1989: Od cenzora k bulváru aneb dezinformace po revoluci

Listopad 1989 znamenal zásadní zlom nejen v politickém uspořádání, ale i v oblasti médií a přístupu k informacím. Zrušení cenzury, privatizace redakcí, vznik reklamního trhu a uzákonění svobody slova vytvořily zcela nové prostředí. Československá společnost se otevřela světu, což přineslo příliv zahraničních trendů – obsahových i technologických.

Do médií pronikla liberalizace, vznikla možnost přístupu k zahraničním zdrojům a začal se rozvíjet internet. Ten se na přelomu milénia stal klíčovým nástrojem komunikace, ale i šíření dezinformací. V 90. letech rostl počet prodaných novin a časopisů, zároveň se objevily nové typy médií – včetně bulváru. Periodika jako Blesk (založený 1992) přinesla jiný styl komunikace: emotivní, zjednodušený, často spekulativní. Pro českou společnost to byla novinka, která výrazně ovlivnila mediální kulturu.

Ani samotná sametová revoluce se nevyhnula fámám a dezinformačním interpretacím. Mezi lidmi kolovaly příběhy o zahraničních agentech, tajných dohodách, řízeném převratu. Tyto narativy se objevovaly v médiích i v běžných rozhovorech. Bulvární tisk je čas od času znovu oživoval, čímž přispíval k jejich přetrvávání.

Fámy se staly součástí nového informačního prostředí, které bylo svobodné, ale zároveň neregulované. Vznikaly spontánně, často jako reakce na nedostatek ověřených informací nebo jako výraz nedůvěry vůči politickému vývoji.

Tip: Zajímá vás, jaké konspirační teorie se šířily kolem sametové revoluce? Podívejte se na video-seriál Konspirace '89 od ČT edu.
Krátké epizody přehledně vysvětlují, jak vznikaly fámy o agentech, provokacích nebo řízeném převratu – a proč jim lidé dodnes věří.

Svoboda médií přinesla i nové riziko – možnost jejich zneužití v politickém boji. Mezi známé případy patří:

Tyto kauzy ukazují, jak se dezinformace staly nástrojem mocenského boje. Média se stala nejen prostředkem informování, ale i manipulace. Politici využívali úniky informací, kompromitující materiály a cílené kampaně k diskreditaci svých oponentů.

Přelom milénia přinesl pokles tištěných médií a rozmach televizního vysílání. Nejvýraznější změnou však byl nástup internetu. Ten umožnil rychlé šíření informací, ale také dezinformací. Online prostředí se stalo živnou půdou pro konspirační teorie, manipulace a polarizaci společnosti.

Příkladem je reakce na útoky z 11. září 2001–v českém prostředí se objevily teorie o řízené demolici, falešných letadlech nebo zapojení americké vlády. Tyto narativy se šířily nejen mezi konspirativními skupinami, ale i v běžných diskusích. Internet umožnil jejich nekontrolované šíření, což vedlo k erozi důvěry v oficiální informace.

Česká republika se po roce 1989 stala terčem dezinformačních kampaní, zejména ze strany Ruska. Cílem bylo zpochybnit směřování do NATO a EU. Rusko využívalo státní média, ale i domácí organizace, které vystupovaly proti euroatlantické integraci. Dezinformace měly vyvolat obavy ze ztráty suverenity, ekonomických dopadů nebo zatažení do konfliktů.

Rusko cílilo na levicové politiky, zejména členy a podporovatele KSČM, u kterých se snažilo vyvolat anti-NATO nálady. Vznikaly organizace, podepisovaly se petice, šířily se narativy o tom, že členství v NATO znamená ztrátu nezávislosti. Podobná vlna dezinformací se objevila i během vstupu do EU – fámy o zákazu rumu, žárovek, přejmenování másla či zavedení eura bez referenda byly běžné.

Otevření se světu přineslo české společnosti možnost svobodného přístupu k informacím. Zároveň však odhalilo její zranitelnost vůči manipulaci. Liberalizace médií, absence regulace a technologický rozvoj vytvořily prostředí, kde se dezinformace mohly šířit rychle a bez kontroly.

Zatímco před rokem 1989 byla pravda řízena shora, po revoluci se stala předmětem veřejného boje. V novém systému už nebyla cenzura, ale ani ochrana před informačním chaosem. A právě v tomto prostoru se začaly formovat nové podoby dezinformací – domácí i zahraniční, spontánní i cílené.

Zdroje:

Tomáš Kolomazník, Štefan Sarvaš, Zdeněk Rod –Proč věříme dezinformacím?, 2024. ISBN 978-80-7662-651-5

Jana Bílová–Dezinformace, její vytvoření a odhalení (VUT Brno, 2009)

Lenka Široká–Dezinformace a její dopady v praxi (UP Olomouc, 2020)

Michal Hlava–Vliv dezinformací na veřejné mínění (UTB Zlín, 2020)

Forum24–Jak se vyráběly dezinformace v totalitním Československu

Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR)–Aktivní opatření – nástroj dezinformací komunistických tajných služeb

Mediaguru–Proměny české mediální scény od začátku 90. let

Wikipedie–Aféra Olovo

Radiožurnál (Český rozhlas)–Sarajevský atentát na Václava Klause

Seznam Médium–Sarajevský atentát 1997: Korupční skandál, jehož dopady cítíme dodnes

ČT24–Sarajevský atentát, aféra Olovo a investigativní žurnalistika