Článek
Češi jsou postaveni na zvláštní dynamice, která vychází z jejich dlouhodobé blízkosti funkčnějším národům, jako jsou třeba Němci. Teatrálním předváděním nesounáležitosti v nevhodnou chvíli nebo naopak velké sounáležitosti také v nevhodnou chvíli narušují přirozenou tendenci ke spolupráci a vnitřní chemii lidí vyrovnaných a spolupracujících. Jejich dynamika vychází z neschopnosti proaktivních a prosociálních celospolečenských postojů a je toxická pro všechny, kteří mají zdravou vnitřní dynamiku.
Toxická dynamika českého systému
Češi rádi označují funkční a schopné lidi za nespolupracující jen proto, že odmítají jejich záměrně vytvořené dysfunkční kontexty, které funkčním lidem předkládají jen proto, aby je obrali o energii. V kontextu Česka pak schopné lidi Češi targetují jako neschopné a nesoučinné, zatímco sami Češi se sice formálně účastní vyšších správních celků, jako jsou mezinárodní organizace a EU, ale v jejich rámci hrají roli protestních prvků, které je potřeba ke spolupráci motivovat zvýšeným výdejem energie.
V celkovém součtu je tedy dynamika Česka parazitická a dysfunkční, přestože to v běžné každodenní perspektivně není vidět stejně jako není při běžném pohledu vidět růst rostlin. Česká společnost koncentruje energii do svého středu jak z vnějších tak vnitřních společenských zdrojů na úkor funkčních jednotlivců a funkčnosti vyšších organizačních celků.
Intencionální devalvace součinnosti
Česká společnost záměrně, cíleně a předem připraveně neoceňuje součinné a funkční lidi, protože je postavená na jejich okrádání o energii, o zásluhy a o to, co si budují. Bez výše popsaného chování přestane duch Česka fungovat ve formě, v jaké existuje dosud, a toho se mnoho elementů v české společnosti bytostně obává, protože by to znamenalo zánik nekontrolovaného a nelegálního přisunu energie a výstupů z talentovaných, schopných a funkčních zdrojů pro ty, kteří na ně nemají možnost jinak dosáhnout.
Citové vydírání je pak dalším způsobem, kterým se česká společnost jistí, aby nepřišla o své nelegitimně nabyté statky a možnosti, a spoléhá na to, že na ně nachytá i ty, kteří si na ni už dávají pozor.
Celkově se jedná o důsledek nevyzrálosti a neracionality v běžném chování podstatné části české populace, které ve svém důsledku vedou ke společensky zločinnému jednání.
Součástí je neschopnost a neochota sebereflexe, která odpovídá neoblomnému odmítání záškodnického zlobivého děcka podívat se na svou vlastní realitu a škodlivost vlastního chování a jeho možných důsledků.
Perzekuce racionality a soudnosti
Racionální a inteligentní lidé jsou z principu v Česku dehonestováni jen proto, že upozorňují na nedostatky otevřeně a bez příkras. Všudypřítomný duch českého citového vydírání neustále požaduje projevy plné předstírané ohleduplnosti, kterou ale samotná česká společnost jako celek nemá vůči lidem, kteří se staví otevřeně a pravdivě k realitě, vůbec žádnou.
Objektivní realita je posuzována prizmatem citového zaujetí, které je samo o sobě prezentováno jako podstata objektivity, a toto chování stojí na implicitním požadavku akceptování nevyzrálé reality motivů a intencí běžného českého občana. Kdo se proti tomuto bazálnímu požadavku ducha české společnosti vzepře, je automaticky označován za zločince a nepřítele obyčejného českého člověka a demokratické české společnosti jako takové.
Češi se ze všech sil brání vyzrát, protože se bojí, že by přišli o svou pohádkovou říši splněných snů a nekonečné pohody, kterou si ve své české kotlině vytvořili, aby nemuseli řešit důsledky toho, že to v minulosti bylo a stále je především na cizí účet. Zdůrazňují se zde proto maximálně zločiny všech jiných národů a etnik, dokonce více než kdekoli jinde, kde k těmto zločinům docházelo také, a to jen proto, aby se nemohlo poukázat na žádný negativní rys české historie a povahy, protože na jakoukoli výtku vlastních chyb a nedostatečností je česká společnost extrémisticky a chorobně přecitlivělá.
Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina
Češi jsou součástí širší rodiny slovanské, která se sama jeví spíše než jako jazyková rodina jako duchovní epidemie nedostatku sebeuvědomění a neochoty reflektovat a korigovat vlastní nedostatky spojená s chorobnou potřebou prezentovat vlastní skupinu a osobnost v co nejlepším světle za každou cenu a na číkoli účet. Extrémem je pak ruská snaha předvádět sebe sama ve zbožštělém světle dokonalosti bez poskvrny jakýmkoli problémem, která dosahuje míry naprosté duševní patologie.
Ukázky oceňované nesoudnosti na české politické scéně:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/volby-do-poslanecke-snemovny-jsem-nejprozapadnejsi-ceska-politicka-rika-malacova-o-nato-a-eu-ale-mlci-282294
https://www.novinky.cz/clanek/volby-do-poslanecke-snemovny-malacova-referendu-o-vystoupeni-z-eu-a-nato-se-nebranim-40531197
