Článek
Standalonem společnosti posledních dekád, jejím páteřním nastavením a směřováním, jejím kórovým heslem, je boj za svobodu a demokracii.
Vždycky, když chce někdo dát najevo, že je mimořádně in, mimořádně pozitivní a mimořádně to myslí se všemi kolem dobře, začne vykládat, že bojuje za svobodu a podporuje demokracii. Jak krásné. Ách! Také jste u toho úplně zjihli? Ne? Tak vítejte v klubu.
Taková vyjádření mi často připomínají v minulých desetiletích oblíbené soutěže Miss, kde vítězné Missky stále dokola opakovaly jako navedené panenky, že si přejí světový mír. Jak je to krásné. Kdo by nechtěl mír.
I se svobodou a demokracií je to krásné, kdo by nechtěl svobodu a rozhodování o svém životě, ale problém je v tom, že ti, kteří tak svobodu a demokracii propagují, zpravidla nejsou schopni k tomu přidat cokoli dalšího.
Ze svobody a demokracie se jinak řečeno stalo zprimitivnělé heslo, které jaksi zakrývá, že mnoho lidí, kteří se chtějí mít dobře, ještě k tomu navíc nechtějí nad ničím dalším složitějším přemýšlet.
Demokracie a svoboda si „vynucují“ schopnost vlastní úvahy
Oni často ani nemohou. Kolik lidí je schopno samostatných úvah a vyhodnocování okolního prostoru bez podléhání všem možným manipulativním vlivům? Troufám si tvrdit, že téměř nikdo, protože pletivo všemožných vlivů z okolního světa je obrovské a člověk má jen poměrně malou fyzickou existenci na to, aby u všeho byl osobně. Musí tedy spoléhat na různé informační kanály, které k němu přicházejí. To poslední, na co by ale rozumný člověk měl spoléhat, je komerční zpravodajství. To je dobré brát přinejlepším jako takové ilustrační obrázky v knize, které mají podkreslit zabarvení předkládaného textu, a fungují nejlépe jako barvitá inspirace. Realitu ale hledejte vždy jinde. Pokud nemáte fantazii a neumíte si představit míru fantazie, kterou tato média přinášejí a tím pádem si ji odfiltrovat, spoléhejte snad nejvíc na to, co vám řeknou očití svědkové z řad vašich známých a jejich známých. I když víme, jak taková tichá pošta a drby fungují, leckdy je to ale lepší než komerční média, protože ta podléhají takové propagandě, která je obvykle zakořeněná v daném společenském prostředí a není na první pohled vůbec vidět.
Jste schopni svobody a demokracie? „Demokratizované“ školství
Jednou z takových neviditelných propagand prostředí, kde se bojuje za svobodu a demokracii, je apriorní vynechávání všech faktů, které vedou k upozornění na skutečnost, že mnoho jevů v reálném světě nefunguje dobře ani za svobody ani za demokracie. Tak například škola. Pokud tu chceme jen svobodu a demokracii, měli bychom ji uplatňovat už ve školách, kde se ale paradoxně neuplatňuje vůbec, kde jsou naopak děti despoticky drženy v jedné třídě všichni dohromady a musejí se řídit příkazy udřené, přetížené a vystresované učitelky. Demokraticky se čeká pouze nejspíš na to, až se model státního školství vyčerpá a slavnostně nastoupí soukromé školy, které budou nabízet komfort pro nadané. Rozuměj pro děti těch, kteří na to mají peníze. Předem předesílám, že v takovémto systému mají mít všechny soukromé školy povinnost stejné inkluze, jako školy veřejné. Jinak to totiž není žádná demokracie ani svoboda. Demokracie totiž také znamená, že se všem měří stejným metrem. Pokud se cítíte jako strážci demokracie, tak si tento bod hlídejte.
Ve skutečnosti ale o to vůbec nejde, ale v demokracii a svobodě se to tak tváří. Ve skutečnosti jde o to, že despotismus a striktní befel ve školách asi těžko vypěstuje svobodné žáky s demokratickým cítěním. A příklad se školou je jen jeden z mnoha.
Demokracie a svoboda se s toxickými jevy nemají rády
Osobně neustále žasnu nad mírou zabržděnosti společnosti a nad tím, jak je možné, že tolik lidí tak málo a špatně přemýšlí, často nepřemýšlí vůbec. Jak je možné, že jsou ve společnosti dopouštěny jevy tak zjevně neúčelné a toxické, že to přímo bije do očí, a všichni na to koukají jako malí volové na nová vrata. Tak třeba hazardní hry, připadá vám to být smysluplné, že z nich obec či stát má zisk, ale pak musí financovat lidi, kteří díky tomu upadnou do dluhu a závislostí, neřkuli do zločinu? Bohužel s tímto svým postojem si připadám být téměř sama, zatímco celá společnost se tváří, že se cítí skvěle, že bojuje za svobodu a demokracii a že si s tím naprosto dokonale vystačí.
