Atomová energie závisí na lidském faktoru

Na Slovensku nastal poprask ohledně nové atomové elektrárny, která zůstane nejspíš jen na papíře. Slovensko však už má svou zkušenost s jadernými haváriemi. Ke dvěma závažným došlo v  v Jaslovských Bohunicích. Ta první si vzala dva životy obslužného personálu.

Můžete si říct, že to už není aktuální, byla to přeci elektrárna starého ruského typu, ale dostupná současná fakta svědčí o tom, že i v západních zemích se stala jaderná energie a její bezpečnost v některých oblastech nepřekonatelným problémem, zejména pokud jde o bezpečnostní rizika uložení jaderného odpadu. Tak třeba Česko jako jednu z variant plánuje uložit jaderný odpad na Vysočině. Tento region je znám tím, že je zdrojem dvou hlavních povodí. Kdyby došlo k problému s úložištěm, můžou si Češi odpískat pohřební písničku. A jak je to pravděpodobné? Zjistíte to, když budete číst dále.

Píše se 26. dubna 1986 a do atomového města Pripjať, vzdáleného od atomové elektrány Vladimíra Iljiče Lenina pouhé 3 kilometry, se sjeli odborníci. Zůstali zde i potom, co všichni obyvatelé města odjeli. Přespávali v místním hotelu, jedli, pili a vtipkovali. Řekli bychom, že tihle lidé jako jediní museli vědět, co dělají. Jsou to kupodivu právě odborníci na atomovou energii, kteří jsou často mimo mísu s ohledem na následky jejich chování a vyhodnocování jaderných rizik. Zřejmě je to podobné jako s některými lékaři, kteří dobře vědí, jak škodlivé je kouření, ale snad mají pocit, že oplývají jakousi léčivou mocí, že si sami mohou dovolit hulit jako komín.

Netřeba zde rozebírat, jak došlo k jaderné havárii v Černobylu. Jisté je, že od počátku za ní stál lidský faktor. Místo naprojektovaných materiálů jako byla nehořlavá střecha byly na její stavbu použity jiné materiály a zcela chyběly některé ochranné prvky. Lidský faktor. Stejně tak došlo k lidské chybě nebo spíše k jejich řetězu při testu elektrárny, který vedl sovětský inženýr Anatolij Stěpanovič Ďatlov, a ten už měl jistou notorietu v atomových problémech. Už předtím se podílel na menší jaderné havárii v jiné oblasti Ruska. Měl tedy pocit, že si má s jadernou energií co vyřizovat. Rozhodl se, že bude s atomovkou soupeřit a porazí ji. Nuže, nebyl to vůbec dobrý nápad.

Pokud jde o vyjádření takzvaných atomových odborníků je třeba říci, že jsou v Česku hříčkou emocí podobně jako jinde. Při jednom problému v české atomové elektrárně se předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová vyjádřila, že o nic nejde, jde přeci o fabriku jako kteroukoliv jinou. Ne, nejde o fabriku jako jakoukoliv jinou, Danuško. Na slovo vzatí odborníci, zvlášť ti, kteří celý život pracují s radioaktivitou, mají při hodnocení rizik často před očima vlčí mlhu. Bylo by třeba i zevrubnějšího psychologického vyšetření, jak na tom jsou jednotliví činitelé v jaderném průmyslu, jestli náhodou netrpí sebedestruktivními sklony. Současné testy očividně nedokáží něco takového pojmout.

Na havárii v Černobylu je dobře vidět, jak velkou roli hraje kulturní vědomí a povaha zúčastněných stran. Rusové se prvotně snažili o to, havárii ututlat tak dlouho, jak to jen šlo. Proto také došlo k evakuaci Pripjaťě až po několika desítkách hodin a Rusové čekali, až si ostatní vědci z jiných zemích všimnou atomového mraku a začnou se dotazovat, co se stalo. Poté šlo vše ráz na ráz, budiž alespoň ke cti Rusům, že byli schopni obětovat stovky tisíc lidí a jejich zdraví a životy, někteří z nich fungovali jako bioroboti (ručně odhazovali atomový odpad ze střechy) ve snaze katastrofu udržet v mezích, pokud se o tom tak dá hovořit. Rusové poslali do akce horníky, vojáky a mnozí z nich se nedožili ani 40 let. Nemluvě o tom, že řada lidí zemřela bezprostředně po svém hrdinném zásahu. Na tuhle situaci platilo víc než kdy jindy, když nemáte v hlavě, musíte mít v nohách. Dokud vám neupadnou, samozřejmě. I to se může doslova stát při nemoci z ozáření. Radioaktivita sežere celé vaše tělo i s chlupama.

