Článek
Jedenáct let dovážím z Peru přívěsky na klíče v podobě rozkošné lamičky z lamí vlny nesoucí svůj náklad fazolek v barevném pytlíčku. Bohužel, jak už to u přívěsků na klíče bývá, tato lamička je zavěšena na kovovém kroužku. Deset let byla zařazována pod celní kód trefně označený „cetka“ - obecný kov s drobným příslušenstvím. Letos byla zařazena pod kód „kovový výrobek“. Neplatím clo, neboť na faktuře mám od svého peruánského dodavatele preferenční větu o původu zboží na podporu obchodu s chudou, rozvojovou zemí.
Nejprve jsem hned v létě při dovozu musela předložit prohlášení o tom, že kroužky na klíče nejsou vyrobeny z „ruského“ železa. Peruánka se velmi podivila, ale prohlášení dodala. V září mi přepravní společnost oznámila, že musím reportovat lamičky v rámci nařízení CBAM. Co to asi tak může být to CBAM? Dovážím převážně látky, samé „měkouše“, nekovové věci, takže s CBAM jsem se dosud nesetkala. Po nastudování CBAM mi však nepřipadalo, že by se mě toto nařízení mělo týkat.
CBAM je mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, který je platný od 1. 10. 2023. Takové uhlíkové clo. Definice Ministerstva životního prostřední: Nástroj pro boj proti úniku uhlíku – tedy proti situacím, kdy průmyslová odvětví s vysokými emisemi skleníkových plynů přesunou výrobu mimo EU do jurisdikcí s nižšími standardy politiky v oblasti klimatu, než jsou standardy EU. Cílem tedy je, aby dovezené zboží bylo vystaveno stejné ceně uhlíku jako domácí výroba. V první přechodné fázi se mechanismus CBAM vztahuje pouze na odvětví s vysokými emisemi uhlíku a vysokým rizikem úniku uhlíku. Konktrétně se to týká některých komodit a produktů s původem z třetích zemí mimo EU z těchto odvětví: železa a oceli, hliníku, cementu, elektrické energie, vodíku a hnojiv. Podle obrázku můžete posoudit, zda se dá lamička srovnávat s ocelí, cementem a vodíkem. Myslela jsem si tedy, že to je omyl. Přepravní společnost však potvrdila, že se o omyl nejedná, že kovové výrobky spadají do tohoto nařízení a že mi hrozí finanční postih, pokud report nepodám. Report spočíval hlavně v tom, že mám zjistit u dodavatele emise na výrobu železných kroužků. Zjistit toto v Peru je zhola nemožné a hlavně velmi úsměvné.
Nejdřív jsem si rebelsky řekla, že je to blbost, že na to kašlu. Vzpomněla jsem si, jak jsem si na gymplu nechala záměrně dát kouli z matic, i když jsem byla jedničkářka a šprtka. Jen proto, že jsem nesouhlasila s profesorem matematiky a s rodiči v jedné konkrétní záležitosti. V duchu jsem si vynadala, že teda už jsem mentálně na vyšší úrovni, než abych si nechala dát záměrně pokutu. Ani přebytečné finanční zdroje na pokutu nemám.
Bez boje jsem to ale vzdát nechtěla. Dotázala jsem se na Generálním ředitelství cel specialistky na CBAM, zda si myslí, že tato lamička spadá pod CBAM. Kupodivu si to také nemyslela. Požádala jsem tedy celníky o přeřazení lamičky zpět do kategorie „cetka“, jako se proclívala dříve. Celníci to zamítli s tím, že kovový kroužek tvoří podstatu přívěsku na klíče, tudíž se jedná o kovový výrobek. Z hlediska CBAM tedy srovnatelný se surovým železem, vodíkem, cementem, hřebíky a plechovými sudy.
Přes veškerý svůj vnitřní odpor a nesouhlas jsem se jala vyplnit CBAM report, abych se vyhnula sankci. Nebylo to však vůbec jednoduché a ač mám vysokoškolské vzdělání, nezvládla jsem ani první krok a přihlášení do systému. Odkaz na registraci z návodu nefungoval. Po dopátrání se správného formuláře a odeslání datovou schránkou jsem obdržela po 5 dnech potvrzení registrace. K mému velkému překvapení se na CBAM portálu nevolí pole „CBAM“, ale pole „CLO“, to by mě taky nenapadlo. I tuto nástrahu jsem překonala. Nicméně systém mi stále házel mnoho chybových hlášek, což jsem se pokusila řešit s helpdeskem Celní správy. Bohužel jediný člověk zodpovědný za CBAM byla stále jen ta milá a ochotná paní z ředitelství. Už ze mě musela být naprosto zoufalá. Ač jsem systém přepnula do češtiny, hlášky byly v angličtině (tou vládnu celkem dobře), v IT angličtině (tam ani ťuk). Například systém akceptoval údaje pouze v tunách, moje lamičky vážily 2 kila, a to ještě vůbec ne všechno jen železo. Také lamí vlna, plastová očička a taštička s fazolkami.
Napsala jsem dokonce e-mail do Evropské komise, různým spolkům a na Ministerstvo životního prostředí. Odpověď byla vždy velmi slušná a stručná: jak má zboží tento kód, musí se vyplnit CBAM report. Po třech dnech jsem úplně vyčerpaná v jakési nápovědě na internetu objevila malými písmenky dovětek: Pokud se oznamujícím deklarantům nakonec nepodaří získat údaje o skutečných emisích, zvolí v poli „Typ stanovení“ novou možnost „Skutečné data nejsou k dispozici“. Pokud je tato možnost zvolena, bude výkaz CBAM formálně považován za nesprávný/neúplný, ale je možné ho takto předložit.
