Článek
Lidé, buďte bdělí, Stalinův odkaz je v Rusku stále živý
Narozdíl od Adolfa Hitlera není nikde na světě zakázáno pozitivně mluvit o tom, co Stalin udělal. Přitom se stal hrobařem celého Ruska. Nechal za sebou miliony mrtvých, ve válce, díky svým záměrným rozhodnutím, i poté, když nechal postřílet tisíce odpůrců režimu a odtáhnout miliony disidentů na Sibiř.
Jak je tedy možné, že se zdá, že Stalin neztratil kytičku? Jaké byly kořeny tohoto člověka?
Stalin, rodinná anamnéza
Stalinův otec
Když chcete někoho dobře zhodnotit, doporučuji se podívat na jeho rodinnou genealogii. Ta leccos napoví. Rodinné kořeny se nedají zapřít. I lékař se jako první ptá na takzvanou rodinnou anamnézu. Čím prosím trpěli vaši rodiče? Měli vysoký tlak, nebo snad umřeli předčasně?
A teď je třeba říci o Stalinovi to zásadní. Hlavní roli v jeho životě hrála matka. Alfa a omega všeho. Otec byl tak trochu násilník a matka, to byla kajícnice. Denně v kostele na bohoslužbě. Pro syna si vysnila kariéru kněze. A pokud jde o hlubší rodové kořeny? Otec naturalizovaný Gruzínec s ossetskými kořeny. Ossetové jsou íránská etnická skupina obývající Kavkaz. Matka Gruzínka.
Co lze z této rodinné konstelace vyčíst? Otec šovinista, velký Muž. Žena podpůrná duchovní a fyzická jednotka. Trpitelka. A takový vzor Stalin následoval i ve svém vlastním rodinném životě. Jeho žena spáchala sebevraždu. V tu chvíli pronesl: „Udělala mi to schválně.“ Nikdy se s tím, co udělala, nevyrovnal. A dcera mu utekla do USA. Až po jeho smrti, pochopitelně, ale s neustálou myšlenkou na to, že ji Stalin i po smrti bedlivě střeží. Nikdy se s jeho majetnickou hřmotnou osobností nevyrovnala.
Stalinovy psychologické rysy
Stalinovi „komrados“
Nejlépe můžeme Stalina posoudit z hlavních momentů jeho života. Ze všeho nejvíce mu totiž vadilo, když se někdo vrtal v jeho duši. Tento rys nepropustného duchovního mystika u něj zapříčinil i rozchod s myšlenkou stát se knězem.
Tehdy v semináři pronesl:
Kněží se mi chtěli zavrtat do duše. Nepustil jsem je k sobě!
Stalin na základě tohoto aktu duchovní špionáže ze strany pravoslavných kněží ztropí cirkus a je odejit. Tento rys jisté sebeukotvenosti a sveřepé uzavřenosti mu zůstane celý život. A vlastně mu zachrání život.
Stalin a umělec Gorki, někteří umělci se Stalinovi postavili naroveň a ocenil to. Třeba Bulgakov
Stalin přežije nesčetné atentáty na svou osobu. Nikdy mu neujde možnost nepřecenit bezpečnostní opatření. Svému okolí nedůvěřuje, nikomu, kromě sebe. Část své rodiny pošle na Sibiř spolu s ostatními buřiči režimu. Nikdo jej neoblomí. Nikdo na něj nemá takový vliv, jako on sám.
V okamžicích druhé světové války, když Hitler začne útočit na jeho území, se Stalin uzavírá na svou daču u Moskvy. Nebere hovory, přijme jen jeden, kde se dozví, že začala válka. Vydá rozkazy se Hitlerovi nebránit, pak je dementuje. Dva týdny o něm nikdo v Moskvě neslyší, až zazvoní telefon: „Chyběl jsem vám, viďte? Beze mě to nedáte, víte to?“ A Stalin promluví k národu. Nakonec tak trochu tajuplně válku spolu se svými spojenci vyhraje. Je totiž ochoten obětovat za svůj záměr úplně kohokoliv.
V Teheránu se Stalin cítil ze všech třech světových státníků očividně nejlépe
Zvláštní situace nastane v Teheránu v roce 1943. Stalin zde chodí volně po ulicích, bez doprovodu. Jeho íránský původ se projevuje naplno. Cítí se v Íránu jako doma. A to přitom Adolf Hitler naplánoval atentát na všechny tři postavy: Stalina, Churchilla a Roosevelta. Z nějakého podivného důvodu jsou Hitlerovi agenti odhaleni, ještě předtím, než stačí něco podniknout.
Churchill o Stalinovi měl vysoké mínění. A to byl důvod, proč před ním neustále varoval. Dokonce zorganizoval bizarní nápad na jeho zabití. Podobně se jako dnes Trump snaží sbírat skalpy politických vůdců na Zeměkouli, chtěl Churchill získat ten Stalinův, jenomže Stalin byl narozdíl od těch dnešních představitelů, zdá se, chráněn nějakou nadpozemskou aurou. Jinak není možné, aby všechny pokusy dostat se mu na kobylku selhaly.
Stalin po válce
Po válce se Čína postavila na Stalinovu stranu, a posléze si její vůdce Mao ustanovil vlastní doktrínu
Zdálo se, že Stalin své pokusy o „zušlechťování“ Ruska a jeho obyvatel po vyhrané válce zanechá. Již předtím totiž společně s Leninem spustil masivní elektrifikaci a modernizaci země. Nyní se však Stalin pustil do ruské duše přímo s bagrem. Jestli to byl předtím krumpáč, teď to byl mechanizační stroj, který bořil vše, co mu stálo v cestě.
Miliony lidí skončily na Sibiři. Stačilo se na Stalina křivě podívat, nebo ani nepodívat. Stalin seděl na své dače, pod přísným příkazem nesměl být rušen a procházel seznamy odsouzenců. Jen odškrkával jména. Ten a onen jde. Na dače bydlel jen se svou hospodyní, jinak zde bylo pošmourno a temno. Stalin Rusy a vůbec lidi moc rád neměl a podle toho taky se světem okolo zacházel.
Stalinovy satelity
Stalinův pomník na pražské Letné
Československo bylo kupodivu země, která vystavěla v 50. letech Stalinovi největší pomník, který byl po jeho smrti potupně vyhozen do vzduchu. Berlín si Stalin naporcoval, jako když jíte steak pěkně ostrým nožem a chcete si dát jeho největší sousto. Stalin zasáhl do geopolitické mapy natolik výrazně, že se slovo komunismus a Stalin staly synonymy. A proto byl komunismus v Británii i USA de facto zakázán.
Stalinovým odkazem v USA byl první ředitel FBI Edgar Hoover (se Stalinem byl dlouho ve funkci paralelně), který si jako svou misi vytýčil honit nepřátele USA, myšleno komunisty. A mezi ně patřili vědci i umělci, z nichž někteří dokonce skončili na popravišti. Stalin byl schopen svět napustit paranoiou a nedůvěrou.
Kdo byl vlastně Stalin? Osoba za maskou?
Myslím, že byl vlastně takovou Pandořinou skříňkou, kterou když svět otevřel (přestože ho Stalin opakovaně varoval, aby to nedělal), od té doby nenašel svůj klid.
A jaké z jeho působení plyne poučení?
Možná to, že některé lidi není dobré dráždit jako hada bosou nohou a už vůbec není ideální vrtat se jim do duše. Možná právě slabost v této oblasti se sklonem zrovna k takovému konání, které jsou si Češi sami u sebe moc dobře vědomi, je vedla k tomu, postavit Stalinovi onu největší sochu na světě. Jako úlitbu. Tak, pro jistotu. Sochu sice potom shodili, ale už se nějak zapomnělo, že Stalin v myslích svých následovníků i politických oponentů žije dál. Tak na to nezapomínejte, až zase půjdete do někoho vrtat. Možná z něho vypadne něco, co jste vůbec nečekali. Třeba Trump by mohl vyprávět.
Zdroje:
Joseph Stalin. The Road to Power. University Press of the Pacific. 2003.
Andrej Zubov. Dějiny Ruska. 1. a 2. Díl. 2014. Argo.
