Článek
Pro řadu lidí je potřeba se vypovídat nebo vyzpovídat naprosto zásadní. Pro koho taky ne, každý potřebuje sdělit někomu, že ho něco tíží. Mluvit do vrby nebo do dubu vám opravdu nepomůže. Pro tento účel ale náboženská zpověď vymyšlena nebyla. Má mnohem hlubší význam a někdy i ďábelštější pozadí.
Zpověď u muslimů? Ani náhodou
Islám zpověď nezná. Proč asi? Jednoduše proto, že na rozdíl od křesťanů islámská teologie neuznává dědičný hřích. Sice je Korán v mnohém malá biblická kopie, ale v tomhle určitě ne. Příběh o vyhnání Adama a Evy z ráje kvůli snědenému jablku poznání mezi koránské teze nepatří. Naopak Adam byl v pojetí Koránu prorokem. Je to právě judaisticko-křesťanský směr, který ponížil současné lidství na úroveň něčeho odchýleného či zkaženého. Jak říká na svém samotném začátku biblický text: „Jsi prach a do prachu se vrátíš.“
Navíc islám dokonce vyznání hříchů někomu jinému zakazuje. Ty může slyšet a odpustit jen samotný Bůh, Alláh. Islám nezná kněze jako prostředníka. A proto také uznává Ježíše jen jako proroka, nikoliv jako obětinu, která snímá něčí hříchy.
Kde se vzala tu se vzala zpověď
Podle prvních křesťanů to byl křest, který smýval dědičný hřích. Raní křesťané institut zpovědi neznali. Naopak byli jeden k druhému otevření, byli povzbuzováni k veřejnému vyznávání hříchů, a tak nepotřebovali nějaké oficiality. Pokud někdo z nich vážně selhal, měl příležitost se kát, a to poněkud dramatickým způsobem.
Dobové zprávy píšou o tom, že takový člověk si ostříhal vlasy a válel se v popelu, asi po vzoru některých biblických proroků, kteří chodili v pytlovině a vůbec dělali různé divné věci za ostatní lidi, aby jim nastavili obraz či zrcadlo toho, v jakém zbídačeném stavu se nacházejí jejich duše.
Současní křesťané se odvolávají na různé biblické pasáže jako na tu: „co svážete na zemi, bude svázáno v nebi“, nebo „komu odpustíte hříchy, budou jim odpuštěny“. Slova to byla tehdy mířená k původním apoštolům a rané křesťanské komunitě. Nicméně ti samotní je nechápali v takovém doslovném smyslu, že by měli potřebu někoho individuálně zpovídat a udělovat mu rozhřešení v zastoupení Pánaboha.
Narozdíl od poměrně zdravého přístupu ke komunitnímu životu, který v prvním století n. l. zastával zakladatel mnoha křesťanských společenství apoštol Pavel, se další církevní učitelé od jeho přístupu značně odchýlili. Třeba pokud jde o oblast manželské sexuality.
Tertullián, učitel církve ze 2. století, považoval ženu za bránu k hříchu a na pohlavní styk i mezi manžely shlížel s krajním podezřením. To by mu svatý Pavel dal. Sám povzbuzoval ženy k tomu, aby se zapojovaly do sborového života, a manželům doporučoval, aby si dávali sexuálně vzájemně to, co jim náleží. Křesťanství se tedy ve druhém století poměrně odchýlilo od svého původního nastavení. A pokračovalo to dál, mnohem dál, postupným příjetím doktrín o pekle, nebi a očistci. O očistci se Bible vůbec nezmiňuje. Tyto představy se infiltrovaly do křesťanství z pohanských esoterických zdrojů.
Bylo tomu až s papežem Innocentem III., který na začátku 13. století zavedl zpověď jako povinnou součást církevních rituálů. Tento papež se zasazoval o obnovu církve, protože měl hodně problémů s odpadlíky, jako byli třeba Kataři. Chtěl tedy v církvi obnovit řád a jistou štábní kulturu. Také zavedl inkvizici, kdy před jejím tribunálem museli lidé odpovídat pod přísahou. Kdo ji odmítl, byl automaticky považován za vinného.
