Článek
César byl v podstatě ztroskotanec. Měl spoustu dluhů a neuměl se z nich vymotat jinak, než že spustil další kolečko manipulací a lží.
Pocházel z urozené rodiny, ale nedokázal její potenciál vytěžit.
Césarovy manipulace
César podněcoval lidi jednoho proti druhému a škodil, kde mohl. Zrazoval své příbuzné i přátele, až nakonec neměl vůbec nikoho. Byl posedlý kontrolou. Podněcoval příbuzné jednoho proti druhému a měl z toho legraci. Není divu, že jeho adoptovaný syn Brutus se naučil jeho strategii, a vrazil mu kudlu do zad. Co člověk zasévá, to taky sklízí.
Césarovy kampaně
Díky tomu, že byl César švorc, musel jít do války a dobývat nová území. Během těchto kampaní se ujal švýcarských Keltů, kteří před ním utekli, ale on je nahnal zpět do jejich původního teritoria.
Tak vlastně Césarovi vděčíme za Švýcarsko. Vzhledem k tomu, že byl jako pravý Říman spíše orientován na rozdmýchávání konfliktů než jejich řešení, zabýval se podporou těch „slabších“ proti silnějším. Tak v každém místě, kde přišel, tvořil pátou kolonu odporu, která rozkládala země zevnitř. Kam se na něj, a na jeho diverzní akce hrabe Rusko.
Tímto si však sám zadělal na mocnou kliku, která byla proti němu.
Césarova média
César byl vlastně původce médií. Založil noviny, které informovaly o jeho kampaních. Sám napsal knihu Zápisky z války Galské, kde se chlubil svými úspěchy. Ale protože neuměl psát složitou latinou, je to v podstatě taková zjednodušená literatura.
César čím víc informoval sám o sobě, tím více se jej Římani báli. Jeho velikost je tedy zčásti dílem mýtománie. Ale hlavní problém Césara bylo, že nezvládal italskou psychologii. Čím více se činil vysokým, tím více rostl odpor proti jeho osobě.
Vražda Césara
Césara zabil jeho adoptivní syn Brutus. Jeho manželka a žena toho dne Césara varovaly, ať nikam nechodí. Vzhledem k tomu, že již předtím „překročil Rubikon“, nebyla cesta zpět. Stal se imperátorem, prvním římským císařem, ale záhy za to zaplatil životem.
Paradoxem všeho bylo, že Brutus po Césarově smrti zdědil velké pozemky. Přímo po své oběti.
César byl typickou ukázkou římské malosti. Již Charles Louis Montesquieu ve svých dějinách Říma upozorňuje, že jeho území se nezískávala silou, ale slizským vemlouváním. Na pokrytectví dojeli mnozí světoví politici.
S Césarem v hlavní roli.
Zdroje:
Robert Etienne. Julius César. 2007. Levné Knihy.
Charles Louis Montesquieu. Sláva a úpadek říše římské. 2010. Akropolis.
