Hmyz, o kterém jsme sotva slyšeli, budeme potkávat čím dál časteji

Drvodělka fialová, koutule skvrnitá, kutilka asijská, kudlanka nábožná a křižák pruhovaný… Před pár lety vzácnost, dnes realita našich zahrad a domácností. S tím, jak rostou průměrné teploty, se rozšiřuje i operační radius hmyzu.

V zahradách a domácnostech tak narážíme na tvorečky, které jsme nikdy předtím nepotkali. V naší republice jsou totiž plošněji k vidění teprve pár let.

Drvodělka fialová (Xylocopa violacea)

Stavbou těla, způsobem letu a silným bzučením nejvíc ze všeho připomíná čmeláka. Jedná se však o včelu samotářku. Hnízdí ve starém dřevě, kde si vykusuje chodbičky a komůrky. Páří se na jaře a své larvy zásobuje směsí pylu a nektaru. Její tělo je tmavé, zavalité a až tři centimetry dlouhé. Výrazným znakem jsou metalická křídla v modrých a fialových odstínech. Samice je sice vyzbrojena žihadlem a silným jedem, ale použije je prakticky jen při obraně hnízda - ze své podstaty je to mírumilovný tvor. Drvodělka je zdatným opylovačem a není třeba se jí bát.

Koutule skvrnitá (Clogmia albipunctata)

Tato drobná muška je tak zhusta pokryta vodoodpudivými chloupky, že vizuálně připomíná spíše můru. Má šedohnědé zbarvení s drobnými bílými tečkami na křídlech a nedorůstá velikosti větší než pět milimetrů. Živí se organickými odpadními látkami a proto ji nejčastěji najdeme poblíž dřezu či toalety. Má rychlý životní cyklus - samičky mohou naklást až 200 vajíček, z těch se po dvou dnech vylíhnou larvy, které se vyvíjejí dva až tři týdny než se zakuklí. Po pěti dnech z kukly vyletí dospělec. Ten pohlavně dospívá v řádu hodin a žije něco málo přes týden. Koutule sice nemá jak kousnout ani bodnout, i tak ale může představovat zdravotní riziko. Jsou-li pro ni vhodné životní podmínky, rychle se rozmnoží a může své okolí mechanicky kontaminovat bakteriemi z odpadů.

Kutilka asijská (Sceliphron curvatum)

Nese krásné české označení Podušťák zakřivený a poznáte ji podle typické stavby těla. Kutilky jsou štíhlé a zadeček mají od těla oddělený dlouhou stopkou. Ač vzhledem připomínají vosu, jsou ve skutečnosti zařazeny mezi včely. Dospělé se živí převážně nektarem, mají však fascinující systém péče o potomky. Samice kutilky staví pro své larvy hliněné amforky. Ty můžeme najít v rámech oken, v krabicích, za skříněmi, knihami, nebo třeba v závěsech. Do každé amforky nanosí několik malých pavouků, které paralyzuje žihadlem, na ně naklade vajíčko a vchod uzavře. Larva se pak může vyvíjet v bezpečí svého hliněného domečku, zásobena živými pavoučími konzervami. Kutilky nejsou nijak agresivní a pro lidi nebezpečné.

Kudlanka nábožná (Mantis religiosa)

Kudlanku známe z terárií chovatelů. Její výskyt ve volné přírodě u nás byl dlouho hlášen jen na jihu Moravy, v posledních letech ale úspěšně expanduje napříč republikou. Její druhové jméno vychází z neobvyklého postoje, kdy jsou články předních končetin zdvihnuté „k modlitbě“. Samice klade vajíčka do tuhého pěnovitého obalu zvaného ootéka, ve kterém larvy přezimují a na jaře se líhnou. Z neoplodněných vajíček se vyvinou pouze samičky, i proto je jich v dospělé populaci podstatně více než samců. Snad každý o kudlance slyšel onu pikantní zprávu, že samice provozují sexuální kanibalismus. To je sice pravda, ale děje se to zřídka. Samice tuto potřebu mají jen při nedostatku potravy, navíc zdravý sameček v dobré kondici stihne utéct. Kudlanka může člověka kousnout, ale pokud nemá pádný důvod, rozhodně to nezkouší.

Křižák pruhovaný (Argiope bruennichi)

Poznáte ho podle výrazného černo-žlutého zbarvení s bílými meziproužky. Žije ve vysoké trávě, živí se převážně kobylkami a jeho pavučina má výrazné stabilimentum (zesílený svislý pás). Na rozdíl od výše zmíněné kudlanky je u křižáka sexuální kanibalismus celkem běžnou praxí. Samice si jím zajistí živiny na náročný úkon kladení vajíček. Ta se pak vyvíjí ve velkém spředeném kokonu. Křižák pruhovaný je jako většina našich ostatních pavouků jedovatý, ale svými drobnými kusadly lidskou kůži nepoškodí. Největší nebezpečí tak představuje šok, který může způsobit arachnofobikům.

Zdroje:

https://www.biolib.cz/cz/main/

https://portal.nature.cz/uvod