Česká Soda aneb historie profesionálního otravování humorem

„Saj můj jazyk.“ Tímto legendárním citátem vyřčeném směrem k malému vytřeštěně zírajícímu klukovi zakončil tibetský Dalajláma svou dlouholetou slavnou kariéru v celém západním světě. Kdyby to ale byl udělal už v devadesátkách, dopadl by úplně jinak. Kolegové z České televize by ho nejspíš přizvali, aby s nimi natáčel Českou Sodu.

V rámci natáčení tohoto obskurního pořadu se z pracího prostředku Arielu stal Árijec na bělení kůže. No, dnes už snad ani není možné zmiňovat extempore, která Česká Soda přímo ve veřejnoprávním vysílání zobrazovala. Historie tohoto pořadu se začala psát na začátku 90. let, když si Fero Fenič, tvůrce GENU, spolu s Čestmírem Kopeckým, režisérem ČT, přizvali do jednoho divadla české baviče jako byl Vodňanský či Svěrák. Ale opravdu to nešlo. Dřelo to. Tihle pánové na hardcore zkrátka neměli.

V plánu nebyla žádná vesnická idylka jako Vesničko má středisková či nějaké zpívánky u klavíru konzervativního Jana Vodňanského. Žádný folk, ale hard metal nebo spíš satanistický rock. Zrovna, když to teď píšu, jsem se dozvěděla, že legenda soft satanistických exhibicí Ozzy je na prkně. A ten na pódiu překousával holubici s holým zadkem. Takže taky pěkná soda. Budiž mu peklo pěkně horké tak, jak to měl rád.

Zatímco se tehdy tito velikáni českého humoru začali jevit pro tento projekt jako nepoužitelné atrapy, kdesi jako z výkladní skříně obchodního domu Labuť se jedna figurka někde opodál v rohu začala blýskat. Tehdy by se dal pro její popis použít výraz jako z jednoho pořadu České Sody a tady prosím cenzora, aby přivřel z důvodu autenticity historického záznamu oči: velké H.

Mladý, agresivní a drzý Čtvrtníček se do pořadu hodil jako pozadí na hrnec. Vidíte, jak to zní bizarně, když se snažíme vulgarismy eufemizovat? A kdyby jen vulgarismy, Česká Soda nabízela přímo propagaci nacismu v přímém přenosu. Alespoň tak by to viděla současná legislativa a společenský duch.

V dílech Alles Gute se prostřednictvím přitmavlého architekta Davida Vávry z příšeří agentury Sklep společně s pozdější obětí domácího násilí Milanem Šteindlerem seznámíme se Škodou Henline, která je vybavená plně funkčním Cyklonem B proudícím přímo do kokpitu vozidla (někteří fanoušci žádali Šteindlera o schválení její výroby).

Dnes se zdá naprosto nemožné, že by někdo mohl o něčem takovém vůbec psát, tehdy, v roce 1993, to byl nový standard českého humoru. Nový? Nebo dřímající substrát českého urážlivého smýšlení o druhých? V některých případech velmi trefné a břitké, v jiných trefa do někoho, do koho se střílet určitě nemělo. To v případě moderátora počasí Zákopčaníka, kterého Čtvrtníček v simulovaném pořadu zpráv ČT (ano, Soda se vysílala ve veřejnoprávní televizi za vaše peníze) obvinil ze sexu se zvířaty. To už bylo na seriózního pána s logem Slunce v duši, který se snažil ze všech sil lidi spíše potěšit než otrávit, moc a na konci oficiální rubriky ČT o počasí ukázal fotku třech prasat (doslova prasat) a nazval je jmény moderátorů České Sody.

Pojďme se krátce podívat do starověkého Tibetu. Není divu, že se Dalajláma cítil s Václavem Havlem jako s kámošem z mokré čtvrti. Tibeťané mají totiž eponymickou postavu Akhu Tänpa. Je to takový čtverák, který přesahuje schválně všechny hranice. Vrcholem všeho je, když se převleče za ženu a vezme si jednoho místního šlechtice. Nakonec to vyjde najevo při svatební noci a je to děsná bžunda, nebo spíše je to prostě děsné. Jsou tedy národy, a není jich moc, které mají s Čechy něco společného.

