Článek
Co se týče materiálních statků, tak to je v Česku celkem záležitost nadstandardní. Majetkově jsou na tom Češi jako celek pořád dobře, i když by mohli být ještě daleko lépe. To by ale museli mít některé vlastnosti a schopnosti, které se nedají penězi koupit a majetkem zasanovat.
Museli by umět být přátelští. Ano, chovat se k sobě hezky, když jde o majetek, to samozřejmě Češi umějí. To ale nemá s přátelstvím nic společného. Přátelství je o schopnosti sdílet energie ku prospěchu obou stran, a ještě k tomu vybudovat něco navíc.
V Česku se používá rčení, že pořádek dělá přátele. Je tím nejčastěji myšleno to, že přáteli mohou být lidé jedině tehdy, když mají mezi sebou srovnané finanční záležitosti. Ale co je to pak prosím za přátelství? To už jsme zase na začátku u lidí, kteří se k sobě chovají slušně, protože tam jde o vyrovnání finančních záležitostí.
Pro přátelství musíte mít jeden základní předpoklad. Musíte pro něj mít dobrý důvod. A mít jako přátele lidi z důvodu, abyste se měli dobře, abyste se měli na koho obrátit, kdyby něco, a aby se vám dobře dařilo a nejlépe vám ještě sloužili přátelé jako obchodní partneři, tak to rozhodně je velmi špatný důvod a přátelství stvořená s lidmi s takovýmito důvody jsou toxická. Tyto společenské výhody mají být důsledky přátelství, nikoli důvody pro to, přáteli být.
Existují lidé, kteří přátelští jsou, a existují lidi, kteří přátelští být neumí a stále jenom kolem sebe hledají vztahy pro to, aby z nich měli výhody. Na takové lidi, pokud jste opravdu přátelští a jde vám o lidi, si dávejte setsakramentsky dobrý pozor. Vypadají totiž na první pohled nesmírně nevinně a funkčně. Ale důsledky takových přátelství jsou velmi nepříjemné. V momentě, kdy by se totiž měl narušit důvod, pro který taková osoba s vámi přátelí, tedy najednou nemůžete být třeba dost užiteční nebo najednou nejste takový obchodní partner nebo přestáváte z nějakého důvodu rozdávat energii, tito falešní přátelé, kteří jsou jen za přátele převlečení sobečtí oportunisté, se na vás najednou vykašlou. Nebo z vás tyto věci začnou nepokrytě mámit. A klidně i po čtyřiceti letech.
Vždy, když cítíte, že se k vám někdo chová nějak podivně neférově, dávejte si na něj pozor. A v Česku je takové chování na denním pořádku, protože Česko je zamořené falešným přátelstvím. To jsou všichni ti skvělí lidé, kteří chtějí, aby se všichni měli kolem nich skvěle a oni především. A to především je pro ně na prvním místě, daleko před jakýmkoli skutečným přátelstvím.
Proto je Česko tak plné skvělých a ekonomicky a společensky užitečných vztahů, přátelství se tu ale hledá jen velmi těžce. A odráží se to i ve všech ostatních vztazích včetně profesních. Jako by všem záleželo jen na vlastním luxusu, na vlastní prosperitě, na vlastním pohodlí a na prosazení vlastního ega.
Entita přátelství, která je schopná rozvíjet a vzájemně vylepšovat to nejlepší, co v sobě přátelé mají, působit terapeuticky a funkčně, je tady zašlapaná do země, skoro všichni si na takové funkční přátele hrají, skutečně přátelsky funkční lidi tady ale o přátelskou energii okrádají a sami žádnou nemají, jen se tak nepokrytě tváří.
Myslím, že to asi bude nějaká degenerace. A vy všichni, kteří jste falešní přátelé a máte špatné důvody pro to, být milí na lidi, a jde vám jen o osobní prospěch, zábavu a pohodlí, vám přeji, abyste skončili bez schopnosti přátelství předstírat, ať je vidět, co jste skutečně zač. Asi jako císař bez svých šatů.
A skupiny takových lidí, kteří si hrají na party přátel, ať přijdou o přátelskou energii, kterou někomu sebrali, a začnou k sobě mít tak blízko, jak skutečně mají, a navzájem se konečně počastují svou pravou podstatou, a tou je oportunistické sobectví, kořistnická neomalenost a malicherná nepřátelskost.
A přátelští lidé, nechť konečně dostanou prostor najít si opravdové přátele.
