Článek
6. mlynář z rodu Sedliských na mlýně v Sedlištích.
Na první pohled je to jen jeden zápis v matrice: mlynář Matěj Sedliský, †1707.
Jenže když pátráme v dalších pramenech — začne se před námi otevírat příběh člověka, který nezdědil jen mlýn, ale i dluhy, rodinné spory a odpovědnost za celou domácnost.
A právě na takovém příběhu je vidět, že genealogie není jen o datech. Je to snaha pochopit život.
Matěj, prvorozený syn z prvního manželství Tomáše a dosud neznámé matky se narodil se před r. 1655 v Sedlištích. Měl čtyři vlastní sourozence. Matějova matka zemřela někdy mezi lety 1660 - 1679 a otec se podruhé oženil s Kateřinou roz. Eremiášovou, s níž měl dalších 6 dětí.
Když v roce 1691 otec Tomáš zemřel, odkázal Matějovi dobře prosperující sedlišťský mlýn, na němž již nevázlo žádné vyplácení gruntovních peněz. Matěj podepsal kupní smlouvu 22.10.1691 a zaplatil 6 zl. zákupného do obecního důchodu. Zbytek mu byl prominut, ovšem z jakého důvodu není uvedeno. Snad se jednalo o ústupek vzhledem k chystané Matějově svatbě s dcerou poličského měšťana. 900 zl. kupní ceny měl Matěj splácet po 10 zl. ročně.
Gruntovní kniha Nedvězí, Trhonice, Sedliště (Archiv města Poličky, kn.č. 283)
Matěj, syn pozůstalý po Tomášovi Sedlistským vzal tento mlejn dle kšaftu za summu hlavní 900 kop míš. bez závdavku. Však proti tomu co by jměl zavdati, bude povinen vejminky všechny dle kšaftu jiným nápadníkům vybejvati. Zákupnýho v hotovosti složil 6 zl., ostatek se mu pasírovalo. Platiti týž mlejn bude komu náležité jest po 20 zl. při ......... soudech. Co se budoucí jeho manželky Alžběty, dcery vlastní Jiřího Šrámka, souseda zdejšího, dotýče, ta při svém svobodství do smrti se pozůstavuje, děti však z nich pošlý poddanosti obci zdejší zavázáni budou. Act. zápisu za purg. p. Jiřího Hladíka 22. xbri 1691.
Spolu s prodejem mlýna byl proveden i rozdíl po zemřelém Tomášovi. Matějovi připadlo 50 zl. v hotovosti a zároveň dostal pod správu 200 zl. svých vlastních sourozenců, které jim měl vyplatit „až je budou potřebovati“, čímž se asi myslí, až uzavřou sňatek.
Kromě nového hospodáře a čtyř jeho vlastních bratrů žila ve mlýně vdova, druhá Tomášova žena Kateřina s šesti dětmi z druhého manželství. Zdá se, že Matěj a Kateřina byli přibližně stejného věku. Matěj, který až doposud pracoval ve mlýně pravděpodobně zadarmo, jen s nadějí na dědictví, nehodlal ve svém novém postavení ustupovat ještě poměrně mladé maceše, chtěl se oženit a přivést na mlýn novou hospodyni.
Stejně jako předkové i Tomáš a jeho generace se stala současníky mnoha přírodních i válečných katastrof, které ovlivnily jejich život. Jednu z nich zaznamenal poličský písmák Jan Sedliský:
„Léta Páně 1696 na den sv. Jana Křtitele v neděli povětří veliké a krupobití se stalo, takže okolo města (Poličky) obilí potlouklo - a mnoho oken v domích též v obouch kostelích vytlouklo, ten den byl strašlivý, v němž mnoho kvílení a pláče ze všech stran slyšeti bylo.“
Více jak 43letý Matěj uzavřel 22.1.1698 sňatek s Alžbětou, dcerou poličského měšťana Jiřího Šrámka. Vrchnost rozhodla, že Alžběta zůstane až do své smrti svobodná, kdežto jejich později narozené děti Jiřík a Alžběta budou poddanými obce poličské.
svatební smlouva
Sňatkem s dcerou měšťana zřejmě Matějova společenská prestiž vzrostla, neboť téhož roku složil přísahu a stal se konšelem obce sedlišťské.