Kupodivu tenhle humor má hořké konce, asi jako v jedné české reklamě, život je hořký, bohudík? No, to je ale pěkná blbost. Takže můžete si humorem otravovat vzájemně život, ale to je taky všechno, co z toho nakonec budete spolu mít. Česká Soda je z mého pohledu jen soda, není to žádný zabiják. Jsou lidé, kteří umí humorem i zabít jako ránou přímo na komoru, ale to není jistě váš případ. Otravovat druhé, to je spíš jako lítat kolem někoho v podobě komára a bzučet mu pod nosem. Nic moc pro obě strany.

Je pravda, že v České Sodě se Češi nejvíc přiblížili dnu, doslova víku své duše, pod kterým je fakt žumpa. Česká Soda začala v době, kdy byla na politickém výsluní tragikomediální dvojice Zeman a Klaus, k tomu jim ještě asistoval ministr kultury Pavel Dostál ve své šále a sáčku připomínajícího cikánského barona a k tomu se v rohu tísnil jakýsi Miroslav Sládek z Brna, který si očividně vzal z Alles Gute nebo lépe řečeno jeho původní předlohy z let 30. poučení.

Byla to doba tragických politických figurek, stejně jako dnes, nicméně tehdy na vás nežalovali jako na malé děti na písku, že jste někomu rozbili bábovičku. Ani Zeman ani Klaus si na pořad nestěžovali. Zřejmě proto, že je vykresloval tak, jací opravdu byli.

Jsem tedy za, aby se nejen Češi, ale jakýkoliv jiný národ nebo etnikum vybarvilo vždy jaké je, ve vlastních barvách, aby lidé raději vyblili, co mají v hlavě, než jak je tomu dnes, kdy kolem sebe brousí se záhadným úsměvem na rtech, hrají si na hogo fogo, ale nikdo nevidí a neslyší ten bordel, který mají v hlavě a který hážou všude kolem, kam jdou, jako hnůj. Česká Soda, to bylo období, kdy byli Češi alespoň pravdiví sami k sobě. A to bylo vlastně dobře.

Je tu ještě jedna současná zoufalá politická postavička, která z českého humoru zcela zblbla a řádí ve světě jako starej Růžička na flámu. Nevím, proč to někdo jednoduše neřekne narovinu, ale Trumpovi to, že byl s Češkou Ivanou, zkrátka šlo na mozek. A má ho kvůli tomu nejspíš trvale poškozený. To, co předvádí se svými bonmoty a útoky, to by se do České Sody hodilo naprosto dokonale. Naposledy to bylo Trumpovo video, které dala dohromady AI, kdy přímo v Bílém domě u Trumpa na návštěvě zatýkají vlastizrádce a přechozího prezidenta USA Baracka Obamu. To je zase ta Americká Soda. Ale tady se Trump přepočítal. Američané nejsou Češi. Ti to fakt nedaj.

A na závěr trochu ochutnávky z toho, jak to podle České Sody asi vypadá v české mužské hlavě:

A jak to vlastně dopadlo s protagonisty pořadu? Čtvrtníček a spol. se poté, jak pořad zabalili, pěkně nabalili na natáčení reklam pro velké firmy. Měli ostatně ČT jako svůj trenažér, akorát tentokrát to už bylo spíš mastňácké a bez humoru. A Zákopčaník se znechucením z ČT odešel. Nedávno, v roce 2022, záhadně zemřel. Ano, opravdu se neví vlastně proč.