Hůře než Rusové na tom však byli Ukrajinci, ti totiž v bezprostředním okolí elektrárny žili. Nedaleko od ní se nacházelo největší ukrajinské město Kyjev. Místní obyvatelé prokázali, že mají ještě větší sebedestruktivní sklony než samotní Rusové. Do veřejného průvodu v Kyjevě konaného bezprostředně po katastrově, nutil lidi ukrajinský předseda komunistické strany Volodymyr Ščerbyckyj. 1. května 1986 vyšli Ukrajinci po tisících s mávátky do ulic oslavovat práci, ale jediné, co tím ve skutečnosti slavili, bylo své zamoření.

Pokud jde o jiné země, ty také prokázaly, jak to chápou s informovaností veřejnosti. Francie odmítala jakékoliv zkazky o tom, že se nad ní vyskytnul jaderný mrak. Později, zejména v jižní Francii a na Korsice, zaznamenali lékaři zvýšené počty lidí postižených rakovinou. Československo se jako obvykle nebezpečí snažilo bagatelizovat. Je vidět, že v případě jakéhokoliv společenského problému nelze spoléhat na oficiální orgány státní moci či takzvané odborníky. To se můžete pěkně zklamat. Je navíc třeba mít selský rozum, dostatek informací a schopnost se rozhodnout sám. Takových vyzrálých lidí, schopných adekvátně reagovat na krize, je ve světě rozhodně minimum. Takže je otázka, jestli má mít nemyslící automatizovaná masa lidí k dispozici takovou energii, jako je ta jaderná. Myslím si, že ne.

Nejspíš si řeknete, že jaderný materiál není kešena nebo hromada cihel, aby se dal tak snadno ukrást, a je jistě přísně střežen. To možná ano, ale ne natolik, aby se nemohl rozběhnout kamkoliv po světě a dostat se do nepovolaných rukou. „To, že se jaderný nebo jiný radioaktivní materiál dostane do rukou teroristů, je stále vážnou hrozbou.“ vyjádřil Mohamed ElBaradei, bývalý generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii. „Počet případů, které jsou agentuře nahlášeny a k nimž patří krádeže nebo ztráty jaderného či radioaktivního materiálu, je alarmující — jen v první polovině roku 2008 jich bylo téměř 250. Stejně znepokojivá je i skutečnost, že většina tohoto materiálu se nikdy nenajde.“

V září roku 1987 se v brazilském městě Goiânia stala tragédie, kterou dr. Gerald Hansen ze Světové zdravotnické organizace podle všeho označil za „nejhorší [jadernou] havárii na západní polokouli hned po Černobylu“. Jeden obchodník s odpadem čachroval s vysoce radioaktivním práškovým cesiem z vyřazeného radioterapeutického přístroje. On sám a všichni v jeho bezprostředním okolí dostali velké dávky záření. Obrovský veřejný šok vyvolal pohřeb prvních obětí, jejichž těla byla pro jistotu uložena do olověných rakví a pochována do betonových hrobů. Ti, kteří dostali vysoké dávky ozáření a přežili, měli podle britského listu The Times „téměř jistou rakovinu nebo sterilitu“.

Tak si to shrňme. Jeden radioterapeutický zdroj ze zrušené nemocnice, smrt čtyř lidí a ozáření dvou set dalších, kontaminace více než sta tisíce lidí. Být v jakémkoliv styku s radioaktivním materiálem, byť zprostředkovaně jako součásti přístrojů a podobně, bych se rozhodně riziku nevysmívala. Ale kdyby toto riziko nepodceňovali ti, kteří v tomto odvětví pracují, nemohli by v něm vůbec existovat.

