Článek
Turismus v malém českém městečku
Překvapilo mne, jak se dělá turistika v jedné malé české obci. Turisti, tedy především turistky důchodového věku spolu s vnoučaty a některými mladšími příslušníky jedou na celodenní výlet, podělí se vzájemně o náklady na cestu autobusem a tím se z výletu stává poměrně příjemný zážitek, který by nelezl až tolik do peněz. Kdyby nebylo toho, že se při každém výletu s autobusem staví někde na posezení v hospodě a počítá se s tím, že si každý dá oběd nebo spíše večeři.
To by ale nebylo zas až tak hrozné. Pak tu máme lidi, a je jich čím dál víc, kteří mají svoje staré známé party přátel a chtějí s nimi trávit volné chvíle. No jo, ale co dělat, jestliže taková skupinka přátel má jiné finanční možnosti? Že si lidé berou půjčky na dovolenou je známá věc, dříve to dělali především proto, aby se mohli předvést před přáteli, kolegy a známými a splnili své domnělé povinnosti před rodinou, dnes už to ale lidé údajně dělají už i proto, aby mohli vyrazit s přáteli, kteří jsou movitější než oni, a hlavně nezůstat doma na ocet.
Restaurační mánie
Přátelé se velmi často scházejí v restauracích a málokdy se lidé zvou k sobě domů navzájem. Jako kdyby to byl nějaký společenský úzus, jako kdyby na tom, zvát se navzájem domů, bylo něco divného nebo špatného. Ale co mají dělat ti, kteří na věčné pobyty v restauracích nebo na dovolené nemají peníze? Jsou odsouzeni k tomu se zadlužit či zůstat v osamění nebo mají nějakou jinou možnost?
Přátelé vs. kumpáni
Pokud máte přátele, kteří nehledí na vaše možnosti a klidně vás nechají za sebou jako nějaký přívažek tehdy, když nejste takzvaně finančně nebo jinak v kondici, můžete si být jisti, že to nejsou přátelé. Můžete jim rovnou začít říkat tak maximálně kumpáni. Protože tak se chovají kumpáni a často ani ti ne. Ale rozhodně takové chování nespadá do definice přátelství, ba dokonce jde přímo proti ní.
Často jsou v Česku za přátele zaměňovány takzvané party, případně party kamarádů nebo někdy také přátel. To jsou taková ta lidská uskupení, která se s nadšením společně věnují nějaké činnosti nebo skupině činností, jako je například vysokohorská turistika, kola, ježdění na vodu, na motorkách nebo na lyže. Vždy vás rádi vidí, poplácají vás po zádech, neustále se zajímají o to, co je u vás nového, aniž by je to osobně nějak zainteresovalo, tu a tam pomohou někomu zařídit věci kolem předmětu jejich společného zájmu, jako je oprava kola nebo motorky či dovezení lodě, ale pokud by nastal nějaký problém ve vašem životě, třeba nemoc nebo byste nedejbože neměli peníze na společnou cestu, tak by se vám možná ani neozvali a prostě byste pro ně přestali existovat a zmizeli pro ně i pro jejich společné aktivity v propadlišti dějin.
To, co popisuji, není nějaká vymyšlená hororová historka, je to poměrně častý scénář sociálního života v Česku, a dokonce si dovedu snadno představit, že takový způsob života bude i přes jeho přesný popis, který zde uvádím, mnoho lidí obhajovat s tím, že co přeci s člověkem, který nemá na to, aby s ostatními zvládal ujet kilometry nebo nemá peníze na letadlo na výlet do vysokohorského masivu či k moři.
Jak rozeznáte přátele od těch, kterým jste volní
Odpověď na takovou připomínku je jednoduchá. Co děláte v životě lidí, kteří jsou vám lidsky úplně volní? Respektive z druhé strany, co dělají ve vašem životě lidé, pro které neznamenáte víc, než účastníci zájezdu?
První věc, kterou je potřeba udělat, je si to uvědomit. Máte kolem sebe opravdové přátele, kteří se zajímají o váš život a pomáhají vám ho vylepšovat a stojí za vámi i v nepřízni osudu, nebo kolem sebe máte jen „účastníky zájezdu“, kteří vás mají rádi do počtu ve vaší společné partě, a pokud nastane jakýkoli problém, klidně vás vyhodí z kola ven nebo nahradí číslem jiným? Pokud si odpovíte upřímně a zjistíte, že B je správně, pak je čas udělat v životě velkou změnu.
Nejlepší dovolenou totiž zažijete s těmi správnými lidmi, nikoli tím, že dojedete na nějaké místo nebo se budete věnovat nějaké činnosti s lidmi k tomu nevhodnými. Takový pěší výlet se svačinou v batohu s opravdovým přítelem nebo přáteli je daleko lepší dovolená než cesta kolem světa s partou kumpánů, kteří se na vás při první příležitosti jako na člověka vykašlou. Z toho pak vyplývají ty hrůzostrašné příběhy o lidech, kteří byli v zahraničí a jejich vlastní parťáci je tam nechali napospas osudu.
Asi jako horolezci na Mount Everestu jdou doslova přes mrtvoly, aby dosáhli pomyslného vrcholu a mohli se vytahovat svou cestou na střechu světa, nesprávní přátelé vás vyjdou na obrovské peníze a investice, často do činností, do kterých se vám ani nechce, ale děláte je proto, abyste nezůstali na ocet, protože nikoho z vaší party v podstatě nezajímá, co byste chtěli vy, a kýžený dobrý pocit z takových aktivit se nikdy nedostaví a doznívající pachuť bude vždy jakási podivná prázdnota, protože to hlavní, co jste si na takovou dovolenou zapomněli vzít, je to nejpodstatnější - opravdový přítel.
Nezbytné životní rozhodnutí: rozlučte se s těmi, pro které nic neznamenáte
Když už dospějete k závěru, že vaši přátelé jsou spíš parta hic, za kterou vlajete jako lodní prapor, mějte odvahu a jednoho dne je ze života vyhoďte, i kdyby to pro vás mělo znamenat, že nějakou dobu budete na výlety a dovolené chodit sami. Může se totiž stát, a nejspíš se to stane, že si ujasníte, jakým činnostem se vy sami chcete věnovat, ale hlavně budete mít prostor na to zjistit, s kým je chcete absolvovat, a prověřit, jestli je ten člověk nebo ta skupina lidí hodna toho, říkat si vaši přátelé.
Není totiž nic smutnějšího než veselé životní příběhy ze společně strávených chvil na vzdálených a exotických místech s naprosto nezajímavými lidmi. S lidmi, pro které neznamenáte víc než jen chodící doplněk k batohu či krosně a mluvící hrací skříňku.
Za to podle mého názoru nestojí utratit ani halíř. To je lepší si přiznat, že jste se s tím, kdo je váš přítel nebo přátelé, tak trochu sekli. To je ta nejlepší investice, kterou za jistých okolností můžete udělat, a která se vám stoprocentně vyplatí.
