Článek
Když dobyl v roce 51 př. n. l. César Galii, roztrhl se se zlatem pytel. Jeho legionáři dovezli do Říma tolik zlata, že to mohlo otřást obchodem s drahými kovy.
Byli Keltové takoví hrabivci, že se na zlato tak úzce specializovali, nebo v tom bylo ještě něco jiného?
Keltové a vztah ke zlatému kovu
Keltové považovali zlato za magický kov, asi jako Inkové. A jako takoví se jím patřičně chlubili. Jejich náčelníci nosili honosné zlaté šperky a neschovávali si je někam do truhly nebo do trezoru jako lidé dnes. Je otázkou, do jaké míry sloužilo Keltům zlato jako platidlo a do jaké míry jako obřadní kov či symbol statusu.
Rituální užití zlata u Keltů: jen pro otrlé povahy
Hérodotos, řecký otec historie, který žil v 5. stol. př. n.l. tvrdil, že Kelti pocházejí z oblasti Dunaje. Ve svých spisech popisuje Ibeřany, Kelty a Skyty dohromady. Zdá se, že se mohli vzájemně ovlivňovat a existuje domněnka o jejich společném genetickém základě. Ze zprávy Herodota o skytských válečných rituálech se tak dá soudit, protože podobně zacházeli s lebkou i Keltové. Hérodotos říká:
„Každý z nich usekne hlavu svému nepříteli a vezme si ji domů, potom ji napíchne na dlouhou dřevěnou hůl, kterou nechá čnít nad komínem svého domu. Dělají to proto, aby hlava nepřítele strážila jejich dům. S nejhoršími nepřáteli udělají následující. Odřežou všechno pod obočím a pečlivě hlavu vyčistí. Pokud byl její vlastník chudý, potáhnou hlavu telecí kůží a použijí ji jak je popsáno v předešlém případě. Pokud byl bohatý, tak ji navíc potáhnou zlatem a používají ji jako pohár na pití.“
Kde ho brali
Jednoduše ho rýžovali v písku zlatonosných řek, a to přímo vám pod nosem. V jihozápadních Čechách. Pojmenování řeky Otavy souvisí se zlatem přímo. Znamená to totiž bohatá řeka. Dodnes v jejích březích můžete nalézt třpytivá zrníčka zlata, a to od keltského těžení uplynulo několik tisíciletí.
Dovedete si představit, kolik zlata se tehdy tady všude válelo?
V české oblasti bylo zřejmě dost zlata i pro keltské depoty ve Francii a Belgii, které jako nezvaný návštěvník objevil Julius César. Pro srovnání, geologové tvrdí, že území Čech bylo suverénně nejbohatší oblastí rýžování zlata z celé Evropy. Odhadem se říká, že z oblasti bylo vytěženo na 1 000 tun zlata. Pro srovnání, v celé Kalifornii to je 2 000 tun, v Austrálii 1 800 tun a v sibiřských řekách to je 1 000 tun.
Nepochybně Keltové nezískávali své zlato jen z Čech, ale i v řekách z míst, kde sídlili, jako byly Karpaty. Nicméně v Čechách ho bylo zdaleka nejvíce.
Pokračování zlaté horečky
Další obyvatelé české kotliny samozřejmě na Kelty v jejich zlaté horečce navázali. Zlatonosný písek dal dokonce název městu Písku. U Písku je mnoho středověkých štol a jam, dále u Protivína, Kašperku, Hartmanic, Vodňan, zkrátka na mnoha místech v Čechách Češi nedělali nic jiného než kopali díry, hledali zlato, hádali se o zlato a zabíjeli se pro zlato. Prostě Češi jsou těžiči lidově řečeno od přirození. A s tím souvisí jejich kulturní úroveň.
Křepické zlato
Není divu, že to bylo právě v Čechách u Vodňan, kde se ve dvacátých letech dvacátého století našlo první a dlouhou dobu jediné krystalické zlato během unikátního nálezu zlatých plíšků v odhadované hmotnosti asi 2 kg, které byly následně rozebrány, rozprodány a dostaly se i do muzeí ve Vodňanech, v Písku i do Národního muzea v Praze. Do té doby se věřilo, že zlato zkrystalizovat nelze.
V lomu u Křepic, ze kterého byl kámen, ze kterého poklad pocházel, se později ani přes intenzivní těžbu žádné další zlato nenašlo. Zato se tam našla starověká mohyla z doby halštatské, ve které se v jižních Čechách vyskytovali Keltové. Kdo ví, možná zlato pocházelo právě z nějakého takového hrobu. Nebo se jednalo o zakopaný depot nějakého tehdejšího keltského boháče.
Záhadná hypotéza křepického nálezu
Ale mám ještě jednu originální, vzrušující hypotézu, která se také mohla odehrát. Místo nálezu odpovídá nedalekému místu pohybu záhadného alchymisty Edwarda Kelleyho, o kterém se říká, že Rudolfa II. uchvátil právě chemicky vyprodukovaným zlatem. Co když to byl on, kdo se jednoho krásného dne vydal na vycházku se dvěma kilogramy zlatých plíšků krystalizovaného zlata v tlumoku na zádech, které pomocí svých alchymistických pokusů vyrobil, aby si ho někde v okolní přírodě ukryl? Pobýval totiž na blízkém rožmberském dominiu a půda pod jeho nohama byla horká. A Kelley byl, jak známo, Ir, kteří hovoří keltskou řečí, tedy také dost možná potomek Keltů.
Hora = Jáma
Dříve dokonce označení „hora“ bylo synonymem pro těžební jámu. To se týká třeba původu názvu Vodňanských Svobodných Hor, Bavorovských Svobodných Hor, Libějovických Svobodný Hor a dalších. Pokud vás při čtení těchto názvů chytla zlatá slina, vězte, že tam už nic nenajdete, čeští historičtí dobráci všechny jámy zasypali a nezbyla po nich ni památka.
Zlato nakonec nepřineslo štěstí ani Keltům, ani Juliu Césarovi, ani alchymistovi Kelleymu a dost možná ani vy nejste výjimkou.
Zdroje:
Jan Bauer. Bílá místa našich dějin. 2013. Nakladatelství Čas.
James Harpur. Celtic Myth: A Treasury of Legends, Art, and History A Treasury of Legends, Art, and History. 2020. Routledge.
https://www.stozice.cz/obec-1/historie/krepicke-zlato/
Herodotus. Histories. 2015. Penguin.
