V časech obnovy a nejistot venkovského života

5. mlynář z rodu Sedliských na mlýně v Sedlištích – hlavní linie

Tomáš byl prvorozeným synem mlynáře Jana Sedliského a Mariany roz. Kocourkové. Kde se narodil a kde rodina žila nelze z prostudovaných dokumentů zjistit. Když otec Jan zemřel, vdova Mariana zřejmě prodala pronajatý mlýn, vrátila se i s dětmi do rodného Sádku a r. 1651 se zde znovu provdala za Ondřeje Fixu jinak Novotného.

Tomášovi, stejně jako ostatním sourozencům byl r. 1651 přiznán podíl po zemřelém dědovi, Jiříkovi Kocourkovi na mlýně v Sádku v hodnotě 12 zl. 1 gr. 4 1/2 d.. Téhož roku jim byl přiznán i podíl na sedlišťském mlýně po otci Janovi v celkové částce 128 zl. 20 gr. m., Hotově dostali 2 zl. a ze zbylé částky připadlo na každému po 21 zl. 3 gr. 2 d. Až na ně došla řada v dědické posloupnosti, dostávali tyto peníze každý rok po menších splátkách.

Tomáš byl ženatý celkem dvakrát. Jeho první sňatek v matrikách zaznamenán není, což by mohlo být znamením, že se svatba konala před r. 1648, tedy před zavedením matrik, případně nevěsta nepocházela z poličského panství. Z tohoto manželství se narodilo 5 dětí : Matěj, Jan, Jíra, Václav a Tomáš.

Tomáš, pravděpodobně vyučený mlynář, koupil se svou první ženou 17. července 1658 mlýn v Sedlištích po svém zemřelém strýci Václavovi, a to se vším právem a příslušenstvím za 900 zl. a 1 prut role z Vernausovy pustiny za 75 zl..

Do začátků zřejmě moc peněz neměl, protože zákupné vrchnosti v hodnotě 9 zl. a částku 79 zl. za vybavení mlýna Maruši, vdově po bývalém majiteli zaplatil ve třech splátkách do r. 1660. Vdova si na gruntě nechala zapsat výměnek (nedochoval se), vzala na sebe zaplacení dluhů po Václavovi a vymínila si, aby mlýn připadl při případném prodeji přednostně jejím dětem, když dorostou a budou mlýn chtít.

Z úrody novému majiteli připadla polovice z 31 měřic ozimného obilí, třetí snop ovsa z 25 měřic, polovici úrody hrachu, polovici z 5 věrtelů lněného semena, polovinu úrody ječmene a třetinu viky.

Z dobytka Tomášovi připadly 2 klisny, 2 krávy, 2 jalovice, stará koza, o níž se měl starat tři roky a pak ji dát sirotkům po Václavovi, stará svině, 2 roční prasata, 9 slepic, stará husa s houserem a 2 housata.

K vybavení mlýna dále náležely 1 váhy, 1 rádlo „s kolečky a železím“ a jedno „s náradníkem“, 1 brány s hřebíky železnými, 1 drhlen, 1 kladní sekera, 1 řezačka s kosou, kosa na trávu a jiné všechny potřeby patřící ke mlýnu a k pile.

Ze mlýna měl Tomáš ročně platit 10 zl., a to 6 zl. na díl babičky Alžběty a 4 zl. postupně na díly ostatních podílníků a stejně jako předchozí majitel byl povinen řezat zdarma 20 klád na prkna.

Roku 1658 se po několika předešlých, velmi neúrodných letech konečně sklidilo dost obilí, ale přesto Tomášovy začátky na mlýně zřejmě nebyly jednoduché. Záznamy říkají, že Tomášovi bylo placení purkrechtních peněz „pro obtížnosti vojenský“ v letech 1658-1665 odloženo. Navíc roku 1662 „ve středu před Božím vstoupením přišel veliký mráz a druhého dne spadl sníh do půl kolen a velikou škodu na žitech učinil,“ což pro mlynáře znamená snížení příjmů.

Přesto Tomáš vyplatil 20. října 1665 na Alžbětin díl 6 zl. Další peníze začal platit v roce 1666 po 10 zl. ročně. Odklad placení byl jemu i ostatním poddaným povolen v letech 1675 – 1678, r. 1680, 1683, 1687 a 1689. Nebylo to tedy v souvislosti s Tomášovým špatným hospodařením, ale pro celkově zlou situací na panství. Domnívám se, že se jednalo o odklad kvůli vybírání válečných dávek.