Ale ani všem účinkujícím pořadu pšenka poté moc nekvetla. Takového Šteindlera, jak vyšlo později najevo, začala bít doma manželka. Holt, kdo s čím zachází, tak s tím taky schází. No a vzít si příliš velké sousto, když máte malou hubu, to je recept na to, udusit se rohlíkem. Tak, jak se to stalo jednomu z bratrů Saudkových. Ale co to píšu, ta Česká Soda je ale nakažlivá. Zrovna mám v hlavě ten výjev, kdy se jedna z obětí českých povodní zapaluje sirkama a moderátor Čtvrtníček u toho medituje o Sušici. Pozor, tenhle humor není jenom tak.

Ještě děsivější výjev je ten, že současná ministryně české spravedlnosti Češka s francouzským jménem Decroix se před nějakou dobou vysmívala obětem povodní ve svém videu (už není k dispozici, ministryně přeci může bez problémů média ztopit, že). Bohužel už nežijeme v době, kdy se dalo měřit jedním metrem, ale měří se dvojím či trojím. Tohle by ale byl námět do Sody jako vyšitý. Jenomže dnes o tom můžete sotva napsat, aby vás tahle titulárně* pochybná ženština nešla třeba žalovat za urážku na cti. Místo toho se vám teď nejspíš směje, až se za břicho popadá, co všechno jste jí nechali projít.

Mimochodem, ono by se to dalo perfektně protáhnout na celý jeden díl České Sody. Vstupujete do stísněné vesnické restaurace jako z hororového příběhu Guláš od Švandrlíka. Tam se na vás kření francouzský kuchař odkudsi z burgundské hospodské periferie, která připomíná návštěvu jedné příšerné knajpy s dodávkami jídla od Tricatela z filmu Křidýlko nebo stehýnko s Funesem v hlavní roli. Rozvařené nicneříkající blafy. Vzpomenete si s nostalgií na ty vynikající buchtičky se šodó ze školní jídelny. Na záda vám dýchá přebujelý obtloustlý Pražák se svou hlučnou blonďatou přítelkyní. Pach jídla se mísí s všudypřítomným potem a na toaletu musíte kličkovat mezi plnými talíři ostatních hostů. Inspirováno realitou.

Tak takhle nějak by totiž začínal politický příběh Evy Decroix, ten se totiž uvařil v putyce jejího manžela Rémiho na Vysočině, kam jezdila pražská smetánka, která nemá v pořádku chuťové ani estetické buňky, zato se nejspíš ráda nechává hostit zadarmo. Ano, v jejich vesnické restauraci, která si hraje na kandidáta na Míšulína, jsem byla osobně, a dokonce jsem si nechala jejich jídlo jednou přivézt na chatu, jiná možnost s dovážkou totiž za covidu nebyla. Jídlo bylo ještě více bez chuti a studené. Když jsem si stěžovala paní sekretářce Rémiho, tehdy ještě prosté občance Evě Decroix, tlemila se mi stejně jako tehdy lidem o povodních. Nejspíš to bude diagnóza, ale nejen paní ministryně české spravedlnosti, ale celé společnosti.

Ono totiž každá sranda něco stojí, to nevíte?

Zdroje:

Trumpova česko-americká soda:

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/trump-obama-vlastizrada-manipulace-volby.A250722_182649_zahranicni_remy

O historii České Sody, z úst či spíše tlam jejich tvůrců:

https://www.youtube.com/watch?v=HzqxL4mcFOE

Dalaljáma vtipkuje jako v České Sodě, Suck my tongue:

https://www.youtube.com/watch?v=FPFKgNAmHcY

Tibetský šprýmař:

https://www.databazeknih.cz/knihy/sprymar-akhu-tanpa-vesele-a-hanbate-historky-z-tibetu-povetsinou-detem-nepristupne-187261

Co dělala Decroix v době povodní, kdy trpěli lidé záplavami:

https://www.expres.cz/zpravy/eva-decroix-selfie-ods-velka-voda-povodne.A240915_132537_dx-zpravy_bk

*Decroix neoprávněně používala titul magistra a to je prosím ministryně spravedlnosti:

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-ministryne-decroix-prestala-pouzivat-titul-magistra-nema-na-nej-narok-40526627