Rozpory mezi novým hospodářem a vdovou Kateřinou musely být vyřešeny 24.1.1692 úředním rozdělením majetku. Jak složité bylo, dokládá zápis z gruntovní knihy :
Jakož mezi vdovou a nápadníky po Tomášovi Sedliským o nabytky domovní, obilí a dobytek i jiné hospodářství a věci jeho, nashromážděné za jeden rok za obilí pořádný rozdíl vykonán nebyl, nedorozumění se vyskytalo, jsouce p. Stanislav Jan Felix a p. Jan Kašparů, konšelé radní od ouřadu purgk. deputírováni, aby o ty věci svrchu psané mezi nápadníky těmi rozdíl učinili a je porovnali, vezmouce tu práci před sebe, do vsi Sedlišť dne 24. april 1692 se vypravili, kdež poručníci taky, totiž p. Tobiáš Hladík, Matěj Sedlistský a bratr vdovy Matěj Eremiášů se vynacházel, prostřednictvím osob předepsaných stalo se přátelské narovnání, jakž následuje.
Peněz přichovaných po smrti neb. Tomáše Sedlištského za jeden rok vynašlo se v summě 130 zl.,
z nich jeden každý nápadník přijal 1 zl.
Dobytek hovězí takto rozdělen, vdově předkem krávy dvě jménem Rmoutka a Plaška, hospodářovi při mlýně čest jménem Louka, Ryhlena, Hnědka, Jahoda, Biblena, Polka, Filipovi černá, Pavlovi Kavka, Johaně Srna, Danjelovi Majlena, Káči volek bílý s černou hlavou, Josefovi volek červený, Matějovi hospodáři k vejpravě bejk bílý s červenýma ušima. Více vynašly se dva volky, který Matěj vzal za 20 zl.. S těmi penězi všichni se poděliti mají, Matěj sobě svůj díl porazí. Item dvě telata odstavený vzal taky Matěj za 2 zl., patřiti budou všem do dílu takový peníze, Matěj sobě svůj díl srazí. Svinskýho jedna mladá svině ....... předkem Matějovi, ostatek co jich jest mají se všichni společně rozděliti. Matěj taky do toho patří.
Žita se vynašlo na zrně 30 měřic, hospodářovi předkem 12 měřic, ostatek všem do spolku i Matějovi jako i co ještě k mlejnu se vynachází všichni v rovnosti bráti budou. Semena lněnýho bohatýho předkem hospodáři se zanechává věrtel, ostatním v rovnosti všichni se poděliti mají, ječmena co jest ho před rukama, předně co hospodář k setí potřebovati bude, jemu se vydati má, ostatkem v rovnosti všichni se podělí. Pšenice všem společně na rozdíl. O plátno a přízi mají se porovnati. Peřiny, který po manželce předešlý zůstaly, ty dvoum malým sestrám všichni darovali. Truhla stará, spižírna a koutnice Matějovi. O kameny mlejnský takto se porovnali, jeden malý, který v síni ležel vzal hospodář za 4 zl., ty peníze mimo Matěje všem jiným nápadníkům náležeti budou, druhý kámen zanechán Matějovi, zámek velký vzal Matěj za 3 zl., patří ty peníze mezi všechny.
O nádobí truhlářské v přítomnosti týchž osob společně se porovnali a náležitě rozdělili. Kladní sekera, sochor železný, drhlen při mlejně, slepice vdově tři a kohout, husa jedna a mladými vdově, druhá husa s mladými Matějovi, ťopka nasazená jedna vdově a druhá Matějovi.
Poplatky všelijaké, jako cont(ribuce), ouroky, peníze gruntovní, co se jich vynajde a co jich do sv. Filipa Jakuba zajde, ty všechny nápadníci společně zapraviti se uvolili, potom od toho času sám Matěj zapravovati povinen bude.
Chalupu a neb vejminek vdově do sv. Bartoloměje hospodář vystavěti jměl, vdova se však prohlásila, že ještě strpení jmíti bude, jen aby na zimu tam se dostati mohla, jest na tom přistáno.
U Matěje hospodáře Jan, bratr za pacholka, Tomáš za tovaryše a Filip za pastevce zůstati mají a on jim mzdu náležitou a vychování dáti má.
O nějaký kousek louky pro ouživek vdova žádala, Matěj hospodář k tomu přistoupiti nechtěl, zůstaveno na tom, jak se k němu dáleji macecha chovati bude, že sobě to v moci zanechává.
Tím prostředkem vše jest k místu a konci přivedeno a nápadníci všichni na tom přistali. Matěj od sv. Filipa hospodářem dokonalým býti má. jakž tak vejminky v kšaftu Tomášovým učiněné jsou, ty Matěj všechny bez odpornosti vybejvati se zamluvil. Actum ut supra.
Matěj zřejmě nebyl tak dobrým hospodářem jako jeho otec, protože v letech 1692 - 1695 nevyplatil z podílů na mlýně nic. Teprve roku 1696 připadlo podílníkům 20 zl. a pak v letech 1699 - 1701, 1703 a 1705 po 10 zl.
Zdá se, že starší podílníci měli obavu, aby se výplaty podílu nepřišli, proto se snažili získat alespoň nějakou část. Strýc Tobiáš Hledík prodal Matějovi díl připadající na manželku Alžbětu dne 18.2.1698 ( kupní cena není uvedena ) a strýc Matěj, mlynář kamenecký dne 6.2.1701 podíl v hodnotě 34 zl. 6 gr. 4 d. za 11 zl. v hotovosti.
První Matějova žena, Alžběta roz. Šrámková, zemřela mezi lety 1699 - 1705, neboť Matěj se 9.2.1706 podruhé oženil s Marií Terezií Schulzovou, pravděpodobně vdovou. Předpokládám, že Matějova první žena zemřela roku 1705, protože mlynář by těžko dlouho zůstával sám se dvěma malými dětmi. Matějovi a Marii Terezii se narodil syn Franc Antonín. Toto dítě bylo pohrobek, protože otec Matěj zemřel, jistě více jak 52tiletý, krátce před 10.1.1707, kdy mlýn převzal jeho bratr Jiřík.
Matějova smrt byla zřejmě náhlá, protože zemřel v době, kdy zároveň zplodil dítě. Těžko tedy lze předpokládat nějakou chorobu, při níž by byl upoután na lůžko.
Vdova Marie Terezie si při prodeji mlýna vymínila 3 korce žita a mlýn zřejmě opustila. Šlo jí zřejmě také o to, aby se nemusela starat o děti z prvního manželství, proto bylo domluveno aby Jiřík, Matějův syn z prvního manželství zůstal ve mlýně u strýce Jiříka až do dospělosti. Strýc byl povinen jej živit, šatit a dát „liternímu umění cvičiti“ a když by si to později malý Jiřík zasloužil, měl za svoji práci být placen. O Alžbětu se zavázal postarat konšel Karel Pečený jako zřízený poručník. Nový hospodář Jiřík mu měl každoročně až do Alžbětina provdání sít 1 čtvrť lněného semena a po dva roky po 2 korcích žita. Druhým poručníkem dětí z prvního manželství byl jejich děd Jiří Šrámek.
Rok nato, 21.5.1708 byl proveden rozdíl po Matějovi. Vše si mezi sebou rozdělily pozůstalé děti. Vdově nepřipadlo nic, protože nebyla splněna tehdy běžná zákonná podmínka pro dědictví - společně soužití delší než 1 rok.
Po smrti nejmladšího Františka Antonína 27.6.1709 byl z jeho dílu 2.2.1710 proveden rozdíl, podle něhož připadlo matce Marii Terezii 50 r. ( 10 r. na náklady pohřbu a 40 r. za vychování ) a 20 r. 55 kr. 1/2 d. podílu z hotových peněz a za 22 zl. 24 gr. 4 2/8 d. podílu na sedlišťském mlýně. Gruntovní peníze vdova vyměnila se svými nevlastními dětmi Jiříkem a Alžbětou za 1 krávu, roubenou pilu, šnejdar a rožeň. Některé z věcí, které připadly Franz Antonínovi dědicové prodali a o zisk se rozdělili. Matce Marii Terezii připadla hotovost 27 r. 46 x.