Proč mi proboha tohle nikdo z těch všech dotázaných neřekl? Že když emise nemám šanci zjistit, existuje možnost záchrany. Ani nejsem překvapená, že jsem nedostala kontakt na firmu, která se zabývá poradenstvím v oblasti CBAM a která by za mě report za slušnou finanční odměnu vyplnila. Je to tak složitý, že to nikdo dělat nechce.
Do příslušného pole jsem tedy vkopírovala e-mail od své peruánské dodavatelky, kde se moc omlouvá, že rozsáhlou tabulku o emisích vzniklých při výrobě kovových kroužků není schopná vyplnit. Lamičky nakupuje od chudých indiánů v horách, kteří umí sotva číst, psát a počítat. Tito lidé mi emise také sdělit neumí. Jejich vyjádření nemám, jelikož nemají počítač ani mobil. Kroužky nakupují v různých obchodech s bižuterií, když se jednou za měsíc s oslíkem nebo lamou dostanou do většího města. Zbylá pole týkající se průmyslových informací, emisí a jiných náležitostí jsem plnila vysloveně pokus omyl tak, aby systém přestal házet červené IT hlášky. Report se po měsíci usilovného snažení podařilo (po termínu, s omluvou a zcela nesmyslně vyplněn) odeslat.
Je mi smutno z toho, kam naše evropská „vyspělá“ společnost spěje. Dodržování těchto absurdních opatření nás jednou opravdu zahubí. Miluju přírodu, žiju na samotě u lesa, snažím se chovat ekologicky a vedu k tomu odmalička i své děti. Třídíme odpad (kompost, plasty, papíry, baterky, plechovky), kam nutně nemusíme autem, jdeme pěšky, v lese odpadky sbírám, když je najdu, nekupuju zbytečné kraviny, recykluju atd. Ale toto už je na mě moc. To už je tak bizarní případ, že člověku zůstává rozum stát. Neplatím clo ze zboží na podporu rozvoje chudé země, ale budu platit uhlíkové clo, když z té stejné země dovezu přívěsek s kovovým kroužkem. Krok zpět ve vývoji lidstva dokládat emise z kroužků na přívěsku s lamičkou. Stejně tak jako to, že se pocintám pokaždé, když piju z lahve s neoddělitelným víčkem nebo vyplivuju rozplizlé papírové brčko. Takové clo samozřejmě platit nechci. Vezmu práci chudým lidem, protože budu nucena dovážet lamičky bez kroužků na klíče. Budu zaměstnávat celou svou rodinu, především děti, a budeme po večerech na lamičky montovat železné kroužky, abych nemusela dokládat emise při výrobě kroužků v Peru. Nakoupím si je v Čechách nebo si je nechám poslat z Číny, jistě budou stát mnohem méně než 150 EUR, emise tak dokládat nebudu.
Teď jsem četla, že bude pro velký úspěch pokračování a po brčkách a víčkách se bude kontrolovat, kolik „nadbytečného“ vzduchu se posílá v krabici. Za 11 let jsem krabice ani plastové bublinky nenakoupila ani jednou. Ač kolikrát balíček ode mě nevypadá dokonale, používám pouze krabice a výplně, které někdo pošle mně. Recykluju. Ale pokud budu muset hlídat nadbytečný vzduch, budu nucena krabice kupovat nebo používat plastové obálky.
Strávila jsem dost času ve Střední Americe. Stejně jako v Africe a Asii se tam leckde lidé brodí v odpadcích. Smutný pohled a velmi odstrašující příklad pro moje děti. Cestující přebalí miminko v autobuse, plenku vyhodí z okna. Okolo domu si uklidí, to ano, ale hromádku odpadků zapálí. Popelnici jsme v Nikaragui viděli jednu, kanadskou. Pytle s odpadky postaví na ulici, projede popelářské auto a doveze odpadky za město. Když se vydáte na výlet po okolí, většinou narazíte na obrovské doutnající smetiště. Kontejnery nemají na nic. Brčka, tácky, příbory mají plastové, z lahve se normálně napijete. Elektromobil nepotkáte ani jeden. Často totiž elektřinu ani nemají nebo dochází k dlouhým výpadkům. O ekologii neví zhola nic. A tyto země nejsou malé, společně mnohonásobně větší než Evropa. Na druhou stranu nutno dodat, že džungli mají dokonale čistou, i pláže už se snaží čistit od naplavených odpadků. Využívají dešťovou vodu, kolikrát jinou nemají. Zpracovávají všechno, jak jen to jde. Nepotřebují tolik hmotných věcí, protože se radují z něčeho úplně jiného. Z rodiny, přátel, z maličkostí, z čistého bytí.
Nevím. Chci chránit nádhernou přírodu, kterou máme. Chci, aby to dělaly i moje děti a aby se jim tu i nadále dobře žilo. Ale opravdu cesta vede přes zákaz brček, neoddělitelná víčka, elektromobily a tyranizování drobných dovozců přívěsků na klíče?
Zdroj definice CBAM: https://www.mzp.cz/cz/cbam
