Článek
Znáte ten pocit, když večer konečně zhasnete lampu, zavřete oči a těšíte se na zasloužený, klidný spánek? Jenže místo toho, abyste se prostě uvolnili, vaše mysl i tělo okamžitě nastartují nepochopitelný noční zápas. Pokud nosíte v hlavě specifický chemický chaos, možná důvěrně znáte situaci, kdy se v posteli místo pohodlného ležení začnete vnitřně doslova zamykat a kroutit.
Projevuje se to v naprosto banálních věcech. Ležíte v posteli, už v podstatě usínáte a najednou dostanete obrovskou žízeň. Místo abyste jednoduše vstali a došli se na půlu minuty napít do kuchyně, klidně se deset minut vnitřně přemlouváte a svádíte se sebou debatu, jestli vůbec zvládnete provést ten fyzický úkon a zvednout se.
Ještě bizarnější rozměr to nabírá ve chvíli, kdy si v noci přeležíte ruku. Končetina vás bolí, nepříjemně brní, ale vy přesto dál zůstáváte ležet ve zcela identické poloze a v polospánku odmítáte udělat ten nejmenší pohyb. Tyto noční bitvy dokážou zajít dokonce tak daleko, že člověk klidně dvě, nebo dokonce čtyři hodiny v noci ignoruje potřebu odejít na toaletu. Raději budete trpět v unaveném polospánku a nutit se spát dál, než abyste na minutu opustili bezpečí postele.
Lidová porota má pro tyhle stavy samozřejmě okamžitě jasné vysvětlení: „Jsi prostě jen neskutečně líný člověk.“
Jenže s leností to nemá vůbec nic společného. Společným jmenovatelem těchto nočních zápasů je totiž chemické nastavení v hlavě.
A s tím souvisí i jeden velmi specifický spánkový rituál, pro který se v komunitě lidí s ADHD vžil celosvětově populární termín „T-Rex arms“ neboli ruce tyranosaura.
Spousta dospělých totiž nedokáže usnout, pokud si paže a dlaně pevně nezmáčknou a nezasunou pod vlastní tělo. Když usínají, složí si pod hruď nebo pod břicho prsty, dlaně, nebo klidně celé ruce. Končetiny sice po chvíli začnou nepříjemně brnět, ale jakmile je člověk vytáhne, mozek okamžitě protestuje a podvědomě si vynutí návrat do této „dinosaurem“ zkroucené polohy.
Podobné je to i se senzorickými kotvami. Mnoho lidí s touto diagnózou nedokáže usnout bez deky ani v tom největším letním horku. Často potřebují mít rohem peřiny pevně přikryté například vyčnívající ucho, když leží na boku nebo na břiše a druhým uchem jsou zaboření do polštáře.
Ty do dnešního dne nepochopené noční zápasy s vlastní hybností, přeleženými končetinami a nutností schovávat se pod peřinu nejsou žádným rozmarem nebo charakterovou vadou. Je to jen důkaz, že i během spánku funguje lidský mozek na úplně jiný pohon a potřebuje specifické podmínky k tomu, aby ten nezastavitelný kolotoč myšlenek v noci vůbec dokázal vypnout.
Co o tom říká moderní věda?Neschopnost zvednout se z postele pro sklenici vody nebo na toaletu, přestože tělo vysílá jasné signály nepohodlí, se odborně nazývá exekutivní paralýza. Jak ve svých studiích o chování dospělých popisuje uznávaná americká odbornice Sandra F. Rief, u lidí s ADHD prefrontální kůra v útlumovém režimu nedokáže vyprodukovat dostatečný impuls k zahájení fyzické akce. Mozek vnímá banální pohyb jako nepřekonatelnou překážku a člověk tak raději zůstává zablokovaný v nepohodlné poloze, což okolí mylně interpretuje jako extrémní lenost.
Samotný fenomén „dinosauřích rukou“ pod tělem úzce souvisí s takzvaným hledáním hlubokého tlaku neboli proprioceptivním vyhledáváním. Jak ve své knize Driven to Distraction uvádí psychiatr Edward Hallowell se svým kolegou Johnem Rateym, lidé s poruchou pozornosti mají často specificky nastavený senzorický systém. Aby jejich unavený mozek v noci vůbec dokázal správně přečíst hranice vlastního těla v prostoru a zklidnil se, podvědomě vyžaduje silný mechanický tlak na klouby a svaly. Stlačení dlaní pod vlastní vahou funguje jako rychlá biologická kotva, která utlumí vnitřní neklid a umožní tělu upadnout do spánku.
💡 Pedagogický a organizační tip:
Zastavte kolotoč a změňte kontext.
Pokud vy nebo vaše děti trpíte nočním neklidem, usínáte se ztuhlými a přeleženými pažemi pod břichem a ráno se probouzíte s bolavými klouby, netýrejte své cévy a nervové proudění. Váš systém pouze zoufale křičí po hlubokém tlaku. Když v posteli pociťujete, že vás přepadá toto fyzické nebo smyslové přetížení, nepomůže zatnout zuby a snažit se to silou vůle přetlačit.
Vyzkoušejte jednoduchý a vysoce efektivní trik: pořiďte si menší, pevnější polštář a při usínání si ho položte přímo pod hruď a břicho. Tento polštář dodá vašemu tělu přesně ten chybějící mechanický tlak, který si mozek předtím vynucoval drcením vlastních rukou. Paže můžete nechat volně vedle sebe, nervová soustava se okamžitě uklidní a vy se ráno probudíte bez nepříjemného brnění a ztuhlosti.
Chystá se kniha „ADHD? No, ty vole!“
Bavil vás tento článek? Toto téma a desítky dalších mých osobních, syrových i absurdních příběhů ze školního kabinetu a rodinného života najdete v mé připravované autobiografické knize s pracovním názvem „ADHD? No, ty vole!“.
Knihu píšu pod svým spisovatelským pseudonymem Meggie McCaiová.
Chcete, aby kniha spatřila světlo sveta rychleji, nebo vás zajímá, jak moje divoké hříbě v hlavě bojuje s rigidním systémem dál?
Sledujte můj profil, dávejte lajky a sdílejte tyto texty. Každá vaše reakce a podpora mě posouvá blíž k cíli a zrychluje moji cestu k vydání.
Děkuji, že letíte se mnou! ✈️👑
Použité zdroje:
*RIEF, Sandra F. The ADD/ADHD Checklist: A Practical Reference for Parents and Teachers. San Francisco: Jossey-Bass.
*HALLOWELL, Edward M. a John J. RATEY. Driven to Distraction: Recognizing and Coping with Attention Deficit Disorder. New York: Anchor Books.
*Vlastní poloprobdělé noci a otlačené končetiny
