Článek
Hračky provází lidstvo od nepaměti. Na základě vykopávek víme, že se předměty které pravděpodobně sloužily k zabavení či rozvoji dětí, objevovaly napříč věky i kulturami. Ty první byly z hlíny, dřeva či sušených částí zvířat. S postupem času se spektrum materiálů rozšiřovalo a hračky tak kopírovaly moderní trendy. Naprosto ikonickými se stali barevní a hebcí plyšáci.
Ithaca Kitty
Dobře zdokumentovaným předchůdcem plyšových hraček jak je vnímáme dnes, byla mušelínová kočka. A ne tak ledajaká! Její předlohou byl mourovatý kocour Caesar Grimalkin, polydaktylní kočka se sedmi prsty na obou předních tlapkách. Žil v Ithace s rodinou Smithových, když jeho paničku Celii napadlo, že by jej mohla zvěčnit netradičním způsobem. Pustila se do práce s nůžkami a mušelínem a vytvořila hračku ve tvaru kočky sešitou ze tří dílů. Její švagrová, slečna Charity Smith, se pak pustila do kresby Caesarovy podobizny. Jelikož bylo těžké kocoura přemluvit aby stál modelem, musely ho nechat vyfotografovat ve studiu na East State Street. Když přišla řeč na základnu, Celia držela chudáka Caesara vzhůru nohama, zatímco mu Charity natírala nohy. První varianta byla ale zavržena s tím, že jeho sedmiprsté přední tlapky vypadají příliš zvláštně. Hotová hračka kočky byla vyfotografována a William Hazlitt Smith si požádal o patent, který se vztahoval jak na design, tak na konstrukci. Smithovi poslali návrh do tiskárny Arnold Print Works v North Adams ve státě Massachusetts, kde si vyjednali jeden cent za yard z prodeje. Mourovatá kočka, prodávaná jako tištěný vzor na půl yardu mušelínu za 10 centů, se v roce 1892 objevila po celé zemi právě včas na Vánoce a stala se ohromným hitem.
Kocour Caesar Grimalkin zvěčněný na mušelínu
Medvědi zabodovali roztomilostí a chlupatými tělíčky
Historie plyšových medvídků se začala psát v roce 1902, prakticky současně v USA a Německu.
V roce 1902 pozval guvernér Mississippi Andrew H. Longino prezidenta Theodora Roosevelta na lov medvědů. Ač byla oblast na zvěř bohatá, prezidentovi se nedařilo, a tak jeho asistenti zahnali k vrbě jeden oslabený kus. Zavolali Roosevelta a navrhli mu, aby ho zastřelil. Roosevelt to považoval za krajně nesportovní a medvěda zastřelit odmítl. Tato zpráva se rychle rozšířila a na její konto vznikla slavná karikatura Clifforda Berrymana. Ta zaujala Morrise Michtoma, který se rozhodl vytvořit plyšového medvěda na prezidentovu počest a pojmenoval ho „Teddy Bear“. Když získal Rooseveltovo svolení k používání jeho jména, začal plyšové medvídky vyrábět ve velkém.
Karikatura, která se objevila roku 1902 ve Washington Post
Shodou okolností přibližně ve stejnou dobu přišla s výrobou vlastních medvědů společnost z německého Giengenu. Richard Steiff navrhl medvídka z mohéru s názvem „Bear 55PB“. Ten měřil 55 centimetrů, měl pohyblivé klouby a šňůrkové spoje. Následovali medvídci s tyčovým spojováním a v roce 1905 šel na trh Richardův zdokonalený medvídek s revolučním diskovým spojováním, které se používá dodnes. Medvídek se dočkal mnoha modifikací a je už více než sto let masivně produkován a vyvážen do celého světa.
Medvídci společnosti Steiff
Dnes najdeme plyšových hraček nepočítaně a zdaleka nejde jen o zvířátka. Medvídci se ale stále drží na výsluní dětské přízně i v hledáčku dospěchých sběratelů.
Zdroje:
