Vojenské zpravodajství blokaci osmi proruských webů. Byla to chvíle, kdy si mnoho lidí poprvé uvědomilo, že dezinformace nejsou jen „internetové řeči“. BIS ve svých zprávách varuje před vlivovými operacemi, Armáda ČR pořádá osvětové akce a NÚKIB učí veřejnost základům kyberbezpečnosti.
Jenže klíčová postava – vládní koordinátor strategické komunikace – dnes chybí. Otakar Foltýn, bývalý náčelník Vojenské policie, měl za úkol vysvětlovat občanům hodnotová témata a posilovat důvěru ve stát. V říjnu 2025 rezignoval – nejen proto, že splnil úkoly, které si vytyčil, ale také proto, že funkci vykonával bez finančního ohodnocení a bez dostatečných prostředků. Stát mu neposkytl tým ani rozpočet, takže koordinace zůstala spíše symbolická než skutečně funkční. Funkce zůstává prázdná. To je zásadní slabina: stát deklaruje, že dezinformace jsou hrozbou, ale nemá člověka ani aparát, který by vedl komunikaci.
„Já žádnou cenzuru dělat nebudu. A pokud někdo tvrdí, že ano, tak říkám: prosazuje ruský narativ, jedná proti vlastnímu státu a je kolaborantem současného kremelského režimu,“uvedl Otakar Foltýn.
Inspirace ze zahraničí
Velká Británie má vládní komunikační službu se 7 000 zaměstnanci. Estonsko je vzorem digitální odolnosti. Slovensko přijalo Koncepciu strategickej komunikácie (2023), ale praxe ukazuje slabiny. Evropská komise prosazuje kodex boje proti dezinformacím, závazný pro velké platformy.
Rizika současného přístupu
Česko se zatím spoléhá na roztříštěné kroky – manuály, blokace, dílčí kampaně. Rizika jsou zřejmá:
- Chaotická komunikace – během pandemie vláda ukázala, jak rychle se zmatek může stát živnou půdou pro fámy.
- Právní nejistota – blokace webů naráží na svobodu projevu, bez jasného rámce hrozí zneužití.
- Slabá koordinace – bez centrálního vedení se instituce často překrývají nebo mlčí.
- Nízká mediální gramotnost – podle výzkumů STEM a Českých dat patří Česko mezi nejslabší v Evropě. Velká část populace přiznává, že nedokáže rozeznat dezinformace. To zvyšuje riziko manipulace, polarizace společnosti a ztráty důvěry v instituce.
Neziskovky i jednotlivci: hlídací psi demokracie
Tam, kde stát váhá, nastupují neziskovky, osobnosti, ale i „obyčejní lidé“. Tyto iniciativy jsou důležité nejen proto, že reagují rychle, ale i proto, že dokážou oslovit lidi tam, kam stát nedosáhne – v každodenním životě, na sociálních sítích, ve školních třídách.
- Nelež upozorňuje firmy, aby neinzerovaly na dezinformačních webech.
„Když se student naučí ptát, kdo informaci říká, proč ji říká a komu tím prospívá, máme vyhráno,“ říká učitelka z Litvínova.
- Čeští elfové, vedení Bohumilem Kartousem, anonymně sledují proruské skupiny na Facebooku. „Dezinformace nejsou jen o obsahu, ale o emocích. Pokud se podaří vyvolat strach nebo nenávist, pak už není důležité, zda je informace pravdivá,“ říká Kartous.
„Každý den se rozhodujeme, co zveřejnit. A hlavně – co ne,“ sděluje redaktorka regionálního média.
- Manipulátoři.cz Jana Cempra vyvracejí hoaxy a učí lidi ověřovat fakta.
„Vidíme, jak se mění taktiky. Dřív šlo o šokující lži, dnes spíš o zpochybňování, ironii, podsouvání,“ vysvětluje analytik projektu Beacon.
- Alexandra Alvarová ve své knize Průmysl lži ukazuje, jak se z manipulace stal obchodní model. „Pochopit, že propaganda je zbraň a vyčlenit obranné prostředky. Bránit šíření propagandy je pro stát stejně sebezáchovnou povinností, jako bránit šíření drog nebo pandemii. Je to smrtelné riziko,“píše v Alvarová.
„Dezinformace nejsou jen lži. Jsou to nástroje, které mají rozložit důvěru, rozmazat realitu a oslabit společnost,“ osvětluje analytik.
- Patrik Kořenář, populární youtuber, objasňuje lidem, proč je důležité ověřovat informace. Jeho videa mají statisíce zhlédnutí a dokazují, že boj s dezinformacemi může být i populární a zábavný. „Emoční odstup, nenaskočit na titulek, podívat se na zdroje – to je základ mediální gramotnosti,“ vysvětluje.
„Když lidé přestanou věřit, že existuje společná realita, přestávají se domlouvat. A to je začátek konce demokracie,“ varuje politolog z Masarykovy univerzity.
- Člověk v tísni školí učitele a studenty, aby se naučili kriticky číst zprávy.
Mimo jiné doktorand moderních dějin Otakar Foltýn nebo historička Marie Koldinská připomínají, že manipulace s informacemi je stará jako války samy. Projekty jako Přepište dějiny ukazují, jak se dá přepisovat minulost – a tím ovlivňovat přítomnost.
Co si přečíst a poslechnout
- Alexandra Alvarová – Průmysl lži
Kniha, která ukazuje, jak se z manipulace stal obchodní model. Alvarová popisuje, proč jsou dezinformace tak účinné, jak pracují s emocemi a proč se staly výnosným byznysem. - Infožumpa (Daniel Galuszka)
Podcast s rozhovory s experty o hybridních hrozbách, dezinformacích a aktuálních trendech. Galuszka přináší přístupnou formou pohledy lidí z bezpečnostní komunity i akademické sféry. - Patrik Kořenář – YouTube kanál
Populární videa, která vysvětlují, jak fungují hoaxy a proč je důležité ověřovat informace. Jeho přístup je zábavný, ale zároveň vzdělávací.
Pár slov na závěr
Česko má širokou paletu aktérů – od tajných služeb po neziskovky. Ale chybí jednotná koordinace. Rezignace Otakara Foltýna ukázala, že stát zatím nemá pevně uchopený boj proti dezinformacím. A protože patříme mezi nejslabší v mediální gramotnosti v Evropě, je role neziskovek a jednotlivců – od Kartouse po Kořenáře – klíčová. Jsou to oni, kdo dnes drží první linii.
Zdroje:
Tomáš Kolomazník, Štefan Sarvaš, Zdeněk Rod –Proč věříme dezinformacím?, 2024. ISBN 978-80-7662-651-5