Česko je jednou ze zemí nejvíce ohrožených radonem. Má totiž jeden z nejvyšších koncentrací radonu v budovách na světě. V nadsázce řečeno, čím víc baráků máte, tím máte větší problém. Záleží samozřejmě na lokaci, ale obecně je to tu promořené jako králíci tularémií. Abyste se dožili ještě zítřka a netrefil vás z toho ihned šlak, použiji příklad ze zámoří. Jihozápadní Anglie, vesnička Chagford. Bývalé zdravotní středisko zde má nejradioaktivnější WC na světě. Bylo vypočteno, že kdybyste toto místo navštívili čtyřikrát za den, vždy na 15 minut, byli byste vystaveni působení radioaktivity, které překračuje (britskou) celostátně doporučenou roční normu pro radioaktivní plyn zvaný radon, jenž je pravděpodobně nejčastější samostatnou příčinou rakoviny ve Velké Británii hned po kouření.“ (Zdroj: New Scientist z 25. února 1987).

Kolik radonu máte vy doma na svém WC? Zkuste si to změřit, nejspíš budete překvapeni. Skutečností je, že v průměru asi polovina až třetina naší roční dávky záření pochází z radonu a jeho doprovodného radioaktivního plynu thoronu. Radon, jak víme, je plyn. Je to zvláštní případ v rozpadové řadě, která počíná uranem. Vyvěrá vzhůru puklinami ve skalním podloží, dostává se skrz základy do domů a zamořuje vzduch radioaktivitou.

Studie britské Národní rady pro radiologickou ochranu upozorňují, že byly zjištěny oblasti, kde je zamoření vzduchu radonem tak intenzivní, že cituji: „by nebylo tolerováno uvnitř jaderné elektrárny“ (Zdroj: New Scientist z 25. února 1987). Kolika domácností v Česku se to týká? To samozřejmě Britové neříkají, ale rozhodně právě české domy patří zrovna do oblasti zvýšeného rizika. A často přítomná zatuchlina a nedostatek větrání tomu jen přispívá. Být vámi a mít tady nemovitost, nebyla bych z toho tak nadšená. Může to taky být vaše pomalá smrt. Zvlášť, pokud tak rádi, jak je českým zvykem, sedíte ve svém teplém, ale smradlavém důlku několik desítek let a nehnete se z místa kromě občasné dovolené v Dubaji či pro ty střídmější na chorvatské pláži. To se samozřejmě týká těch nejvíce postižených míst. Ale co když je to právě u vás doma? Jak vidíte na mapě Státního ústavu radiační ochrany, je to dost obtížné se tomuto zabijákovi v Česku úplně vyhnout.

To jsme trochu odbočili od problematiky hlavního využití jaderné energie. Když se budeme bavit o možném výbuchu jaderné elektrárny, tak to dnes zní jako fikce, nicméně vážná jaderná havárie se stala poměrně nedávno, 11. března 2011 ve Fukušimě. Znovu to byli odborníci, mezi jinými i Dana Drábová, kteří dlouhodobé dopady katastrofy relativizovali. Je však evidentní z měřeních na místě, že oblast je stále kontaminovaná a lidé zde mají zdravotní problémy. Demonstrace japonského premiéra, který se jal pojíst rybu z blízkosti postižené oblasti, je ukázkou kulturního zoufalství. Ostatně Japonci jako by byli magnet na jaderné katastrofy. Jejich první setkání s jadernou energií bylo poměrně intenzivní. Nad Hirošimou a Nagasaki vybuchly 9. srpna 1945 dvě jaderné bomby. Pokud by někdo chtěl tvrdit, že existuje 100% jistota, že nedojde v elektrárně k jaderné havárii, tak je to lhář nebo bláznivý snílek. Ostatně je to fabrika jako každá jiná, že, jak říká paní Drábová. Může se tam stát cokoliv.

Nebezpečí Černobylu také není dosud zažehnáno. Sarkofág, který dělníci stavěli, nevydrží věčně. Ostatně i při samotné stavbě byli vystaveni 300× větší radiaci než je norma. Jinak se to udělat nedalo.

