Článek
V dnešní době se hodně propírají kauzy, kdy si ženy stěžují na nevhodné sexuální chování ze strany mužů. Ano, je dobré, aby muži věděli, že si nemají dovolovat. Je ale také dobré, aby bylo jasné, že jsou lidé, kteří nemají rádi sex jako takový, a na ty je dobré dát si pozor, protože by vám mohli udělat ze života peklo jen proto, že nemají vlastní sexuální energii pod kontrolou.
Evropská i americká společnost je co do sexuálního chování neuvěřitelně zabrzděná. Sice se může skoro všechno, co nikomu neubližuje, ale také se všechno neuvěřitelně řeší. Kdo, s kým, jak, kde, proč…
Když jsem slyšela příběh paní Hynkové, jak ji hrozně napadl pan psychiatr, protočily se mi panenky. Ano, určitě má paní právo si stěžovat na to, že ji někdo povalil na gauč a sáhl jí na prsa. To nejhorší bylo ale recitace Šípkové Růženky, to musel být opravdu hrozný zážitek, vybavím si u toho Adamsova Stopařova průvodce galaxií a mučení vogonskou poezií.
Ale že bych kvůli tomu, že mě někdo povalil na gauč, když jsem to nečekala, nota bene když bych se z toho bez problémů vykroutila, šla k soudu? To mi tedy vážně hlava nebere. Taky se mi párkrát stalo, že mě někdo povalil na gauč, když jsem to nečekala, a já jsem se z toho bez problémů vykroutila. Pravda, recitaci Šípkové Růženky jsem u něčeho takového nikdy nezažila, asi to bude tedy ten nejhorší traumatizující moment a kdyby se to stalo, možná bych mluvila jinak.
Pravda je, že jsem kdysi byla na přednášce pana doktora Cimického a dokonce, přiznám se bez mučení, jsem si koupila jeho malou sbírku poezie. Byla jsem zvědavá, jakou poezii může psát psychiatr. Nebyla nic moc, ale že by to bylo na cenu pro Vogony, bych neřekla.
Ale abyste si nemysleli, že tu chci pana doktora hájit. Vůbec ne. Podle mě by měl jít sedět za to, že byl mimo a vůbec netušil, s kým má tu čest. Vůbec neodhadl potenciál oněch žen, se kterými si zkoušel něco začít, cítit se sexuálně frustrovaně a méněcenně, nechat se traumatizovat pouhým faktem, že mají s někým sex. A toho si měl být pan doktor vědom. Že to nezkouší na sexuálně dravé ženy, ale zřejmě na ženy sexuálně zablokované, případně stigmatizované. Ostatně takto i k nim přistupoval. A chtěl toho využít. Jak hnusné.
Takoví lidé mohou totiž klidně působit, že mají velký zájem, a docela jsou schopni člověka zmást. Naštěstí jako žena nemám ten problém, že bych někomu vytvořila pocit fyzického ataku, ale pokud se do takové situace dostane muž, má docela problém.
Problém je, že potom takové ženy, které jsou vedle jak ta jedle z toho, že na ně někdo, s kým mají blízký vztah, sáhne, nejsou schopny vyhodnotit situaci a postavit se k ní samy pro sebe nějak konstruktivně.
Zpět k mému zážitku, vybavuji si, jak mě jednou jeden docela starší pán, se kterým jsem měla také kontakt kvůli profesionální záležitosti, povalil na kanape, a to jsem o to rozhodně nestála. Začla jsem se chechtat a přidala pár hlášek o tom, že fakt ne, tím to skončilo a dokončili jsme onu záležitost, kterou jsme měli rozdělanou. Představa, že kvůli tomu půjdu někoho hlásit na policii mi připadá být úplně padlá na hlavu, sorry paní Hynková. Ale jak říkám, je to chyba pana psychiatra, že jako odborník neměl jasno v tom, s kým má tu čest a zjevně nevěděl, kdy přestat. Dobrou vizitku tak nedělá mužům, kteří vědí, kdy si to můžou dovolit zkusit a kdy ne.
Jo teď si vybavuju, že mě jednou jeden týpek, o kterého jsem také zájem neměla a také šlo o profesní záležitost, začal zkoušet líbat uprostřed křižovatky, když jsem řídila a zatáčela doleva. Zájem jsem neměla, ale braňte se, když máte ruce na volantu. Opodál byla policejní služebna.
Co myslíte, měla bych ho jít zažalovat? Ne, opravdu nepůjdu. To by pro mě bylo daleko větší trauma tahat se kvůli někomu po soudech, než někomu říct, ať si dá pohov. Nemám totiž sexuální frustrace a tuším, co od koho můžu čekat. Když bych tedy jela s doktorem na Modrou lagunu, asi bych pro jistotu počítala se vším, ostatně to tak dělám pro jistotu vždycky. Kdo je připraven, není překvapen a ženy by se tak měly také snažit přemýšlet, ať pak nemusí zbytečně z chlapů dělat zrůdy tam, kde to není vhodné, a ať pak nemusí místo toho venerovat ubožáky, kteří se zmůžou sotva na to, pozvat ženu na kafe. Pozor, nesnižuji tím ničí trauma ze sexuálního útoku. To je věc jiná.
A to nejsou zdaleka všechny mé zážitky tohoto typu. Pravda ale je, že jsem vždy dbala na to, abych kolem sebe měla pokud možno muže se zdravým sebevědomím, takové, kteří alespoň tuší, co si mohou dovolit, takoví se totiž netahají s frustrantkami a sexuálními zabržděnkami a pak také tolik nehrozí, že skončí trapně v lochu uštípáni svými ostudně neúspěšnými sexuálními eskapádami.
Podotýkám, že se zde nebavím o případech skutečného znásilnění, kdy dojde k fyzickému a psychickému traumatu zdravého člověka, bavím se zde o traumatech lidí, u kterých se mi zdá, že by měli trauma i z toho, když jim spadne moucha do omáčky.
Zdroje:
