Je Bible seriózní kniha?

Bible byla v historii považována za natolik vážné čtivo, že byli lidé ochotni zemřít za její překlad do svého jazyka i za to, že ji vůbec měli u sebe. Donedávna se v anglosaských zemích na Bibli přísahalo u soudu.

Bible je snad historicky nejrozšířenější kniha na světě. Podstatnější otázka je, kdybychom ji měli zařadit podle současných literárních kategorií: do jaké přihrádky s  jakou literaturou by patřila?

Jistě, jedná se o duchovní spis, ale jakého druhu? Vychází z faktů nebo obsahuje čistokrevnou fikci nebo fantazii?

Bible je základní knihou křesťanského náboženství, což z ní ale ještě nečiní představitele literatury faktu. Tak třeba u Mahábháraty, základního hinduistického textu, málokdo z příznivců hinduismu bude tvrdit něco jiného než že se jedná o epos. Pochopitelně mýtický epos, nikoliv souhrn historických faktů o tom co se tehdy stalo.

Jak si v tomto směru vede samotná Bible?

Bible alá jednotné číslo biblos (kniha) či množné číslo biblia = knížky.

Bible se velmi těžko hodnotí, protože se jedná o sbírku knih, ne o jednu jedinou knihu. Obsahuje 66 nebo 73 knih či dokonce 88, záleží na použitém kritériu a také na církvi, které se zeptáte. Protestanté uznávají 66 knih, katolíci 73, etiopská církev 81-88 knih jako součást jedné knihy.

Základní kánon společný všem církvím tvoří 66 knih. Co je navíc, některé církve považují za takzvané apokryfy - obdobu dnešní literární kategorie jako je beletrie či fikce.

Etiopská církev uznává knihu Henochovu. Což je apokalyptické dílo, ve kterém vystupují padlí andělé a zjevují se nebeská tajemství. V Etiopii je kniha brána na stejné úrovni jako kniha Genesis. Jinde ve světě je odmítána. Tato kniha se dá řadit mezi klasickou fantasy literaturu.

A není vlastně poslední kniha Bible - Zjevení jinak zvaná Apokalypsa - fantasy příběh? V podstatě ano. Dokonce to uznávají i křesťanské církve, které tvrdí, že se nejednalo o doslovné obrazivo, ale o pouhé povzbuzení tehdejších věřících v jejich zkouškách. V knize vystupují mnohé obludy, draci, nebeská zjevení a také se pojednává o mezigalaktických střetech. Vysvětlení její oblíbenosti může být velmi prosté. I tehdy měli nejspíš lidé žánr fantasy ve stejné oblibě jako dnes.

Ve Starém zákoně nalézáme také řadu příběhů, které bychom mohli popsat jako literaturu detektivního rázu. Někdo něco udělal, třeba Putifarova manželka. Svou vinu chtěla přenést na Josefa, ten kvůli tomu skončil ve vězení, a další pokračování je spíše ve stylu nadpřirozeného dramatu.

V poslední době se vyskytují tři zbrusu nové literární žánry - comfort čtení a dark academia a young adult. Comfort čtení, jak název napovídá, by nemělo čtenáře ničím rozrušovat, ale spíše uklidnit jeho mysl po každodenní práci či stresu. Takové čtivo Bible nenabízí, protože i knihy, které by měly být povzbuzující, se příznačně nazývají Žalmy. Zobrazují vnitřní a vnější utrpení jejich pisatelů a povzbuzení, které jim poskytuje víra v Boha.

Bible tedy rozhodně žádný lehčí žánr nenabízí. Možná proto ji má tolik lidí, ale málokdo z nich ji opravdu přečetl či aktivně čte. Je dokonce možné, že její sestavení se řídilo kritériem úrovně literatury jako takové spíš, nežli duchovním obsahem (prosím křesťany, kteří mne v tuto chvíli již chtějí začít kamenovat, aby házeli kamenem pouze ti, kteří jsou bez viny, neboť nikdy nečtou Bibli se zalíbením pro krásu jejích slov).

Řada biblických příběhů se dá nejlépe popsat dnešním pojmem - psychothriller. Jedná se v podstatě o masové krváky. Třeba vyhlazení Kananejců.

A co se týče romantické literatury? Mimochodem romance nebyla úplně růžovým obdobím. Romantičtí spisovatelé psali hlavně strašidelné knihy a knihy se špatným koncem. Vzpomeňme třeba na Edgara Allana Poa, který se řadí mezi romantické spisovatele.

Taková „temná romance“ by snad mohla být Píseň Šalamounova. Zde král Šalamoun opěvuje krásu prosté vesnické dívky, příběh však končí tím, že ji nedostane, ale ona naopak dá přednost citu venkovského pastýře než jeho velkorysé královské nabídce.

A pokud jde o pohádky? Co jiného jsou příběhy o stavění věže Bábel, která měla dosáhnout až do nebe, nebo o Adamovi a Evě a jablku. Bible pohádkou začíná a fantasy končí.

Předchozí hodnocení se týkalo především literární struktury Starého zákona. Třeba církev katolická a její teologové sami přiznávají, že se u starozákonních příběhů nejedná primárně o fakta, ale literární obrazy, znázornění a ponaučení.

To pokud jde o Nový zákon, situace je poněkud složitější. Velká část této druhé poloviny Bible se věnuje zážitkům a rozpravám Ježíše Krista a pak dopisům apoštola Pavla.

Jedná se v tomto případě o fikci nebo o literaturu faktu? Většina příběhů o Ježíši Kristu byla sestavena až několik desítek let po jeho smrti a také po smrti jeho současníků.

Je tedy těžké rozlišit zrno od plev. Je pravda, že narozdíl od jiné starověké literatury jako byly spisy historika Hérodota či Homéra jde o poměrně brzké zapsání Ježíšova životopisu. Ten však byl potvrzen vnějšími zdroji jen opatrně a zčásti. Každopádně pořád zůstává možnost, že se jedná alespoň dílem o faktické příběhy. Nejspíše v některých případech.

Nový zákon je ergo z velké části životopisnou literaturou a zaměřuje se na jednu osobu - Ježíše Nazaretského. Druhou jeho část tvoří dopisy. Nejvíc listů se v něm vyskytuje od Pavla z Tarsu, který přestoupil z tábora pronásledovatelů křesťanství na druhou stranu - mezi jeho skalní příznivce.

Pavel v nich píše svým souvěrcům do celého světa - do Korintu, do Říma, do Jeruzaléma, Keltům do Galície, do řecké Soluňi. A všude jim posílá své pokyny, co a jak mají dělat. V případě jeho dopisů se v podstatě jedná o naučnou literaturu a také literaturu osobního rozvoje. Zabývá se křesťanským životem a zásadami.

Bible je tedy prazvláštní pozoruhodnou sbírkou, která od doby svého vzniku, cca mezi 12. stol. př. n. l. .- 4. stoletím n. l., nepřestává fascinovat svět a své čtenáře.

Otázka, kam ji vlastně literárně zařadit, zůstává z velké části otevřená.

Zdroje:

Bible

Stephen M. Miller. The Complete Guide to the Bible. 2007. Barbour Pub.

Robert Carroll. The Bible. Authorized King James Version. 2008. Oxford.

John Barton. A History of the Bible. 2020. Penguin.