Osobně takové lidi a takovou společnost vůbec nechápu. Zajímalo by mne velmi, kteří konkrétní lidé celkovou společenskou atmosféru tak brzdí, tak konzervují, tak nechávají stagnovat na místě a kteří konkrétní lidé vymýšlejí takové neuvěřitelné nesmysly, které nejsou ani účelné, ani zdravé, ani svobodné a demokratické, ale oni je za ně považují. Mám pár tipů, ale domnívám se, že bude lepší je neříkat, ať se projeví sami.
Narušitelé svobody a demokracie
Svobodná a demokratická společnost znamená daleko víc než to, co se tady děje v poslední době. To, že někdo za svobodu a demokracii bojuje, také dost možná znamená, že jí samotnou narušuje někomu jinému. Nebo že jiní z takové atmosféry jen chtějí těžit, aby si pohodlně dřepli do svého obydlí, na které si vydělali a nic jiného v životě nedělali ani nechtěli dělat ani dělat neplánují. Takoví lidé vyjdou společnost neuvěřitelně draho, možná ještě dráž než takzvaní nepřizpůsobiví, kteří svými protispolečenskými akcemi alespoň kalí vodu. A kdo tady pak bojuje za svobodu a demokracii?
Fenomén nedemokratických bydláků
Bydláci, jak říkám těm, kteří jen žijí, aby bydleli, bavili se a jedli, to asi nebudou. Ti už k nám jenom přešli z onoho gulášového socialismu, jak se tehdy nazývala doba, kdy se v 80. letech v rámci komunistické propagandy jezdilo na chatu a na zahrádky a drželo hubu a krok a jinak měli všichni všechno. Lidé si říkali, co nám přeci chybí? A nevšimli si, že jim chybí právě to nejdůležitější, a to je ta dnes tolik vyzdvihovaná a ochraňovaná svoboda a demokracie. Tak takových lidí máme i dnes ve společnosti spoustu, kterým je svoboda a demokracie vlastně úplně šumák, hlavně, když mají hmotný komfort, a nejen to, dokonce ji ani druhým nepřejí, protože dobře vědí, že by to jejich životní pohodičku mohlo narušit. Tak ti zrovna bojovníky za svobodu a demokracii asi nebudou, a že jich je.
Demokracie a svoboda ze špatných motivů nefungují
A mnozí z těch, kteří se domnívají, že za svobodu a demokracii bojují, to nebudou také. Mnozí z nich spíš jen někomu stojí v cestě a křičí, že dělá chyby, zatímco oni sami se řídí heslem, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Nebudu vám zde uvádět konkrétní příklady, od toho tu nejsem, uvádím zde mentální mapu toho, co jsem za dlouhé roky vypozorovala, fakta si tam dosaďte sami z vlastního života a ověřte si na základě toho, co píšu, jestli do té mapy sedí.
A pokud nesedí, asi se v životě zabýváte něčím jiným než sledováním společenských jevů. Každopádně v současné chvíli je společnost na svém absolutním psychologickém a duchovním dně, a důvod je ten, že pro svůj boj za svobodu a demokracii má od začátku špatný motiv, pokud vůbec nějaký. Chce si totiž prostě jen žít jak prase v žitě. A to pro svobodu a demokracii nestačí. Pro ně, pokud mají za něco stát, je potřeba mít motiv vyšších principů, přání, aby se celá společnost ubírala správným směrem, aby dobře fungovala z principu, aby v ní byla správně rozložená energie, aby lidé mohli vyjadřovat svobodně své možnosti, pokud jsou vyspělé a užitečné, a aby neměli prostor se roztahovat, pokud chtějí škodit.
Bojovat za svobodu a demokracii je jen nálepka, podstatné jsou vaše motivy pro to, co děláte. A jsou vaše motivy dobré, nebo jste jen naleštění sobci, kteří se chtějí předvádět a mít se jako prasata v žitě? Sáhněte si do svědomí sami, a počítejte s tím, že to je stejně dobře vidět, co jste zač a jak vaše svědomí vypadá, stačí, že se setkáte s někým, kdo není slepý ignorant. A pokud máte rádi slepé ignoranty a rádi vyhledáváte jejich společnost, nejspíš je to proto, aby vám do toho vašeho svědomí neviděli. Tomu se ale říká trvale neudržitelný rozvoj.
A svoboda a demokracie musí být trvale udržitelná, jinak je to jen pouťová atrakce pro mediální exhibice. A to my Češi přeci nechceme, jen se hloupě předvádět a nikdy nejít do hloubky a ke kořenu věci, nemám pravdu?
