Článek
Gilgameš: epos s první „fake news“
Nejstarší literární památka lidstva – Epos o Gilgamešovi – není jen hrdinským příběhem o králi z Uru. Obsahuje i epizodu, kterou britský asyriolog Martin Worthington označil za vůbec první příklad „fake news“.
Bůh Ea varoval Utnapištima před blížící se potopou. Aby zachránil lidstvo, musel postavit archu. Jenže Ea nemohl říct pravdu přímo – porušil by božské zákony. Proto použil dvojsmyslný jazyk: lidem slíbil déšť potravy, pokud mu pomohou. Ve skutečnosti šlo o déšť vody, který měl svět zničit. Za líbivým slibem hojnosti se tak skrývalo varování před zkázou.
Tabulka s částí Eposu o Gilgamešovi psaná v akkadštině
Tento příběh dokládá, že už dávné mýty pracovaly s jazykovou manipulací. Lidé slyšeli slib hojnosti, ale skutečný význam byl jiný. Mechanismus, který dnes známe jako dezinformaci, se objevuje už v nejstarších příbězích: veřejná tvář a skrytý cíl. Gilgamešův příběh je zároveň ukázkou, jak se mýtus používal k legitimizaci královské moci – panovník jako polobůh, jehož činy se zapisují do věčnosti.
Ramesse II. a bitva u Kadeše
Egyptský faraon Ramesse II. nechal na chrámech vytesat reliéfy, které zobrazují jeho velké vítězství nad Chetiti v bitvě u Kadeše (1274 př. n. l.). Chetitské klínopisné záznamy, nalezené v hlavním městě Hattuša však mluví o nerozhodném výsledku a egyptském ústupu, po kterém následovalo příměří a později mírová smlouva.
Mírová smlouva Ramesse II. a Chattušilišem III.
Propaganda byla vtisknuta do kamene: faraon jako neporazitelný vůdce, který přemohl nepřítele. Ve skutečnosti šlo o diplomatický kompromis. Tento příklad ukazuje, že i vizuální umění může být nástrojem manipulace – podobně jako dnešní fotografie nebo videa, která vytvářejí obraz reality podle potřeb vládce.
Reliéf v chrámu v Abú Simbel s Ramessem porážejícím chetitské bojovníky u Kadeše
Asyrské nápisy vítězství
Asyrští králové (např. Asarhaddon, Aššurbanipal) nechávali tesat nápisy a zhotovovali reliéfy, které líčily jejich tažení jako absolutní vítězství. Nepřátelé byli vykreslováni jako „zrádci bohů“, zatímco král byl ochráncem řádu.
Tyto texty a zobrazení často přeháněly nebo zamlčovaly neúspěchy. Šlo o raný příklad státní propagandy, která měla posílit legitimitu vládce a zastrašit podrobené národy.
Zajatí rebelové jsou pro výstrahu zaživa stahování z kůže
Sun‑c’ a umění lsti
Čínský stratég Sun‑c’ ve svém traktátu Umění války napsal: „Válka je především důmyslná lest.“ Už tehdy chápal, že informace mohou být stejně účinnou zbraní jako meč.
Sun‑c’ detailně popisuje práci zvědů:
- Místní zvědové – lidé z oblasti, kteří přinášeli zprávy o terénu a náladách.
- Vnitřní zvědové – ti, kteří pronikli do nepřátelského dvora.
- Dvojití zvědové – přeběhlíci, kteří šířili falešné informace.
- Obětní zvědové – ti, kteří byli posláni s úmyslně nepravdivými zprávami, aby zmátli protivníka.
Čínská babusová kniha - kopie Umění války
Principy, které formuloval před více než dvěma tisíci lety, jsou překvapivě moderní: cílené dávkování informací, maskování původu zprávy a využívání očekávání protivníka. Jeho myšlenky dodnes studují vojenské akademie po celém světě. Sun‑c’ ukazuje, že manipulace s informacemi je stará stejně jako válka sama.
Sofisté: mistři rétoriky
V antickém Řecku se objevila skupina učitelů, kteří se proslavili schopností přesvědčit publikum bez ohledu na pravdivost obsahu – sofisté.
Protagoras prohlásil: „Člověk je mírou všech věcí – těch, které jsou, že jsou, a těch, které nejsou, že nejsou.“ Pravda je podle něj relativní, závislá na interpretaci.
Gorgias šel ještě dál: „Nic neexistuje; pokud by něco existovalo, nebylo by to poznatelné; a pokud by bylo poznatelné, nebylo by to sdělitelné.“ Jazyk podle něj vytváří realitu, i když fakta chybí.
Isokrates, který se vůči sofistům vymezoval, napsal: „Sofisté učí mládež, jak se hádat, nikoli jak hledat pravdu.“ Už tehdy tedy existovala kritika manipulace s jazykem.
Busta Platóna - Platónovi dialogy jsou hlavním zdrojem našich vědomostí o Sofistech
Sofisté ukazují, že slova mohou být zbraní. A právě proto jsou jejich myšlenky tak aktuální i dnes – v době, kdy se realita často utváří podle toho, jak je formulována, nikoli podle faktů. Platón je kritizoval jako „prodavače zdání moudrosti“ – což je paralela k dnešním influencerům nebo PR expertům, kteří dokážou změnit vnímání veřejnosti pouhou volbou slov.
Thúkydidés a Peloponéská válka
Řecký historik Thúkydidés ve svých Dějinách peloponéské války ukazuje, jak propaganda a fámy ovlivňovaly průběh konfliktu mezi Athénami a Spartou.
Popisuje například, jak se šířily zprávy o moru v Athénách, které měly demoralizovat obyvatelstvo. Ukazuje, jak se rétorika stala nástrojem politiky – vůdci manipulovali lidem předkládané příběhy, aby získali podporu.
Thúkydidés zaznamenal i slavnou Periklovu pohřební řeč, která byla ukázkou politické komunikace: oslava athénské demokracie, morálky a identity. Proti tomu stáli demagogové jako Kleón, kteří využívali emotivní řeč k manipulaci lidu.
Rukopis Thukydidových dějin z desátého století použitý v knize Edwarda Maunde Thompsona, Úvod do řecké a latinské paleografie
Thúkydidés píše: „Válka je učitelkou násilí a klamu.“ Jeho dílo ukazuje, že manipulace s informacemi byla nedílnou součástí válečné strategie – a že dějiny nejsou jen o bitvách, ale i o tom, jak se o nich vypráví.
Závěr
Od božských dvojsmyslů v Eposu o Gilgamešovi přes Sun‑c’ovu válečnou lest až po sofistickou rétoriku a Thúkydidovu reflexi – dějiny ukazují, že manipulace s informacemi není moderní fenomén. Už od počátku byla součástí politiky, války i kultury.
Zdroje:
Tomáš Kolomazník, Štefan Sarvaš, Zdeněk Rod –Proč věříme dezinformacím?, 2024. ISBN 978-80-7662-651-5
