Hitler nebyl žádný narkoman, jak se o něm tvrdí

Mýtus o Hitlerově drogové závislosti vzniknul v souvislosti s jeho osobním lékařem Morellem, který mu měl drogy podávat. Jak to ale vlastně bylo ve skutečnosti?

Mainstream internet včetně takzvaných odborníků, kteří využívají dosud neslábnoucí Hitlerovy popularity, představuje Morella jako zlého a podvodného lékaře, který neměl jakoukoliv kvalifikaci na to, co dělal. Dokonce se traduje, že Spojenci, kteří Morella vyslýchali, se domnívali, že po takových dávkách léků, které Morell Hitlerovi dával, mohl být doktor dvojitým agentem. Jinými slovy, že mu usiloval o život. Morell to ale chápal zcela jinak.

To, že Morell neměl dostatečnou kvalifikaci, je čirý výmysl. Nebyl to samozřejmě farmaceut, ale lékařský základ měl dostatečný. A talent na diagnostiku měl vynikající. Svědčí o tom to, že před Hitlerem měl pevnou základnu pacientů z řad významných osobností. O jeho přízeň se dokonce ucházel perský šáh, ale on si zvolil jediného pacienta, Adolfa Hitlera, kterého doprovázel téměř až do konce jeho dnů.

Morell se narodil v roce 1886 v Německu. Studoval na několika německých a francouzských lékařských fakultách. Neměl sice odborné licence kromě běžného lékaře, ale provozoval ordinaci urologa. Specializoval se na venerologické nemoci především u tehdejší smetánky. Měl v rámci své praxe i několik slavných židovských pacientů jako byl tenor Richard Tauber. Hlavní metodou léčby doktora Morella byla kombinace vitamínů, hormonů a enzymů. Byl, jak by se dnes řeklo, celostním lékařem, který kladl velký důraz na psychiku svého pacienta. Za tímto účelem používal i placebo, které notně aplikoval i u svého prominentního pacienta Adolfa Hitlera. Experimentoval také s probiotikami, svým způsobem tím přeběhl svou dobu.

V roce 1936 potkal přes Hitlerova dvorního fotografa Heinricha Hoffmana Adolfa Hitlera. Ten si u něj stěžoval na problémy se žaludkem a ekzémem. Morrel u Hitlera diagnostikoval nevyváženou stravu jako příčinu žaludečních problémů. Což měl pravdu, vegetariánství je pro mnoho lidí velmi nezdravé. A pokud jde o ekzém, brzy jej Hitlerovi vyléčil. A tak se stal Hitlerovým dvorním lékařem.

Představa, že byl Hitler konstantně nadopován drogami, je nesmysl. Máme k dispozici Morellovy deníky, kde si pečlivě zapisoval, co Hitlerovi administroval. Morell poměrně správně diagnostikoval příčinu Hitlerových zdravotních problémů jako stres, nedostatek cvičení a nedostatek zdravé střevní mikroflóry. Čímž nezřídka trpí lidé s vegetariánskou stravou. Často Hitlerovi podával injekce, které obsahovaly glukózu, multivitamín a hormony. Jeho pacient pobíral velké dávky Vitamultinu, což byl Morrelův vynález. Kombinace amfetaminu a vitamínů. Opiáty dostával Hitler občasně na bolest. Dávky však byly určeny tak, aby nedošlo k opiátové závislosti, ostatně nic z Morellových deníků o takové adikci nesvědčí.

Morell obsesivně monitoroval krevní tlak jeho pacienta a přisuzoval jeho výkyvy hypertenzi a srdeční nedostatečnosti. Pro snížení krevního tlaku doporučoval použití pijavic. Nepochybně byl Hitlerův vysoký tlak způsoben velkou starostí o osud Německa a o vedení války. Hitler byl v této věci velmi poctivý až příliš pedantický a to se nepochybně projevilo na jeho zdraví.

