Hlavní obsah
Lidé a společnost

Od pouťového štěstíčka do kasina - plíživá závislost na pokoušení osudu

Foto: Meda T.D.P./ Bing AI

Štěstíčko z pouti a dychtivá dětská naděje, která doufá, že za pár korun získá něco víc než jen lekci do života. V dospělosti má člověk daleko větší možnosti, ale také soudnost a zodpovědnost. Nebo ne?

Článek

Lidé prostě milují to napětí a naději. Čím větší možnosti, tím větší risk. A následky…? Kdo by se nad nimi trápil, když může věřit v zázrak.

Štěstíčka

Mohlo by se zdát, že jsou jen pro děti, ale nenechte se zmýlit. Koncept štěstíčka totiž není jen o malém papírovém pytlíčku s překvapením. Na stejném principu fungují i mystery boxy - ty jsou v posledních letech velkým hitem, ale také nebezpečím. Cílí primárně na mládež, vyvolávají naději k získání hodnotných předmětů, ale často obsahují jen neprodejný balast. Velkou roli v popularizaci mystery boxů hrají influenceři, kteří je propagují a rozbalují ve svých videích. Jedná se o promyšlený marketing a sledující si neuvědomují, že se vlastně zapojují do hazardu, který může vést k finančním ztrátám a potenciální závislosti. I dospělí si ve „štěstíčku“ přijdou na své. Vrcholem této riskantní kratochvíle jsou dražby skladovacích kójí či nákladních kontejnerů.

Stírací losy

Vůbec první stírací los se ve světě objevil v roce 1974 v Massachusetts a nesl název „The instant game“. Za jeho zrodem stojí dva muži - počítačový expert John Koza a marketingový manažer Daniel Bowel. John navrhl algoritmus pro náhodný výsledek a Daniel s marketingem vsadil na to, že lidé uslyší na možnost okamžité výhry. Tato novinka se stala hitem a brzy ji začaly napodobovat i v dalších státech.

U nás začal první losy vydávat státní podnik Sazka v roce 1989 pod názvem Spartakiádní hra. Po revoluci se nabídka losů rozšířila. Staly se mimo jiné i častým doplňkovým dárkem k Vánocům a jejich stírání si lidé oblíbili napříč generacemi.

Loterie

Loterie se vyskytují v několika formách. Výhrou zpravidla bývá finanční částka nebo zboží. První zaznamenané loterie, které slibovaly peněžní výhru, se konaly v 15. století v Nizozemsku. Různá města pořádala veřejné loterie, aby získala peníze na městská opevnění a na pomoc chudým. Tyto loterie se ukázaly jako velmi populární a byly oslavovány jako bezbolestná forma získávání daní. Lidé do loterie často sází řadu let, věří na svá „šťastná čísla“, sestavují si statistiky a prakticky věří v zázrak. Každé slosování má totiž (bohužel) stejnou pravděpodobnost jako kterékoliv předchozí.

Kasina

Za nejstarší se považuje Casino di Venezia, které bylo postaveno v roce 1509. V kasino se však přeměnilo až v roce 1638. V roce 1842 francouzští bratří Francois a Louis Blanc sestrojili první ruletu, jak ji známe z dneška. První kasino v Las Vegas, Flamingo, otevřel v roce 1946 mafián Bugsy Siegel. Las Vegas se spolu s Monte Carlem rychle staly známými centry hazardu a v následujících desetiletích zde byly otevřeny celé desítky kasin. V době své největší slávy byla znakem kasinových heren jejich luxusní atmosféra. Velké peníze, o které v nich jde, z nich udělaly místa společenských setkání na nejvyšší úrovni. Jelikož se skutečně jedná o velmi výdělečnou sféru, kasina se neobvykle rychle přizpůsobila online světu - první vzniklo v roce 1995 a bylo jím The Gaming Club.

Foto: Meda T.D.P./Wikimedia Commons, Public Domain

Muži hrající ruletu v Double O casino ve Skagway, 1898

Závislost

Na hazardu se nestanete závislými ze dne na den. Je to plíživá záležitost, která se buduje a stupňuje. Můžete se stát obětí herního marketingu, kdy na vás zapůsobí zvuk cinkání peněz, videa šťastných výherců, těsná prohra (která vytváří dojem, že výhra je už už na dosah). To vše může váš mozek přimět aby uvěřil, že navzdory všem pravděpodobnostem na tom právě vy vyděláte. Vzdělání, výše příjmů čí sociální zázemí mají na tato lákadla překvapivě malý vliv. Na rozdíl od závislosti na omamných látkách se gamblerství lépe tají a bývá tak odhaleno až v pozdějších fázích. Hranice mezi rekreačním, problémovým a patologickým hráčstvím je nezřetelná a spočívá pouze v intenzitě - problémoví, respektive patologičtí hráči hrají častěji, déle a utrácejí více.

Cesta ven

Nezbytným nástrojem k nápravě věci je komunikace. Bez ní není možné člověku pomoci. V pasti závislosti kolem sebe vytvoří síť sebeobhajujících vizí a ztrácí soudnost. Komunikace je často, zvlášť v počátcích, obtížná. Pokud se vám nebude dařit, neváhejte požádat o pomoc odborníky. Od toho tu jsou a mohou pomoci najít novou cestu.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz