Proč byli Židé napříč historií tak neoblíbení?

Pan Paukner a jeho životní zkušenost mne inspirovala k zamyšlení. Podle něj nebyl Hitler hlavním viníkem Holokaustu, ale v podstatě to byl celý svět, včetně USA, Británie, Poláků, Rusů, Slováků, zkrátka ti všichni usilovali Židům o krk.

Nejlépe se k Židům chovali paradoxně někteří muslimští panovníci. Považovali Židy za lid Knihy, tak je nenutili k přestupu na víru, naopak, když Židé platili daně a stanovené poplatky, nikdo je neobtěžoval. To křesťané je brali jako přímou konkurenci, a proto se k nim chovali v rámci své propagandy poněkud macešsky.

Je pravdou, že od 13. století museli Židé v tehdejší Anglii nosit zvláštní označení, a nakonec je Britové vyhnali ze svého území. Titíž Britové vymohli ve 20. století u Společnosti národů, že budou mít Židé vlastní území. To stejné téma diskriminace se v dějinách neustále opakuje.

I v Čechách byli Židé velmi neoblíbeni, proto také nemohli po dlouhé období bydlet přímo ve městech, ale zároveň byla Praha jejich středověkým i posléze renesančním centrem v Evropě. I Karel IV. nijak nezabránil jejich největšímu pogromu na našem území až do chvíle novodobého vyhlazování Židů, ba v něm možná i měl prsty. Přitom Češi neustále ujišťují Izrael o tom, že jsou jeho přátelé.

Napadá mě v té souvislosti psychologický efekt zvaný kognitivní disonance, který prožívají lidé, kteří něco nemají rádi, ale hrozně to potřebují. Třeba v rodině, když máte manžela, kterého nesnášíte, ale potřebujete ho zkrátka pro peníze. Ujišťujete tedy sama sebe o tom, že ho milujete, ale někde uvnitř ve vás žhne nenávist. Takový podobný je podle mého ten vřelý český vztah k Židům. Češi sice Židy veřejně hájí, ale jako národ neudělali nic proti tomu, aby Židé neskončili holokaustem.

Dokonce i takový tatíček Masaryk, který byl velký milovník Židů, měl syna Jana Masaryka, který Židy nepopisoval zrovna hezky. Stačí, když si přečtete jeho vyjádření o Židech v New Yorku. Někde uvnitř se v tom českém pozitivním vztahu k Židům ozývá falešný tón, závist či nechtěné společenství a přátelství založené pouze na penězích, nikoliv na zásadách. A na to se nikdy nedá spolehnout.

Na předchozí mapě vidíte, že celá Evropa měla se Židy v historii opakovaný problém. Židé byli vyhnanci, kteří cirkulovali z místa na místo.

Židovská otázka je poměrně komplikovaná, ale pro účely této nechtěně krátké úvahy si představte tuto situaci. Nikdo vás ve vašem okolí nemá rád a podvědomě vám to dává najevo. Čí je to chyba? Vždy se takovému člověku říká, a nemůžeš si za to sám? Židé se rozhodně zabývali penězi jako svým hlavním byznysem, ale to není důvod pro to, aby je lidé neměli rádi. Ti, kteří mají peníze, jsou přeci vždy oblíbení, a tak tomu bylo u starověkých panovníků i národů. Tohle není ten hlavní problém. Když vyřadíme z této rovnice peníze, co nám zbývá?

Podobně jako Češi, kteří mají narativ malého chudáčka, kterému všichni ubližují, a proto tak často jako národ někde v koutě končí, tak i ostatní národy mají své narativy. A jaký narativ mají Židé? Ten o vyvoleném národu, to je odzvuk Starého zákona, který už dávno není mezi sekulárními Židy v kurzu.

Je to úplně jiný narativ, příběh národa, kterého nikdo nechce, ztracence, který je doma všude a taky nikde. Jaký tento negativní sebeobraz židovského národa, který samotný odrážen jako v zrcadlové síni na Petříně z okolního světa a také se sebegeneruje, má vliv na to, jak se k němu chová jeho okolí? Novodobá interpretace z úst samotných členů židovského národa vám může napovědět.