Zpověď byla ale povinná pouze jednou ročně. Tehdy neexistovaly žádné zpovědnice. Dotyčný klečel před knězem a sděloval mu své hříchy, případně za fyzického kontaktu, kdy jej církevní pastýř objímal či držel.
Právě fyzický kontakt zmizel na začátku 16. století za doby reformace a důvod byl prostý. Zase sex. Faráři měli hodně aférek se svými svěřenci především ženského pohlaví a zpovědnice zavedly jistou fyzickou bariéru mezi zpovídajícím a zpovědníkem.
V 70. letech dvacátého století papež Pavel VI. zavedl takzvané skupinové vyznání a odpuštění hříchů, které v roce 1983 papež Jan Pavel II. zrušil s tím, že vážné hříchy musí být řešeny pouze soukromě s knězem. Dle církevního ortodoxního výkladu patří mezi takové hříchy i sexuální hříchy včetně masturbace a nečistých sexuálních myšlenek.
Zde se musíme vrátit zpět ke zpátečnickému výkladu křesťanů ze středověku a za Tertulliana.Věk na zpověď se ve středověku považoval za vhodný mezi 12-14 lety. Petr Damián z Ravenny v 11. století varoval ve svých spisech proti vzájemné masturbaci na seminářích a sodomii, takže je vidět, co se tehdy v církvi dělo, krom jiného. Masturbace byla považována za vážnější hřích než znásilnění, protože při znásilnění došlo k plodnému využití spermatu. Na tyhle úvahy mohl přijít jen poněkud mentálně upozaděný člověk. Odkud tedy pochází celková sexuální nevyzrálost v Česku i v Evropě lze snadno vystopovat. Stovky let masírování negativním obrazem sexu muselo zanechat následky i přes proklamované sexuální eskapády a excesy zůstávají Evropané v prepubertálním stádiu sexuální zabržděnosti.
V roce 1919 papež Pius X. stanovil dobu první zpovědi na 7. rok věku. Byl to papež bojující proti modernismu, za tímto účelem dokonce vytvořil ve Vatikánu tajnou síť konzervativních špionů, kteří mu donášeli zprávy o řádění modernistů. Také zavedl denní potřebu eucharistie, svatého přijímání.
Zpověď a zločin
V současnosti, co se týče smluv s Vatikánem, které česká vláda bez podrobnějšího vysvětlování uzavřela, je zpověď jeden z kritických bodů. Byl ostatně přemílán vždy, a když Ministerstvo kultury uzná nějakou církev jako legální entitu na území České republiky, musí tak učinit s tím, že respektuje její teologii. Většina křesťanských církví má zpověď v nějaké podobě ve své věrouce zakotvenou.
A mezi rysy zpovědi patří to, že co je řečeno ve zpovědi, zůstává mezi knězem a laikem v tajnosti. Tedy hlásit nějaké zločiny nepatří mezi kněžské povinnosti. To je asi to nejmenší, o co se Češi mohli ve smlouvě s Vatikánem bát. Tajnosnubní jsou rádi, zvlášť pokud jde o prozrazení různého bezpráví a nepřístojností, i bez Katolické církve. To se spíš víc bojí toho, že by mohli přijít o nějaký majetek, než že by někdo zametal jejich tajemství pod koberec. Dozajista mají strach z nějakého tajného spiknutí či habaďůry, kterou by na ně mohl hrát stát. „Deep state“ mají totiž Češi obzvlášt v oblibě.
Jeden z mála českých světců Jan Nepomucký podle legendy právě na základě respektu ke zpovědnímu tajemství zemřel. Odmítl totiž prozradit to, co mu řekla královna, jejímu choti. Holt ty ženy… Svatá relikvie jazyka Jana Nepomuckého se nyní nachází na Zelené Hoře ve Žďáru nad Sázavou.
Podle českého trestního řádu povinnost svědčit u soudu, tedy zbavení mlčenlivosti, u zpovědníka neplatí. Církve mají v tomto směru výjimku. Pokud se tedy chcete z něčeho vyzpovídat, u kněze máte větší jistotu než u psychoterapeuta. To je prostý fakt. Pokud tak však budete činit ze sobeckých důvodů bez intence litovat svého jednání, Pán Bůh vám to spočítá.