Marie Terezie se zřejmě znovu provdala, protože o její úmrtí pod jménem Sedliská není v matrikách uvedeno.
A jak vypadalo Matějovo hospodaření ?
Při koupi mlýna převzal z dobytka a drůbeže šest krav a býka, mladou svini a část z ostatních prasat, husu s mladými a krůtu, z ostatního vybavení část plátna a příze, starou truhlu, špižírnu a koutnici, mlýnský kámen, kladní sekeru, železný sochor a drhlen, část truhlářského nářadí Od ostatních dědiců Matěj koupil dva volky za 20 r., dvě telata za 2 r., malý mlýnský kámen za 4 r. a velký zámek za 3 r..
Nový hospodář, bratr Jiřík při koupi mlýna převzal 8miletého hřebce, 17tiletou klisnu, 1 jalovici, 12 slepic, kohouta, krůtu, 4 úly, dále kovaný vůz s váhami, rádlo s kolečky a váhami, 2 brány s železnými hřebíky, železný řetěz, železný sochor, železný drhlen, kladní sekeru, starou truhlu, spižírnu a koutnici, 2 železný kamnovce ve světnici a potřebné věci ke mlýnu.
Když byl po Matějově smrti dne 21.5.1708 proveden rozdíl, připadlo z jeho ostatních věcí k rozdělení mezi děti: 5 krav, z hospodářských věcí 2 nové třmeny železné pocínované k sedlu, pilník k broušení pily, velká rašple, 2 dláta, kus ocele, moravská mosazná libra, ruční sekerka, nebozíz latovník, velká oblouková pila, menší pila s velkým ramenem, roubelní pila, 2 dláta, štospan, šnejdar, velký pilník, rožeň, nová ruční sekerka, , železný šraubštyk, hladká ručnice brokovnice, tažená ručnice, cihlička k piglování a železný hmoždíř, ze šatů kamizola a spodky z kozlí kůže, starý kabát a staré spodky, několik kozlích a 3 liščí kůže, šaty po zemřelé první ženě, dále 19 kusů peřin, 2 železa na kuny, mandl na mandlování šatů, 3 truhly, 2 postele, Melicharova bible, 1 modlitby in octavo a knížka in octavo „Rozmlouvání Vít s Václavem“, kniha „Jesus Sirah“, 2 postily (zakázané), 30 loktů tenkého plátna, 15 loktů tlustého plátna, neuvedené množství cvilinku, 2 stříbrné pásy, měděná a plechová pánev a 374 r. 37 kr. v hotovosti.
Dědictví po Tomášovi zřejmě nebylo rozepsáno tak podrobně, přesto je zřejmé, že Matěj prodal 2 volky, býka a prasata, přikoupil koně a klisnu a k nim postroje, dále přibyly dvě pušky - hladká ručnice a brokovnice. V pozůstalosti se dále nacházejí liščí kůže a železa na kuny. Nově ve mlýně přibyly i úly. Pušky patřily k obvyklému vybavení gruntů. Doba byla neklidná a občas bylo třeba bránit grunt před tlupami pobudů, kteří přepadávali a loupili.
Podle uvedených knih se zdá, že po generace bylo zálibou i čtení. Vzdělání bylo asi v rodě považováno za důležité, neboť pozůstalá vdova Marie Terezie vymínila pro nevlastního syna Jiříka, aby byl vycvičen „liternímu umění“. Existence dvou postil „s vírou katolickou nesrovnalých“ dokazuje, že rodina ještě se vší pravděpodobností tajně vyznávala nekatolické náboženství.
*
Příběh Matěje Sedliského ukazuje, jak málo někdy stačí, aby minulost ožila.
Není to jen mlynář ze 17. století. Je to člověk, který řešil rodinné spory, snažil se obstát v hospodářství, uzavíral sňatky, vychovával děti a čelil nejistotám své doby. Stejně jako lidé dnes — jen v jiných podmínkách.
A právě proto má smysl číst prameny pozorně. Protože za každým jménem v matrice se může skrývat celý život. Stačí ho jen znovu složit.
předchozí díly:
