Článek
Tak třeba čeští důchodci přišli o krásné mezinárodní zážitky, někde na divokém Západě. S výjimkou těch, kteří byli konfidenti StB či přizvukovači režimu. Což bylo poměrně hodně lidí. Každopádně ti ostatní, ti čisťouři, mohli jet akorát tak na Balaton nebo do Jugoslávie. Ale bylo to přeci krásné, vždyť, i když dnes Češi mohou jezdit kamkoliv, třeba i k čertu na druhý konec světa, stejně preferují malebné Chorvatsko. Tak to bychom měli. Asi co se týče dovolených dnešní důchodci o nic nepřišli. Naopak.
Jezdili přeci na dovolené ROH, k tomuto účelu byly vyhrazeny celé ubytovny, které pro ně měly připraveny program, aby se nenudili. To se opravdu nedá s ničím dnes srovnat, až na animační programy, které stojí opravdu dost peněz, ve srovnání se zájezdy ROH. To byly časy, viďte! A proto milí senioři, nezáviďte, že se dnes mladí chtějí podívat dál než třeba do východního Německa. Třeba i do Ameriky a Arábie. I tam. Akorát narozdíl od vás to mají těžší. Buď se uchytí někde v nudné školní lavici a mohou si vysedět, pokud budou mít hodně velké štěstí, nebo si spíše zasloužit dolézáním za svými profesory stipendium někde v USA, anebo prostě ostrouhají, a budete je dál potkávat v supermarketech a soutěžit s nimi o ty nejlevnější vinné nápoje v akci. Až na to, že oni si spíše koupí nějaké limo, na nějaké alkoholické nápoje totiž nemají náladu. Na takové uvolnění v dnešním hektickém světě totiž narozdíl od vás, kteří sedíte nonstop u PC a pletete si internet s hospodou zadarmo, nemají čas a energii.
To vy jste na vysokých školách byli v malém počtu a všichni z vás vysokoškoláků měli garantovanou práci, která odpovídala vašemu vzdělání. Zajímavé je, že takové dědictví jste pro nás další generace nezanechali. Nechali jste nám rozbitou zemi, ekonomiku a vysoké školství, která nemá vůbec žádnou návaznost na pracovní realitu. Kdo za to může? Prý komunisti. Podívejte se laskavě doma na svou stranickou knížku, dědečci a babičky. A vy ostatní se zamyslete nad tím, proč jste celý život raději drželi hubu.
Dnešní senioři měli poměrně jiné kariérní příležitosti než my mladí. Když někam nastoupili, mohli se spolehnout, že tam pokud chtějí, mohou zůstat velmi velmi dlouho. V mnoha případech až do smrti. Ale nepíšu pro mrtvé, nýbrž pro ty, kteří jsou ještě naživu, takže mohu korigovat na do důchodu nebo po mnoho let. Dneska je to spíše pro nás mladé sázka do loterie. Vytáhneme si los a možná něco vyhraje, možná je to podvod. Firma možná předstírá činnost, a možná nebude platit ani sociální a zdravotní pojištění. To je k vašim starostem o důchody, milí senioři. My to máme těžší, proto bychom měli být slyšet víc než vy. To by měla být realita, zatím je to opačně, křičíte vy ohledně důchodů, jako by vás na nože brali. Nikdo vám je ale nebere, berou je nám, tak se hoďte do klidu a buďte trochu rozumní. To vy máte svaz důchodců, my svaz mládeže nemáme, ten jste měli spolu s předsedou Mohoritou vy.
Pokud jde o skvělé možnosti k bydlení, ty jste měli vy. Řada důchodců si mohla svépomocí postavit dům. A to vaše rčení, ano vaše, jsem slyšela mnohokrát. Bylo to tak nějak: „Kdo nekrade, okrádá rodinu?“ A pak ještě něco, jako rodina základ státu. To se asi vylučuje, nebo ne? V Česku ne, protože kdo nekradl, nic neměl. Ale i tehdy za vaší doby člověk nemusel krást, aby měl dům. Dostal ho třeba od družstva nebo byt od podniku. Zatímco my jsme nedostali nic. Doslova nic. Není to z vaší strany fér, že křičíte jen pro sebe a zase pro sebe. Když už všechno sami máte. Co ještě chcete? Chcete zpátky zdraví, které jste si zhuntovali přílišnou chamtivostí a sebezaměřeností? Tak to už se nevrátí.
Celkově z vás seniorů nemám dobrý pocit. Takový ten ideál babičky z Boženky Němcové jsem na ulici nikde nepotkala. Proč? Kde jste vy, moudré stařeny, které se dělíte o svou moudrost pro další generace? Mám to chápat, že ty zkyslé obličeje důchodkyň, které mi sotva odpoví na pozdrav po cestě jsou naplněním ideálu starostlivé babičky? Mám chápat, že ti otravní dědci v supermarketu, kteří soutěží s nákupními vozíky s ostatními spoluobčany, jsou naplněním ideálu moudrého starce?
Senioři, probuďte se, zdá se, že netušíte, kde žijete, a žijete v nějakém haluzoidním snu. Problém je, že ho také implementujete ostatním. Někde jsem četla, že důchodci dnes hodně jedou v antidepresivech. Asi proto, že jsou sami a že mají zlou krev mezi sebou v rodině. Ruku na srdce, nejste to vy, kteří si tu rodinu vychovali? Nejste to vy, kteří jste se sami izolovali do sebe a zaměřili jste se jen na to, co vám ještě v životě chybí?
Já vám řeknu, co vám senioři v životě chybí. Pravá láska. Ale z vaší strany vůči svým bližním. A taky tvrdá životní zkušenost, kterou jste vždy přáli kde komu, jen ne sami sobě. A na každého jednou dojde, a pokud to dlouho odkládal, může to být klidně na poslední chvíli. Tak se postavte svému černému svědomí čelem a přestaňte hledat, kdo by ho za vás vyžral. Jen se unavíte, nikdo takový totiž už dávno neexistuje.
Je čas, abyste splatili dluhy, které máte vůči dalším generacím. Asi jako člověk, který se celý život jenom bavil, a dědictví, které měl věnovat svým potomkům, prostě jen vyhodil do vzduchu. Tak to jste vy. Vinu nesete vy a nebude vám dovoleno ji na nikoho převádět.
Uhraďte si to třeba z důchodu, to je mi jedno, dluhy se musí platit! A zapomeňte na to, že se z toho vykroutíte tím, že třeba mladé pošlete někam na frontu, nebo jim zajistíte režim zase pod vedením kdovíkoho z ciziny. To je takový starý hnusný trik jak zakrýt, že se jedna generace vykašlala na druhou a chce to zamést pod koberec a hodit na vnějšího nepřítele.
Tak tohle kolečko už se tu také provozovat nebude.