A teď k vyspělým západním technologiím. Na břehu moře v německém Lubminu leží jedna z bývalých jaderných elektáren, kterou již desítky let Němci demontují a stále se neblýská na lepší časy. V elektrárně bylo v době natáčení německého dokumentu Černobyl po třiceti letech z roku 2015 600 tun radioaktivního paliva. Podařilo se prozatím po více než 30 letech odvézt na 70 procent. Barely trpí netěsností a došlo i k vylití radioaktivního materiálu. Netřeba dodávat, že někteří dělníci utrpěli ozáření. A to i přesto, že většina práce se odehrává pomocí vyspělých moderních technologií zcela bezkontaktně.

Úplně mě dojímá, když různí atomoví odborníci včetně prostých radiologických asistentů mají pocit, že jejich práce je stoprocentně bezpečná. Na univerzitě mi na oddělení geologie jakýsi docent s nadšením vysvětloval, jak nosí v kapse smolinec, a že to je vlastně sranda. Asi si myslí, že radiace je hračka jen proto, že s ní přichází do styku celý život. Často mají tito lidé „zrentgenovaný“ mozek, jinými slovy, jsou prostě postiženi svým řemeslem a tak nemohou vyhodnotit zdravým rozumem případné následky pro sebe a své okolí. Je i klidně možné, že působení radiace poškozuje pud sebezáchovy. Pokud vím, nikdo tuto možnost ještě vědecky nevyvrátil. Co ale víme s určitostí je to, že účastníci výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu byli podle svých vlastních slov „fascinováni jeho krásou.“

Někdy to ale nejde jinak než aby odborníci spoléhali na přírodu víc než na svá fakta, protože realita je neúprosná. Člověk jadernou technologii zvládnout na sto procent nedokázal, akorát si to neumí přiznat. A co říkat lidem, aby se neděsili a vůbec sami sobě, když víte, že nad atomem nemáte kontrolu? Budete tedy raději mlžit a tiše doufat, že se na to nikdy nepřijde a nic se nestane. Veleknězové vědy nemají k dispozici žádná ověřená fakta a racionální základy k tomu, aby vás přesvědčili o opaku. Nezbývá jim než věřit vaší emoční naivitě a vám zase důvěřovat jejich skoro až náboženským, každopádně iracionálním, iluzím o světlé a bezpečné jaderné budoucnosti.

Staré jaderky a poškozené jaderky nejsou jediný problém. Vědci donynějška neví, jak bezpečně uložit jaderný odpad natrvalo. Jistě to budou vědět někteří diskutující, a to se zaručenou jistotou. Pokud to, milí čtenáři, víte, je zbytečné mi to vypisovat pod článkem, já vám za to nezaplatím. Přihlašte se se svým patentem a vyinkasujte za takové řešení miliardy.

Při hlubinném uložení jaderného odpadu vždy narazíte na spodní vodu. Otázkou je kolik jí bude, a jak ji můžete odvádět, pokud máte kam. Můžete mít k dispozici stovky zpráv geologů a ostatních odborníků, ale nikdo z nich nemůže garantovat, jestli nebude oblast do budoucna třeba za 100 let ohrožena vzácným úkazem jako bude důsledek vzdáleného zemětřesení, sopky či vlastní vnitřní činnosti země. Takové odhady přesahují normální lidské možnosti a zasahují do duchovní říše jasnovidců. Ve Švédsku je jaderné úložiště v bezprostřední blízkosti moře (navíc přímo u jaderné elektrárny Forsmark, která v roce 2006 čelila havárii, jež se mohla stát nebýt štěstí fatální). Technici sází na to, že obalový materiál složený například z mědi vydrží vnější vlivy prostředí. Ale vydrží opravdu? To nikdo neví.

Pro utišení strachu veřejnosti se odborníci snaží vytvořit dojem, že se taková ideální snová lokalita dá najít, ale třeba v Německu se krutě přesvědčili o opaku v případě bývalého solného dolu v srdci Německa v Asse, kde je uložena tikající bomba v podobě 120 000 radioaktivních sudů a prosakuje zde spodní voda. O této lokaci byli vědci před několika desítkami let přesvědčeni, že je stoprocentně bezpečná.