Tomášova první žena zemřela, protože Tomáš se 26.12.1679 podruhé oženil s Kateřinou Eremiášovou, s níž měl dalších 6 dětí. Filipa, zakladatele sádecké linie rodu Sedliských, Johanu, později provdanou za Jana Libru, rychtáře z Trhonic. Dále Daniela a Pavla, z nichž se ani jeden dospělosti nedožil a nakonec Josefa a Kateřinu, která později, 12.6.1712 uzavřela svatební smlouvu s kovářem Janem Filipů.

Tomáš byl prozíravý hospodář, po celou dobu odkupoval podíly od ostatních dědiců za nižší cenu vyplacenou v hotovosti. Tím zajistil, že podíl na sedlišťském mlýně měla pro budoucnost pouze jeho rodina. Mimo jiné víme, že 22. února 1681 odprodal bratr Jan Tomášovi část svého podílu a zbývající sumu 12 zl. 35 gr. „proti dobrodiní jemu od Tomáše bratra učiněnému“ Tomášovi daroval. O jaké dobrodiní šlo není prozatím známo. Snad mohlo mít souvislost s epidemií moru, která postihla kraj v druhé polovině roku 1680.

Sedlišťský mlynář o své hospodářství dobře pečoval a snažil se o zvyšování jeho výnosu. Každoročně však docházelo k rozvodnění řeky Švarcavy (dnes Svratky) a dlouhodobému zaplavení luk, které pak nemohl obhospodařo­vat. Proto Tomáš neváhal požádat majitele jimramovského panství Filipa, hraběte z Kolovrat o prodej zátočiny, aby se po úpravě toku řeky zamezilo jejímu rozlití. Smlouva o prodeji byla uzavřena 17. dubna 1684 a kupující získal zátočinu za 24 rýnských. Území tehdy bylo zaplavené, a tak teprve 2. června bylo za přítomnosti zástupců poličské vrchnosti provedeno vyměření a 27. června schválení prodeje.

Tomáš, syn zůstalý po neb. Janovi Sedliským, mlynáři

Léta páně 1684 17. dne měsíce června Tomáš Sedlistský, mlynář přednesl před p. p. p. smlouvu a neb jistý Contract o jednu zátočinu, která mezi lukami panskými jimramovskými a jeho byla, a tak sobě prodělala, která s Jeho hr. mil. vysoce urozeným p. p. Filipem Antonínem Novohradským s. římské říše hrabětem z Kolovrat, dědičným pánem na Jimramově J. M. C. skutečným komorníkem a vzáctného regimentu dragounův Herbevill nařízeným hejtmanem léta svrchu psaného 17 dne měsíce dubna v přítomnosti p. Stanislava Jana Felixa, měštěnína a písaře městskýho v zámku jimramovským vykonán byl, žádajíce toho týž Tomáš Sedlistský, aby pro lepší bezpečnost a utvrzení taková smlouva jsouce od J. M. P. hraběte upečetěna a vlastní rukou podepsána, do register vesnických sedlistských slovo od slova jak originál s sebou přináší vepsána býti mohla, jak i pro paměť budoucí a věčnou, kdy od koho a v přítomnosti kterých osob taková zátočina jemu vykázána byla, aby to k zápisu do těchto register přijíti mohlo : jsouce tehdy k témuž J. M. P. hraběti p. Jan Kašparů spoluradní s p. Stanislavem Janem Felixem, písařem radním 2. dne června měsíce téhož léta v jistých příčinách vysláni, přitom i to proponirovaly, aby témuž Tomášovi mlynáři ta zátočina vykázána býti mohla, při navrácení jich spátkem při ouřadě referirovali, že v přítomnosti osob jejich, jako i Jakuba Grundbmona z Jimramova sám J. M. P. hrabě osobně témuž takové místo vykázati, on taky kdyby vykopati, jako i kudy vodu vésti, vrbou vytrhováním znamení dáno, tak že budoucí vrchnost jimramovská ani kdo jiný z sousedův jimramovských nic proti tomu nyní i na budoucí časy říkati a protestirovati moci nemá a nemůže, taky ihned po vykázání takové zátočiny Tomáš Sedlistský ji, jakožto své vlastní a zcela zouplna zaplacený vzal a dle vyměření od J. M. P. hraběte učiněného, rejhu prodělal, a tok vody tudy obrátil. Pan purgkmistr, páni Tomáše Sedlistskýho slušnou žádost oslyšeti nemoha, k tomu své povolení dáti a skrze p. písaře radního to vše v těchto registru zapsati ráčily. Což se stalo za purgkmistra p. Václava Nespěšnýho, v přítomnosti p. Jana Landškronskýho a p. Jana Tichýho, spoluradních Anno die ut supra.

Smlouva

Léta Páně 1684 dne 17. april já, dole zejména podepsaný z dobrolíbezný vůle své a na přímluvu magistrátu města Poličky vedle dobrého sousedství, odprodal jsem Tomášovi Sedlištskýmu, mlynáři a poddanému obce předřečeného města Poličky jednu zátočinu, která mezi mýma k panství jimramovskému lukami a jeho svůj tok jměla a tudy obojí straně škody od vody, když se říčka vyvodnila, se činila, pro zaházení na budoucnost takové škody, obzvláštně vidouce, že by Tomáše mlynáře jeho kout při tý zátočině ani za dvě léta trvati nemohl, k jeho ponížené žádosti tak milostivě jsem se naklonil a tomuž Tomášovi i potomkům jeho takovou zátočinu k dědičnosti za 24 r. peněz v hotovosti odvedených zanechal, tak že já ani dědicové moji ani budoucí páni na Jimramově na ni se víceji potahovati mocti nebudou, aniž jakého nejmenšího práva k ní sobě pozůstavují. Poněvadž však často jmenovaná zátočina pro vylití vody dokonale se kupujícímu vykázati nemohla, co nejdřívěji voda vopadne, má se jemu taková náležitě vykázati. Naproti tomu týž Tomáš Sedlistský takový zátočiny svobodně bez překážky jednoho každého člověka užívati má, k tomu taky on i potomci jeho zavázány býti mají, ten často jmenovaný tok vody tak spravovati, aby jedný ani druhý straně škody na gruntech se nečinila.

Actum na Jimramově. Anno et die ut supra.

Jeho M. římského císaře, uherského a českého krále skutečný komorník a pán na Jimramově

Filip, hrabě z Kolovrat L.S.

Originál té smlouvy v depositi právní v šupletě kde jiný smlouvy se skladují, vynacházeti bude.

Tomáš zemřel roku 1691 mezi 10. dubnem a 22. říjnem, kdy mlýn v Sedlištích koupil skoro nejstarší syn Matěj. Tomášovo úmrtí nebylo náhlé, protože po sobě zanechal kšaft (dochovala se jen obálka, na níž je uvedeno datum sepsání 10.4.1691), v němž odkázal mlýn nejstaršímu synovi Matějovi.

Hned při nástupu nového hospodáře byl proveden rozdíl po Tomášovi. Ten zanechal 500 r. v hotovosti, z nichž připadlo po 50 r. dětem z prvního manželství (tyto peníze měly zůstat Matějovi až do doby, kdy je sourozenci budou potřebovat) a po 35 r. 42 kr. jednom dukátu a jednom tolaru vdově Kateřině a dětem z druhého manželství.

Vdova Kateřina a její nevlastní syn – nový hospodář byli přibližně stejného věku. Je tedy jasné, že syn, který ve mlýně před otcovou smrtí pravděpodobně pracoval zadarmo, jen s perspektivou dědictví, nehodlal ve svém novém postavení ustupovat ještě poměrně mladé maceše, chtěl se oženit a přivést na mlýn novou hospodyni. Proto mezi nimi docházelo k rozporům tak velkým, že již 24. ledna 1692 muselo být provedeno za přítomnosti konšelů Stanislava Jana Felixe a Jana Kašparů, poručníků Tobiáše Hledíka a Matěje Sedlišťského a bratra vdovy Matěje Eremiáše úřední rozdělení majetku. Kateřina dostala 2 krávy, její děti Filip, Pavel, Johana a Daniel po jedné, Kateřina a Josef dostali každý jednoho volka. Společně se také podělili o prasata, úrodu, plátno a přízi a mlýnské nářadí. Peřiny po první Tomášově manželce připadly nejmladším sestrám Johaně a Kateřině. Kateřina dostala krůtu, kohouta se slepicemi a jednu husu s mladými. Dále jí měl nový hospodář postavit do zimy chalupu nebo výměnek. Vdova žádala ještě kus louky, ale ten jí již Matěj nechtěl dát. Dále bylo ustaveno, že od 1. května 1692 bude Matěj plnoprávným hospodářem a tři bratry si na mlýně ponechá na výpomoc: Jana za pacholka, Tomáše za tovaryše a Filipa za pastevce.