Podle židovského historika Illana Pappeho se Izrael v oblasti Palestiny dlouhodobě podílí na etnických čistkách místního obyvatelstva. Jakoby si Židé kompenzovali staletí ústrků světových mocností na Palestině a jejích obyvatelích. Nebo se ozvaly staré rány regionu, kdy byli Židé podle Tanachu zodpovědní za genocidu tehdejšího místního kanaánského obyvatelstva. Známý židovský intelektuál Noam Chomsky je v tomto ohledu s Illanem Pappem zajedno. Dokonce se podílel na jeho knize Gaza in Crisis.

Pappe píše o etnických čistkách dávno před tím, než nyní mnohé instituce nazývají současnou izraelsko-palestinskou válku genocidou. Od roku 1948 bylo podle Pappeho vyhnáno na 750 000 Palestinců ze svých domovů. Pappe popisuje židovský stát jako de facto kolonialistický stát, který používá všechny metody včetně zvěrstev na civilním obyvatelstvu, aby upevnil svou pozici na palestinském území. Nutno předeslat, že Pappe si nevysloužil ze strany Židů zrovna pochvalu. Byl veřejně odsouzen v izraelském parlamentu a pokud je mi známo, nepobývá nyní zrovna na židovském území.

Není však na mně odpovídat na otázku, proč nejsou Židé mezi lidmi na světě oblíbení tak, jak by možná chtěli, nebo proč jsou dokonce nenáviděni a hrají roli obětních beránků. Je myslím na nich, aby se seriózně touto otázkou zabývali sami podobně jako to dělá, byť poměrně vyhroceně, židovský historik Pappe.

Domnívám se, že místo opakování jejich tisíciletého narativu o nenáviděných Židech by jim přispěla změna směru. Sebepojetí nové, které se musí zrodit v nich samých, a nikdo zvnějšku jim nemůže pomoci. Protože v opačném případě jejich minulého a starodávného příběhu nenávisti se jedná o sebenaplňující proroctví. A o prorocích by Židé měli něco vědět.

Je sice hezké, že nás Židé zásobují příběhy o tom, jaké ústrky a ponížení po staletí zažívají, ostatně i jiná etnika jsou na tom podobně, ale nemají tak velkou propagaci a možnost v mediálním prostoru, nebo snad potřebu se takto prezentovat. Můžeme zmínit třeba genocidu Arménů a mnohých jiných etnik. Židé se dokonce s Armény svého času přeli o legitimitu arménského holokaustu, protože Židé chtěli, aby tento termín patřil jen jim.

Stejně tak si Židé zosobují termín antisemitismus (viz laická virtuální encyklopedie Wikipedia pojednává v této souvislosti výhradně o historii antisemitismu v souvislosti se Židy), ačkoliv je to pojem, který se vztahuje i na antipatie vůči Arabům. V této věci jde o absurdní situaci, kdy jsou Žid nenávidějící Araba a Arab nenávidějící Žida oba antisemity.

Ve zkratce, pro globální jednotu potřebujeme příběhy jiného typu, lidi schopné předvídat, nikoliv ty, kteří se dívají stále zpátky a podle toho hodnotí budoucnost. Řada lidí židovského původu se živí v oborech matematiky, statistiky a predikcemi budoucnosti, ale zdá se, že se spíše dívají zpět a hodnotí budoucnost výhradně podle minulosti. To nejsou žádné vize, ale oprášená stará historická fakta, která pokud neuděláte nic navíc, budou jen motivem k jejich opakování.

Zdroje:

https://foreignpolicy.com/2019/04/24/israels-refusal-to-recognize-the-armenian-genocide-is-shameful-and-immoral-netanyahu-turkey-azerbaijan-yad-vashem-tsitsernakaberd/

https://www.amnesty.org/en/latest/news/2024/12/amnesty-international-concludes-israel-is-committing-genocide-against-palestinians-in-gaza/

Ilan Pappe. Ethnic cleansing of Palestine. 2007. OneWorld.

Paul Johnson. Dějiny židovského národa. 2007. Rozmluvy.