Výhody zpovědi
Carl Jung byl psychoanalytik, ke kterému chodili hlavně protestanté, kteří nevyužívali možnosti zpovědi. Protestantské náboženství na ni totiž neklade důraz. Samotný Kalvín ji zrušil, poté se k ní opatrně vrátil, ale prohlásil, že je určena opravdu jen pro krajní případy nouze. Narozdíl od Martina Luthera. Rozdíl mezi katolickou církví a tehdejšími protestanty lze vyjádřit jednoduchým přirovnáním. Katolíci byli ve své době na jedné lodi všichni spolu, zatímco protestanté měli každý zvlášt svou loďku, za kterou nesli sami před Bohem zodpovědnost.
To by mohlo evokovat jistou míru dětinskosti u katolíků, ostatně se tak křesťané prezentují jako děti před Bohem, zatímco u protestantů se vyžadovala větší míra osobní zodpovědnosti a vyspělosti. Časem se to pomíchalo, a už těžko poznáte, kdo je či není katolík nebo protestant, podle jeho osobního jednání a díky jisté snaze o politickou a kulturní korektnost.
I katolická zpověď nemá již často stejné konotace, jako měla dříve. Někteří faráři ji berou spíše než jako zpověď hříchů jako možnost důvěrného svěření se životním příběhem a tento narativ také prezentují svým ovečkám. Jakoby se hřích vytratil nejen ze společenského diskurzu, ale i samotného církevního života. Jak říkal jeden církevní představitel, největším trikem Ďábla je ten, že přesvědčil lidi o tom, že neexistuje.
Osamělci uprostřed sociálních sítí
Dnes je svět prošpikován sociálními sítěmi, ale tím více se lidé cítí osamělí, protože na takových sítích prezentuje každý sám sebe odděleně od ostatních a je součástí počítačových bitů, kilobajtů a megabajtů. Ty se snadno vymění za jiný bajt. Člověk je pouhým počítačovým klikem. Proto má tolik dnešních lidí nesnesitelné deprese a obrovské návaly pocitů osamělosti. Lidský kontakt a zpověď někomu, komu mohou věřit, jim zcela zásadně chybí.
V téhle době a zvlášt v Česku frčí obrovská cenzura upřímného chování. Nemůžete říct i svým příbuzným ani popel, jinak je oheň na střeše. Tyto psychopatické a pokrytecké masky lidé často nosí a chtějí, abyste jim za to děkovali. Sobecká matka nosí masku Panny Marie a bezohledný člověk si hraje na Jezu Krista. Když na to veřejně upozorníte, začne vás nevědomá masa kamenovat.
Zpověď vs. stížnosti
Svěřování se za účelem litování svých hříchů má jistě lepší duševní dopad než svěřování se s tím, jak vám druzí ubližují a u toho se zaměřovat jen na svou osobu, kterou stavíte do středu světa. To první je očistné, to druhé jsou toxické drby drbny ze zápraží nebo zoufalé výkřiky esoterické bohyně.
Zpověď u psychologa? Děkuji, nechci
Zpověď je důležitá, ale musíte vědět komu a jak. Psychologové a psychoterapeuti mají na to, jak se k vám chovat, manuály a neodchylují se z jejich kánonů a svatých knih. Mluvit s nimi je nuda, protože vám pořád opakují to samé a o duši se nezajímají, protože o ní nic v psychologických manuálech napsáno není.
Proto měl pan Jung tak málo zákazníků, protože ti ostatní se mohli zpovídat jinde a lépe.
Zdroje:
Biller, Peter, and A. J. Minnis, eds. Handling Sin: Confession in the Middle Ages. Woodbridge, UK, 1998.
Bossy, John. Christianity in the West, 1400–1700. Oxford, 1985.
Chadwick, Owen. A History of the Popes, 1830–1914. Oxford, 1998.
Holland, Tom. Millennium: The End of the World and the Forging of Christendom. London, 2008.
https://pravo21.cz/pravo/zpovedni-tajemstvi-nedotknutelne-ani-trestnim-rizenim