EKG výsledky posílal Morell kolegovi, berlínskému kardiologovi, který doporučil užití Metrazolu, srdečního stimulantu. Potenciálně to byl škodlivý lék, ale v tehdejším a i dnešním Německu se předepisovalo hodně srdečních stimulantů, protože Němci až dodnes věří, že dobré fungování srdce je základem pro životní pohodu.

Pokud jde o další rysy Hitlerova zdraví, hovoří se třeba o tom, že měl jen jedno varle či menší varlata, nic takového Morell nezjistil, stejně jako jeho dětský židovský lékař Eduard Bloch, který mimochodem pocházel z jižních Čech z Hluboké nad Vltavou.

Morell Hitlerovi podával amfetaminové injekce poměrně pravidelně. To vedlo k tomu, že vznikla fáma o Hitlerově drogové závislosti. S vedlejšími účinky jsou totiž spojovány výbuchy hněvu a narušené rozhodovací pravomoci. Někteří spojují možnou diagnózu Parkinsona s těmito drogami. Hitler byl takto viděn Morrelem, ale to, že se mu třásly na sklonku života ruce, mohlo mít více příčin, včetně stresu. S Parkinsonem to nemuselo mít nic společného.

Z odborného zhodnocení z pohledu lékařů vyplývá, že drogy, které byly Hitlerovy podávány, mohly mít spíše krátkodobý negativní efekt a nedošlo u něj k destruktivní závislosti. Hitler se zničil sám ve svých myšlenkách a postojích, nebylo k tomu třeba žádná chemická zbraň, kterou by třímal jeho lékař Morrel. Morell byl spíše terapeutem než doktorem, a rozhodně dobrým, když přes veškeré stresy, tlaky a naprosto nevhodný životní styl nakonec jeho pacient měl dost energie na to, zabít se sám. Existuje vyjádření jednoho odborníka, že byl Morell přesně takovým lékařem, jakého si Hitler zasloužil. Podle mého názoru něco na tom vyjádření bude.

K tomu, abychom mohli Hitlera brát jako drogově závislého, chybí i kulturní a medicínský kontext jeho doby, která některé prostředky jako amfetaminy nechápala jako drogy, ale jako medicínské prostředky.

Tak třeba Sigmund Freud napsal pojednání o kokainu. Běžně jej bral stejně jako řada lékařů, celebrit a měšťanů. Kokain totiž v jeho době nebyl považován za drogu. Přidával se dokonce do Coca Coly, ostatně jí dal i originální název. Původní recept pro Coca Colu obsahoval koku, rostlinu, ze které se získává samotný kokain. Kokain byl považován za normální součást léků a zdravého životního stylu.

Stejně tak v době Hitlera nebylo na metamfetamynu nic podezřelého. Dle tehdejších sociálních norem nelze Hitlera považovat za narkomana. Potom byste museli i samotného Freuda považovat za drogově závislého a s ním celou suitu známých osobností.

Kupodivu dnes je drogováno miliony dětí pochybnou farmaceutickou léčbou s použitím methylfenidátu (mechanismem účinku se podobá kokainu) na diagnózy, které jsou medicínsky více než sporné, jako je ADHD, protože není jasné, jestli jsou chorobné děti nebo spíš jejich okolí, a nikdo aplikaci těchto farmak nerozporuje, ačkoliv zpětně bude jasné, kolik škody bylo touto chemickou léčbou napácháno.

Takže objektivně řečeno nemůžeme považovat Adolfa Hitlera za drogově závislého, jeho rozhodování mohlo být ovlivněno jeho zdravotním stavem případně občasně užíváním léků, ale celkově hodnoceno, bylo založeno pouze na užití jeho vlastní vůle při plném vědomí všech dopadů a následků, které to přinášelo.

Zdroje:

Toland J. Adolf Hitler. London: Ballantine Books, 1976.

Heston LL & R.The Medical Casebook of Adolf Hitler. New York: Stein & Day. 1980.

https://www.justthinktwice.gov/article/did-coca-cola-ever-contain-cocaine

https://www.drogy.cz/ritalin