Článek
Romové v Čechách stále trpí diskriminací, to ví každý. Bylo tomu tak však odevždy. Chybí zde totiž dostatek prostoru k pohybu a volného vzduchu ke svobodnému nadechnutí. Což může pochopit jen opravdový umělec, který se zde s Romy ocitá na jedné lodi.
Česko zrovna není žádná svobodomyslná země, i když si na ní rádo hraje. Romové zde byli utiskováni od chvíle, kdy sem přišli. A často byli trestáni za potulku. V místě, ve kterém se ještě do konce 19. století nevolníci nemohli nikam hnout bez povolenky od vrchnosti.
Češi od Romů nasáli jejich svobodomyslnost a touhu po prostoru, který v sobě Češi přirozeně vůbec nemají. Nejraději sedí, přesně jako v té české pohádce, jako Honza za pecí a mudrují o světě, o kterém vůbec nic neví. A jak to tak obvykle bývá, co lidé od někoho převezmou, za to nejsou svému dárci vůbec vděční. Od Romů těch kouzelných darů Češi získali daleko víc, než by se na první pohled zdálo.
Český folklór: opravdu ryze český?
Proč bych šel domů, když nikoho nemám? Matka mi zemřela, otec se oženil. Nemám maminku, nemám tatínka, zůstal jsem sám, jako podťatý strom.
České vesnice, toť místa, která se nemění ani za stovky let. Pořád tam bydlí stejní lidé. Žení a vdávají se s lidmi z blízkých vesnic nebo přímo z místa. Právě vesnická kultura byla nejvíce obohacena romskými cestovateli, kteří narozdíl od Čechů byli neustále v pohybu.
Přinesli si s sebou své sentimentální příběhy a nápěvky o toulkách po světě. Mnohé české vesnické songy nejsou autenticky české, ale mají své kořeny v romské kultuře.
A když chce nějaký pořadatel umělecké estrády dodat své akci švunk a lesk, pozve si romskou kapelu. Ta to teprve dovede pořádně rozparádit.
Český nebo romský tramping?
Romové byli jedni z prvních lidí, kteří v Evropě používali hudební nástroje jako je kytara. Kytara s nimi byla natolik srostlá, že jeden její druh dostal název - gypsy guitare.
Strunné nástroje se zpravidla odvozují od Egypta, jakožto místa původu. A Romové byli Evropany nazýváni Gypsies. Cože je anglický termín odvozený od slova Egypťan.
Bez kytary jako by tramp ani nebyl. Na tom se jistě shodneme. Temně hučí Niagára se moc jinak zahrát nedá. Leda tak na hřeben.
Další hudební styl, který přinesli Romové, je flamenco. To je styl, který ve Španělsku stvořili Romové. A s nimi se rozšířil do celého světa.
Český tramping je postavený na vandráctví a potulkách přírodou. Na něco takového by usedlí Češi nikdy nepřišli bez inspirace od jejich svobodomyslnějších romských bližních.
Trampské osady, o které tak srdnatě místní vandráci bojovali, třeba na Kokořínsku, vznikly právě na základě inspirace z romských putovních osad. Pravda, není to už ono, trampové se sem zpravidla vrací jednou měsíčně jako domů do obýváku. Ale původní inspirace Romy se nedá zapřít.
Česká filmová kultura a přínos Romů
Romští herci na českém filmovém nebi nejsou tak viditelní jako ostatní, ale jsou jednoznačně nezapomenutelní. Mnohé české krimi příběhy jsou inspirovány přímo romskou kulturou.
Posledně to byl třeba Cirkus Bukowski nebo seriál Rapl. Dějové linky plné lidské temnoty, cyklující se donekonečna s malou lucerničkou světla někde na konci tunelu. To je romské umění, které zanechalo v českém prostředí jednoznačnou stopu.
Romové však mají ve svém umění nepochybné znaky velmi vyspělé komiky. Bez romského herce Zdeňka Godly by byl seriál Most suchopárný. Godla svým nezapomenutelným hereckým stylem dodal seriálu to správné koření. Není divu, že Charles Chaplin byl po obou rodičích romského původu. Přirozeně pak dokonale zahrál svou postavu Tuláka. Když vidíte filmy, ve kterých se pojednává nějaká cestovní či kočovná tématika, buďte si jisti, že v tom hraje roli inspirace romskou kulturou.
Nejspíš by bylo poctivější, kdyby se české přísloví z co Čech, to muzikant, po právu změnilo na co Rom, to muzikant. Tak by alespoň Češi vrátili trochu toho kreditu Romům, kterým po právu patří.
Zdroje:
Bartoloměj Daniel. Dějiny Romů. 1994. Univerzita Palackého.
HÜBSCHMANNOVÁ, M. Romské pohádky. 1999. Praha : Fortuna.
Horvátová, A. Pal e Bari Rama the aver paramisa – O Velké Ramě a jiné příběhy. 2003. Praha : Signeta.
BLÁHA, Vladislav. Dějiny kytary s přihlédnutím k literatuře nástroje. 2012. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně.