Když už jsme u té perfekce, snad nikdo by Švýcarsko nepovažoval za mekku hochštaplerství, ale přesto. V 70. letech Švýcaři naházeli tuny jaderného odpadu do Atlantského oceánu a byli v tom průkopníci. Ostatně nejen v tom, švýcarská jezera jsou zamořena toxickou municí z válek..

Některé riskantní sudy již byly vyzvednuty na povrch a jsou kontrolovány, ale řada z nich stále dlí v hloubi štol a odborníci tvrdí, že riziko katastrofy zde je reálné, přiznávají, že ji neumí řešit, a je pro ně otázkou, jak v takovém případě zmírnit případné poškození okolí. Hrozí totiž zhroucení stěn jeskynních komplexů. A pak se kromě jiných toxických látek 28 kg plutonia může dostat do spodní vody, z ní do řek, a zamořit celé Německo, moře a tak dále.

Němci se po havárii ve Fukušimě a také díky vlastní zkušenosti rozhodli, že s atomovkami zametou, a v roce 2023 je všechny ukončili.

Nejspíš bude dobře se nad tématem zamyslet znovu. Zvlášt u novinářů, kteří hlásají takové blbosti jako jsou něco jako mobilní jaderky na každou zahradu a podobně. Případně do éteru šířené nesmyslné představy hejtmana jihočeského kraje Kuby, který si jadernou energii představuje jako Hurvínek válku. K tomu, abychom mohli posoudit případná rizika dokonce nestačí být jen odborníkem na jadernou energii. Je nutné mít všech pět pohromadě, jde totiž nejen o levnou energii do budoucna, ale taky o to, jestli tu zítra díky ní vůbec budete. Lidstvo nezachrání vyspělé technologie. Ty se totiž mohou snadno obrátit proti němu samotnému. Ve skutečnosti jeho budoucnost tkví ve vyspělém mozku. No, a máte ho?

Zajímavé je, že lidé obecně jsou tak benevolentní k jakékoliv formě odpadu. S trochou nadsázky by se dalo říct, že většina lidí by si klidně nechalo nastlat všechen bordel a špínu sami pod sebe. Postoje zacházení k materiálnímu odpadu totiž začínají toxickými postoji k odpadnímu chování v oblasti duše a ducha. Řada lidí považuje za zcela normální házet svůj duševní odpad jako jsou smyšlené tragické příběhy a nechutné myšlenky na své bezprostřední okolí. Není tedy divu, že lidstvo i se svými pokročilými technologiemi nepřišlo na to, jak zacházet s jaderným odpadem.

Místo, aby jej byli už teď schopni vystřelit třeba směrem ke Slunci, které je synonymem jaderných výbuchů, nejraději by si ho nastlali pod sebe a úplně nejlépe v krásných místech na Zemi, kde by tím někomu mohli otrávit život. Místo posílání lidí na Mars by mohli lidé poslat na Mars jaderný odpad. Ale to by nešlo, protože je spoustu otazníků a nedořešených technických možností. To však není hlavní problém, místo posílání skupinky nenažraných miliardářů na cestu kolem Země by se lidé mohli zamyslet, proč jsou vůbec takovými odpudivými bytostmi, že místo zkrášlování svého okolí jej neustále jen moří svými duchovními a fyzickými odpady.

Asi by bylo dobré znát u v budoucnu volených politiků jejich názor na danou problematiku, nemyslíte? Tak třeba Babiš bude určitě pro, když už si zvykl na znečišťování jeho vlastními chemickými závody, jistě by mu nevadil ani jaderný spad, který si v nadsázce řečeno klidně nechá navézt třeba na zahradu, tedy spíše by to ochotně předstíral. No a ti ostatní tak odhadem, Fiala, ten bude mít kurz podle toho, co tomuto papouškovi nakukají jeho britští poradci a jiní po-rádci nebo co si zrovna přečte v západním tisku a co se bude hodit zájmům prozápadního hospodářství, a tak můžeme pokračovat dál. Nejpodstatnější bude asi názor obyčejného člověka, ten pak nakonec vždy rozhodne sám za sebe. V mase nebo biomase je totiž největší síla, ale taky ta největší míra blbosti. Takže bacha na to.

