Článek
Na sjezdovky nejezdím, je to předražené, rizikové a žádná velká zábava to není. Na sjezdovkách jsem byla několikrát, dnes bych na ně nejela ani zadarmo.
Podíváme-li se na dnešní společnost, člověk by si skoro mohl myslet, že jezdit na sjezdové lyže je zákonem daná povinnost, že to patří k bontonu slušného člověka a že se bez toho nedá žít. Myslela jsem si, že tento trend je dávno pryč, ale zprávy o tom, jak jsou zase přeplněné sjezdovky a návaly na horách, mne přesvědčily, že je přístup posvátné lyžovačky stále aktuální.
Na lyžařské kurzy se už hlásí daleko méně dětí, ale je to dáno z čistě ekonomických důvodů, a kdyby na to rodiče měli a nebáli se, že na to nebude, určitě by většina dětí na lyžáky jezdila.
Také jsem v životě absolvovala tři lyžařské výcviky, dostala jsem vlastní lyžařskou výbavu, několikrát byla na sjezdovce soukromě i v rámci pracovních povinností při lyžařském pobytu pro obchodní partnery. Dnes by mě na sjezdovku už nikdo nedostal ani zadarmo. Leda bych z toho měla nějakou významnou výhodu, ale neumím si představit jakou.
Sjezdové lyžování podle mého názoru skýtá jistou nikoli postradatelnou dávku adrenalinu, pobyt na čerstvém vzduchu, ale tato pozitiva se podle mého názoru vůbec nevyrovnávají negativům, kterými jsou extrémně předražené náklady na den sjezdování, riziko nepříjemných úrazů, které si dokonce ani nemusíte způsobit sami, ale zajistí vám je nějaký neumětel, který neví, jak se na sjezdovce pohybovat, dále pobyt mezi dalšími lidmi, což je věc, kterou nepovažuji za příliš odpočinkovou.
No a lidi, kteří se valí do středisek mezi ostatní lyžaře, aby se tam na sebe mohli lepit, už vůbec nechápu, respektive chápu, ale považuji je za jaksi ne úplně duševně normální. Za takové peníze takovou prudu, to vyžaduje už nějaký pořádný mozkový deficit.
Když se zamyslím nad tím, proč to ti lidé dělají, napadá mě hlavně kombinace toho, že potřebují nějak zabavit sebe a svou rodinu a jsou v tomto směru tak zoufalí a ohrožení nudou, že jsou ochotni platit jako mourovatí, jen aby alespoň při té jízdě na sjezdovce měli od partnerů a dětí klid, protože když jedete na lyžích, těžko vás u toho bude někdo častovat svými řečmi.
Jako další důvod se nabízí to, že lidé si chtějí připadat jako sportovci, ale moc se u toho nenadřít. A na to je lyžování ideální. Působí, že najezdíte za den ohromné kilometry, ale v podstatě se jen celý den houpete v kolenou a bocích.
A pak tu máme společenskou poptávku a prestiž, to jsou obecně projevy lidí sociálních, nikoli samostatně myslících, kteří mají tak nějak prostě pocit, že když se něco dělá, tak se to dělá a má dělat, a dělají to také. Podle mého názoru by takoví lidé neměli být zváni úplně svobodní, i když žijí ve zcela svobodné společnosti, protože základní nesvobodu jim samotným způsobuje jejich vlastní hlava a nedá se s tím nic udělat, nikdy se nezmění.
Osobně nesnáším veškeré hromadné akce a proti jízdě z kopce jako takové nemám vůbec nic, ale rozhodně to není něco, kvůli čemu bych byla ochotna cokoli obětovat. A lidé, kteří se tím baví a navíc za velké peníze, považuji za tak trochu extrémní nuďaře, kteří si prostě žádnou jinou lepší zábavu najít neumí a tak se uchylují k takovéto superprimitivní činnosti, která je přesně tak drahá, jako její předplatitelé si potřebují připadat důležitě, zdravě a v pořádku a hlavně, potřebují se nějak zabavit a splynout s ostatními.
Za celý život si pamatuji zranění svých známých a jejich známých, všechny ty mnohačetné zlomeniny pánve, komplikované zlomeniny nohou a z novin známe další, poranění hlavy, rukou a i smrťáky.
A lyžovačka ve školách? Proč, prosím vás? To je zase nějaký trend, učte děti raději schopnost zabavit se s minimálními náklady, to se jim určitě bude hodit víc, než jezdění po svahu dolů za nekřesťanské peníze. Normální je nelyžovat.
Přežít bez lyžování bez ztráty kytičky považuji za naprosto možné a už nechci slyšet nikdy ty otázky typu: „A jezdíš na lyže?“ Nejezdím, a ušetřila jsem na tom za několik desítek let statisíce, jestli vás to náhodou zajímá.
Ušetřili jste je také?
Post scriptum:
Jen pro ty méně znalé tématu, sjezdové lyžování světu představil Čech pan Ždárský, když zanedbané rakouské horaly učil, jak sjet z alpských kopců pro housku i po jedné lyži. Bohužel se z toho stal trend. Rakušáci totiž všechno zásadně přepočítávají na peníze. Sjezdové lyžování tedy nebylo zamýšleno jako sport, ale pouze jako nutný prostředek dopravy pro lidi v horských oblastech. A tak by to mělo i zůstat.
