Článek
Čínsky Mao znamená něco jako límec. Mao svým vládnutím, filozofickými úvahami a politickými strategiemi nasadil Číňanům úhledný límec, nebo spíše svěrací kazajku, ve které drží doteď.
Maův životopis v kostce
Mao se narodil do poměrně dobře situované rolnické rodiny 26. prosince v roce 1893 ve vesnici Shaoshan. Jako dítě navštěvoval privátní základní školu a poté střední školu v hlavním městě provincie. Po revoluci v roce 1911, kdy skončila feudální monarchie, sloužil půl roku v armádě vzbouřenců. V roce 1913 byl přijat na provinční školu, kterou dokončil v roce 1918. Studoval feudální kulturu a také zvyky západní demokratických zemí. Mezi ty, kteří jej ovlivnili, patřil Konfucius a další pozdní čínští učenci, Tolstoj, Kropotkin a filozofové neo-kantismu a neo-hegelismu a mnozí další. Nasával do sebe filozofie jako obří houba Shiitake.
Jeho otec jej tlačil do toho, aby se naučil klasiky, Mao k nim sice přičichnul a nakonec se naučil i komplikované staré čínské písmo, ale šťastný z toho nebyl. V klasických spisech se dozvěděl o hrdinech, kteří nikdy nebyli rolníky, ale vždy majiteli půdy, o níž věděli poměrně málo. Říkal si, že ho zajímá trochu méně monotématický svět. Otce postupně přesvědčil, aby jej sponzoroval při studiu zmíněných škol. Když píše o svém pokročilém studiu, říká:
Nejschopnější učitel byl Yang Changji, který se vrátil ze studií z Anglie. Učil etiku, byl to idealista, muž vysokého morálního kreditu. Věřil v etiku tak silně, že se ji snažil vtisknout do svých studentů, aby byli společnosti užiteční. Pod jeho vlivem jsem četl zahraniční knihu o etice a napsal esej Energie mysli. Byl jsem tehdy idealistou a můj profesor mi dal plný počet bodů, asi se mu pojednání hodně líbilo.
Maův problém byl ten, že miloval svou zemi. A tak v roce 1918 spolu s Cai Hesenem a dalšími vytvořil Společnost nových lidí v Changshe, jejímž cílem bylo najít metody, kterými by se dala reformovat Čína. Krátce poté poslal své kolegy na studijní cestu do Francie. Budoucí premiér země pod Maem, Zhou Enlai, o svém pobytu ve Francii poté napsal: „Nešlo o to, zkopírovat způsob vedení nějaké konkrétní země, šlo o nalezení kompromisu, já sám bych to viděl někde mezi tím, jak to zařídili Rusové a Britové.“
Když Mao cítil potřebu získat přátele pro svou myšlenku, dal si do novin inzerát, že hledá podobně patriotisticky smýšlející jedince. Své zájmy, které měl jako mladík, popisuje takto:
Pamatuji si, že jsem byl v jednom domě přátel, kteří se mnou hovořili o tom, že je potřeba nakoupit nějaké maso. Celý rozhovor byl jen o masu a jejich sloužícím, který ho měl koupit. Byl jsem naštvaný, už jsem je nikdy neviděl. Taková nízkost! Moji přátelé a já jsme preferovali jiná témata. O přirozenosti lidí, o fungování lidské společnosti, o Číně, o světě a o fungování vesmíru!
V roce 1919 se dostává do kontaktu s marxismem. Nejspíš v souvislosti s Francii, která byla kotlíkem socialismu, komunismu a vůbec všech ismů. V roce 1920 založil skupiny komunistů v hlavním městě provincie a samozřejmě komunistickou stranu Číny. Marxistou totiž bez strany být můžete, ale komunistou bez komunity být nelze. A tak se Mao stal komunistou. Do této strany, kterou založil Mao, chtěl vstoupit i mladý Dalajláma, vůdce tibetského lidu, ale Mao ho ve své straně nechtěl. Těžko říct, jak by to dopadlo, kdyby si tito dva padli do oka.
Mao brzy zjistil, že jít ideologicky na Číňany není to pravé ořechové a bude třeba převzít moc silou. V podstatě tím bránil své rodinné dědictví rolníka, když bojoval za práva zemědělců. Postupně konsolidoval armádu a učil se ze svých předchozích chyb.
