Kdo jsou šamani

Těžko věřit tomu, že existují nějací měští nebo snad velkoměští šamani. Baráky ani ulice ani panelové bloky žádnou magii nemají. Šamanismus vyrostl z divoké bezohledné a kruté přírody a taky v ní zůstal. Městská kultura s přírodou sice sdílí bezohlednost a cynismus, ale tím taky její podobnost s přírodou končí.

Termín šaman se rozšířil v Evropě v 18. století bez jasného vymezení jeho významu. Pocházel z kontaktu s určitým typem lidí v sibiřském Rusku. O století později se ustanovil jeho obsah s tím, že se vztahoval na lidi z tradičních společenství, kteří byli lokálními kouzelníky či léčiteli. Netrvalo dlouho a v 60. letech 20. století se objevili především na Západě neošamani. A to jsou právě ty „čínské“ kopie originálu.

Především ve společnosti, které chybí centrální vedení, má egalitární strukturu a dlouhou hrdou tradici lovců. Také jsou to společenství s malým exponenciálním růstem. Právě v loveckých společnostech dochází k zosobnění některých duchovních principů, se kterými lze komunikovat, a tím si vyprosit úspěšný lov.

Tungusané jsou takové typické společenství, kde se zrodili šamani. Pohybují se v tajze v malých skupinách a následují svá stáda sobů, jsou to lovci a zároveň chovatelé. Mají v paměti cesty, kterými se lze ubírat a umí je hledat. Burjati se koncentrují ve stepi a tundře. Šamani se samozřejmě v podobných formách nacházejí všude v přírodních kulturách na světě, ale držme se původního slova šaman v kontextu, ve kterém vznikl, a to byla Sibiř.

Je to přes ruského kněze Avvakuma, který o šamanech píše v ne úplně lichotivém smyslu v 17.století. Avvakum se s šamanem setkává na svých cestách v sibiřském vyhnanství, kdy doprovázen kozáky zastaví u jednoho šamana, který s nimi řeší jejich budoucnost, Avvakum považuje jeho způsob věštění za démonskou konkurenci, tak sám vytáhne do duchovního boje s modlitbou. Avvakum je představitel kněze, který bojoval proti reformě pravoslaví. Nakonec jej car nechal upálit a zbyli po něm takzvaní starověrci. Avvakum před svým upálením cara proklel a ten několik dní poté zemřel.

Avvakum zanechal své dědictví šamanismu i pro Burjaty žijící u jezera Bajkal, kteří se od jeho doby nazývají lidé šamanů v protivce proti lidem boha, což jsou pro ně Rusové a Židé.

Šaman, jak jej popsal Avvakum, se vyznačuje divokými gesty, skákáním a tancováním. Avvakum toto chování považoval za ďábelské projevy, později také bylo interpretováno jako různá forma patologie. Přitom je to nápad právě křesťanství, již od samotného počátku křesťané zakazovali tanec a poskakování. Jeden z raných křesťanských autorů uvádí, že naše nohy nejsou určeny pro poskakování, ale pro důstojnou chůzi. Křesťanství přineslo do světa důslednou dichotomii duše a těla, narozdíl od vnímání jednotného ducha přírody, které mají jako svou „teologii“ šamani.

Pokud jde o ruské snahy pokřesťanštit lidi na Sibiři, došlo k tomu jen na oko. Tito lidé totiž neviděli v křesťanství efektivní spirituální metodu. Křesťan musí čekat na Boha, co udělá s jeho osudem, zatímco šaman se potýká s démony a duchy tady a teď, a očekává se od něj okamžitý výsledek. Šamani jsou pragmatici a stejně tak lidé, z nichž vzešli. Pro ně je nepochopitelné, že se lidé sklání třeba před papežem, který se pomodlí, bez toho, aby si ověřili, že se modlitba vyplní. Na druhou stranu se šamani nedívají daleko do budoucnosti a nehledí na důsledky svých činů a už vůbec za ně nechtějí přijmout zodpovědnost. Jistou formu patologie bychom v nich tedy našli. Sibiřští šamani stojí za Vladimírem Putinem až na některé výjimky a právě jeho vláda je ukázka jejich krátkozrakosti.

Spojení šamanů se současným ruským režimem je neoddiskutovatelná záležitost. Cestovatelé z bývalého Východního bloku, kteří je navštěvují a píší o nich knihy, jsou často bývalí spolupracovníci Stb a dnes podporovatelé ruského režimu na zapřenou a jejich aktuální publikace o styku se šamany obsahují mnohé dezinformace. Například o tom, že jsou lidé ohrožováni neviditelnými bytostmi, které se živí negativní energií, o tom, že vůdce lidstva brzy zasáhne a podobné jiné nesmysly. Odkazy na podobné publikace ode mne nečekejte, nechci dělat autorům takových blábolů reklamu.

Někteří cestovatelé jsou natolik hloupí, že si projektují své vlastní dezinformace do toho, co jim sdělí šamani. A tak přinášejí zprávy o takzvaných reptiliánech, kteří by měli ohrožovat spolu s mocnými lidstvo. Vzhledem k tomu, že samotní šamani nemají své výsledky a učedníky pocházející zdaleka nijak pod kontrolou, mají jejich návštěvníci možnost množit různé teorie, které se jim zrodily v jejich obludné hlavě, a přisuzovat je šamanům. To mají šamani za svou ideologickou naivitu, v přírodě se vyznají skvěle, v lidech jako koza v petrželi.

Hodnověrní cestovatelé, kteří prošli Sibiří a Dálným východem a strávili tam hodně času, jako Jan Welzl, který se usadil na Novosibiřských ostrovech, nám sdělují, jak vypadalo řešení společenských problémů v tradičních společnostech. Welzl popisuje třeba někoho nemocného či starého, který neměl žádnou další perspektivu. V tom případě jej vytáhli z iglů a pak jej často i na vlastní žádost zabili rozříznutím břicha. Šamani nemají žádný morální rozměr, dělají to, co jim velí příroda. Nehledejte tedy vlastnosti, jako jsou společenský cit nebo kulturní vize tam, kde nejsou.

Rozhodně nečekejte od šamanů žádné vize pro svůj život. Ti se totiž v současné době a jejím kontextu nevyznají. Zůstali zastydlí v době ledové, kdy jsou sice schopni přežít mínus 60 kdesi na Sibiři, ale třeba vaši tchýni by neustáli ani pět minut. Mohou mít jisté přírodní instinkty, které vy už nemáte, ale co naplat, když se nevyznají v tlačenici, jejich pomoc může být přinejlepším dočasná a efekt sic může být okamžitý, nicméně až dorazíte zpět do civilizace s jejími nástrahami, vypaří se tak rychle jako magické triky kouzelníka Pokustóna.

Zdroje:

Jan Eskymo Welzl. Třicet let na zlatém severu. 1932.

Ronald Hutton. Shamans: Siberian Spirituality and the Western Imagination. 2007. Bloomsbury.

Ronald J. Krotoszynski, Jr., András Koltay, Charlotte Garden. Disinformation, Misinformation, and Democracy Legal Approaches in Comparative Context. 2025.