Lidé se zkrátka musí smířit s tím, že buď si budou moct chodit nazí v paneláku v 25 stupních, když bude venku praskat mrazem starý dub, a pak se může stát, že se otráví toxickým odpadem díky své rozmazlenosti, nebo rovnou vyletí do povětří, nebo se uskromní a budou hledat rozumnější varianty své nenasytné spotřeby a zbytečných přání. Třeba snížit stupně na 18 a dát si k tomu nohy do teplého lavoru. Jakou možnost by zvolila požadovačná masa, kdyby to bylo na ní, je mi předem jasné.

Doslov

Není v možnostech článku se zabývat dalším atomovým nebezpečím, které představují jaderné zbraně. I některé národy dospěly k vědomí, že jaderný spad nad jejich hlavami není zrovna dobrý nápad. Jiné k tomuto přesvědčení ještě nedozrály. Jaderné zbraně tvoří další potenciální riziko, které nad lidstvem visí jako Damoklův meč.

Pokud se chcete k článku rozumně vyjádřit a přispět svým názorem na danou problematiku, vystříhejte se prosím trapných výkřiků, napadení a hlavně blábolení. Pokud má mít váš názor vůbec nějakou cenu, musí se opírat o odborná fakta a mezi ně nepatří Wikipedia a jiné pochybné laické zdroje původu informací. Navíc se zde vyskytuje jakási „čistá rasa“ jazykových korektorů, kteří netuší, která v češtině vůbec bije a jejich křehký nervový systém není stavěn na složitější jazykové konstrukce. Tito ať mne ušetří svých citových výlevů a nechť zůstanou u literatury typu Jiráskova Temna. Bude to tak pro ně lepší. Stejně tak bych ráda požádala všechny amatérské psychology, kteří se stávají rádoby odborníky na mou osobnost, aby se věnovali vlastnímu životu.

Ono taková jedna naštvaná vědma , to může být horší než jaderná katastrofa.

Zdroje:

Odborná literatura:

Alexander Belyaev. The Basics of Nuclear and Particle Physics. Springer. 2021.

Hooton Dr Brian. Understanding Nuclear Reactors. Oxford Press. 2024.

J. Kenneth Shultis. Fundamentals of Nuclear Science and Engineering. CRC Press. 2016.

Filmové dokumenty:

Cesta na nejbezpečnější místo Země. 2013. Dokumentem provází expert na jaderná úložiště a již zpočátku je jasné, že hledání bezpečného místa pro jaderný odpad nebude snadný oříšek.

Fakta a události v médiích a na oficiálních webech institucí:

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/laboratore-hluboko-pod-zemi-u-francouzske-vesnicky-zkoumaji/r~cbd3df5a4bc811ed8d680cc47ab5f122/

https://www.energeticketrebicsko.cz/radioaktivni-odpady/jak-ukladaji-radioaktivni-odpady-ve-francii/

https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/nova-slovenska-jaderna-elektrarna-je-v-nedohlednu-uz-pritom-polyka-penize-na_2508040010_cen

https://plus.rozhlas.cz/jak-chranilo-ceskoslovensko-sve-obcany-pri-havarii-cernobylu-bohuzel-jen-7192526

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ve-fukusime-celili-nejhorsimu-scenari-ale-zvladli-i-nemozne-rika-drabova-146349

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/nemecko-zavira-posledni-tri-jaderne-elektrarny/r~69d4a962d9ec11edbe29ac1f6b220ee8/

https://oenergetice.cz/jaderne-elektrarny/demontaz-jadernych-reaktoru-jaslovskych-bohunicich-byla-dokoncena

https://www.nechcemeuloziste.cz/cs/caste-dotazy/#Prvni

https://www.suro.cz/cz/prirodnioz/obecne-informace/vyskyt-radonu-v-ceske-republice

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-rolls-royce-chce-u-budejovic-tovarnu-na-dily-pro-male-jaderne-reaktory-265365