Japonci ve třicátých letech napadli Čínu a bylo třeba ji bránit. To se Číňanům moc nechtělo, i ve vlastní rodině Maovi říkali, tak nás přeci zaberou, co na tom. Číňané byli vcelku rezignovaní, zmítáni vlastními sociálními a ekonomickými problémy. Mao však rozpoznal nebezpečí a proti Japonsku nakonec vzbudil natolik dostatečný a sjednocený odpor, že válku nad ním dotáhl do úspěšného konce. V tomto období hodně psal. Vyšel například jeho spis Problémy strategie guerillové války proti Japonsku. Přišel s desetibodovým testamentem boje proti Japonsku a programem Záchrana Národa.
Mao se musel potýkat s válkou na dvou frontách, jedna s Japonci skončila v roce 1945 a druhá, ta občanská, pokračovala až do roku 1949. Čechy tak podporovaný Taiwan byl jedním z želízek v ohni, protože generál Čankajšek se postavil proti Maovi a jeho armádám a pokračoval v rozeštvávání země právě z Taiwanu.
Mao jako vůdce a zakladatel nové Čínské lidové republiky
Mao vyhlašuje Čínskou lidovou republiku
Mao po ukončení obou válek založil Čínskou lidovou republiku 21. září 1949. Vyhlásil ji veřejně 1. října 1949 na pekingském Náměstí Brány nebeského klidu slovy: „Číňané povstali“.
V prosinci roku 1949 Mao navštívil Sovětský svaz. Setkal se se Stalinem a podepsal smlouvu o přátelství. Američanům se z možného spojenectví zježily vlasy na hlavě hrůzou a toto přibližování mezi Čínou a Sovětským svazem bylo jedním z důvodů, které vedly k americké válce v Koreji a následně ve Vietnamu.
V roce 1953 na Maův návrh došlo k industrializaci země, zjevně pod vlivem Stalinových reforem, které byly realizovány v Sovětském svazu o chlup dříve. Čína ale měla tehdy jiné starosti. Hlavní věcí, která Maovi ležela na bedrech, byl problém, jak dát dohromady rozpory a rozdílnosti ve společnosti. Tak trochu vymyl vaničku i s dítětem svými kulturními a sociálními reformami, ale očividně na základě jeho základního mustru jede Čína poněkud nesměle dál.
Mao a Stalin: dva kohouti na jednom smetišti
Mao a Stalin
Mao a Stalin měli leccos společného, a to byl právě ten problém. Není divu, že se říká, že jsou to protiklady, které se přitahují. Mao nechtěl praktikovat politiku závislosti na Sovětském svazu, zatímco Stalin jej k tomu manipulativně vedl. Mao byl na jakoukoliv byť podtextovou manipulaci velmi citlivý. Snažil se proto spíše o dosažení nezávislosti země na vnější politice a vrtoších jiných národů. To se mu také podařilo.
Mao rozjíždí čínskou ekonomiku pomocí USA
Mao zdraví amerického prezidenta Nixona
Po desítkách let anti-imperialistické propagandy se zdálo nemožné, že by se mohla zlá Amerika sblížit s hodnou Čínou. A přesto, v roce 1972 došlo k ikonickému potřesení rukou mezi jednotlivými antagonisty. Richard Nixon jako tehdejší prezident USA a předseda lidové Číny, Mao Tse-Tung. Co se stalo? V Americe existuje přísloví: „Jen Nixon může jít do Číny.“
Vysvětlení pro tento zvláštní akt není třeba hledat v politice, ale v náboženství. Nixon byl jako jeden z mála amerických prezidentů kvakerem. Toto náboženství se v jistých rysech podobá čínskému taoismu. Narozdíl od vyhroceného protestantismu, kterým se vyznačuje většina amerických prezidentů, je kvakerismus velmi tolerantní a jeho bohoslužby nejsou přísně dané, stejně tak jako jeho ortodoxie. Kvakeři se scházejí v tichu a čekají na oslovení Božím hlasem uvnitř. Maovi nepochybně byl tento osobní přístup sympatický, a tak i přes všechny možné citované politické důvody toto byl hlavní důvod, proč vzniklo přísloví na téma Nixonovy návštěvy.
Mao sice měl k dispozici překladatelku, nicméně angličtina byla jediný cizí jazyk, který sám preferoval, ačkoliv by se mu v jeho mládí spíše vyplatila ruština. On místo toho věnoval pozornost anglickému jazyku a věděl proč. Díky tomu se mohl leccos dozvědět o svém budoucím partnerovi.
Maova poetika
Ukázka Maovy kaligrafie
Tím se dostáváme k tématu poezie a Mao. Ta s ním byla neoddělitelně spojená a sloužila mu jako relaxace pro jeho mysl zatíženou neustálými starostmi o budoucnost Číny.
Pro zajímavost uvádím dvě ukázky z jeho básní:
Nekonečná devítitoká řeka Jang-c protéká Čínou, čára z kovu spojuje Sever a Jih, zelené dálky jsou pro déšť a mlhu sotva znát, Velkou řeku svírá Želva a Had. Kam odlít Žlutý jeřáb, lodníku, zůstalo po něm jen místo poutníků, zvedněme husté víno, hle, vlny nad námi, pohnutí v srdce stoupá s vlnami.
Já říkám dnes však Kchun-lunu: Nebuď tak vysoký, také svůj sníh trochu zteč, kdybych se tak mohl opřít o nebe a tasit svůj drahocenný meč, rozsekl bych tě na tři díly, jeden dal bych Evropě, druhý Americe a třetí ponechal Číně. Světe, pokojně bychom žili, celá zeměkoule by mohla užívat společně jeho dobrodiní.
Čínská propaganda je nebezpečná: pro koho?
Od mobilů Huawei po velkorysá pozvání různých influencerů do země si Čína vysloužila punc podezření nebezpečí infiltrace jejích agentů. Zdá se, že vše, co Číňané dělají, je jen proto, aby mohli něco někomu ukrást, a vše tomu nasvědčuje. Dokonce i Eiffelovku a celá evropská města nakopírovali a postavili si je někde na plácku uprostřed Číny. Tak jak to je? Tak i tak. Ukažte mi na někoho, kdo nechce, aby se o jeho zemi mluvilo hezky. Zdá se však, že jsou to jen Číňané, kteří sveřepě trvají na tom, aby o sobě šířili do světa jen to dobré.
Kritika Číny
Mám pochopení pro lidi, kteří kritizují porušování lidských práv kdekoliv na světě. Nechápu však, když zároveň s tím z něčeho takového těží. To považuji za rozpor. Pokud chcete kritizovat Čínu za otrockou práci, diskriminaci Ujgurů a vůbec, tak nekupujte žádné oblečení ani auta ani technické prostředky, které mají něco do činění s tím, že byly vyrobeny v Číně.
Stejně tak kritika Číny a jejího vedení včetně vývoje, ve kterém hrál Mao zásadní roli, je poněkud bezpodstatná, když je vedena z pozice malé země jako je Česko, kde má problém se mezi sebou domluvit pouhých několik milionů lidí. Zkuste si řídit bezmála miliardu a půl lidí v Číně (celá Evropa má jen polovinu z tohoto počtu) a pak hovořte o tom, jak se to má dělat.
Odhaduje se, že Maova politika za sebou nechala více mrtvých než ta Hitlerova a Stalinova dohromady. Odhady se kloní k počtu 40-80 milionů mrtvých jako důsledků hladomorů, pronásledování, nucené práce a masových poprav. Jeho politiku západní země označují jako totalitní.
Na druhou stranu je to jeho zásluha, že se ze semi-kolonie Čína stala samostatnou hrdou zemí, přesně takovou, jakou ji Mao chtěl mít. Byl to Mao, který Číně zařídil plošnou gramotnost, ženská práva, základní zdravotní péči, primární vzdělání a za něj došlo k prodloužení průměrného věku. Pod Maem se čínská populace rozmohla z 550 milionů na více než 900 milionů lidí.
Podle výzkumu z roku 2016 40% mileniálů v USA neví ani to, že Mao vůbec existoval. O tom, kde se vyrábí jejich oblíbená sluchátka, počítače a elektronika ví jistě velmi dobře. Mao se ztotožnil s Čínou natolik, že s ní splynul jako velká čínská řeka Jang-c'-ťiang.
V aktuálních zprávách se objevila informace, že Čína postupuje ruku v ruce s Ruskem vpřed. Velmi milé a vřelé gesto. Stisk ruky měl strýček Mao smrtící.
Maova dcera Li Ne s premiérem země Zhou Enlaiem, Maova dcera dosud žije, je jí 84 let.
Anketa
Zdroje:
Zhong Wenxian. Mao Zedong. Biography, Assessment, Reminiscences. 1986. Foreign language press. Peking.
Mao Ce-Tung, překlad V. Nezval, ilustr. Zd.Seydl, Osmnáct básní. 1958.
https://www.wilsoncenter.org/blog-post/why-did-mao-shake-hands-nixon-good-americans-bad-americans-and-us-china-rapprochement
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-svet-cina-chce-prispivat-ke-svetovemu-miru-a-prohlubovat-vztahy-s-ruskem-oznamil-prezident-si-40502669