Dne 22. prosince 1691 byl proveden rozdíl po zemřelém Tomášovi Sedlistském, po němž zůstalo podílu na mlýně za 755 zl., 21 gr. a 5 d.. Vdově Kateřině a dětem Matějovi, Janovi, Jírovi, Tomášovi, Filipovi, Johaně, Danielovi, Pavlovi, Josefovi a Kateřině připadly podíly po 62 zl. 1 gr.. Stejný podíl měl dostat i Václav, který byl veden jako zběhlý z panství a tak jeho díl připadl obci poličské. Danielův díl připadl po jeho smrti v roce 1705 k rozdělení mezi všechny. Později zemřel i Pavel, který svůj díl odkázal Filipovi.

Ze zátočiny koupené za 24 zl. připadly na každého 2 zl., z Ventrusovské pustiny každému 2 zl. 30 gr.. Další podíly měli dědicové na dvou gruntech Václava Libry v Nedvězím, na jednom každému z nich 1 zl. 41 gr. a 5 d. a na druhém každému po 2 zl.. Další podíl byl na gruntě Matouše Blažejovýho v Nedvězím, z nějž připadlo každému dědici 1 zl. 8 gr.

Vdova Kateřina se mezi lety 1692 – 1707 znovu provdala za Jakuba Sobotu ze Sedlišť

Zemřelému Tomášovi se za 43 let jeho hospodaření podařilo sedlišťský mlýn výrazně zvelebit, i když poměry nebyly zrovna příznivé. Tomáš zřídil při mlýně pilu a přikoupil zátočinu, kterou zreguloval, aby nadále nezaplavovala jeho louku. Na mlýně přibylo dobytka a drůbeže. Když mlýn přebíral byly zde 2 klisny, 2 jalovice, stará koza, stará svině, 2 roční prasata, 9 slepic, stará husa s houserem a 2 housata. Jeho dědicové se už dělili o 12 krav, 2 volky, 1 býka, 2 telata, větší počet prasat, slepice, kohouta, 2 husy a 2 krůty.

Navíc Tomáš skoupil a vyplatil všechny dostupné podíly na mlýně tak, aby prospěch ze mlýna měly nadále jen jeho děti. A zřejmě koupí získal podíly na dvou gruntech Václava Libry a na gruntě Matouše Blažejovýho v Nedvězím.

___________________________________________________

1. mlynář z rodu Sedliských na mlýně v Kamenci

Matěj se narodil v roce 1643 jako poslední dítě Jana Sedliského a Mariany roz. Kocourkové. O místě narození prozatím není nic bližšího známo. Matějovi nebylo zcela jistě více než sedm let, když otec Jan zemřel a matka Mariana se znovu provdala za Ondřeje Fixu jinak Novotného. Rodina pak žila v Sádku.

Matěj se ve jedenatřiceti letech dne 5. srpna 1674 oženil s Veronikou Tichou, dcerou Václava a Magdalény.

Dne 4. prosince 1675 koupil Matěj od vrchnosti za 160 zl. Bernartovskou pustinu v Sádku, jejímž předchozím majitelem byl zemřelý tchán Václav Tichý a od tchýně Magdalény za 11 zl. 8 gr. a 4 d. kus palouku za chalupou Ondřeje Dražila na obci sádecké a kus obce pod strouhou u kamenského mlýna.

Matěj a Veronika měli devět dětí: Magdalénu (*8.10.1675), dne 16. prosince 1695 provdanou za Víta Mašíka z Javorka, Kateřinu (9.11.1679), která uzavřela 21. října 1717 svatební smlouvu s Janem Tomšů z Oldříše, Josefa Benedikta (*19.3.1682), Maxmiliánu (*2.6.1684), Václava Ferdinanda (*11.7.1686), Jiřího (*14.3.1688), Alžbětu Dorotu (*6.2.1691), Kateřinu (*8.5.1693) a Johanu (*24.7.1694), dne 13.1.1714 provdanou za Matěje Sejkoru.

Matěj nechával Bernartovské stavení pusté a využíval jen pole a louky, protože když 22. května 1686 prodal tuto pustinu Matějovi, synu Šimona Tesky byl nový majitel povinen „náležitý grunt vyštípiti“. Z toho je zřejmé, že Matěj s rodinou žil jinde, možná hned od počátku manželství v kamenském mlýně, který koupil určitě před rokem 1686. Myslím, že i tento mlýn koupil po zemřelém tchánovi Václavovi Tichém.

Stejně jako bratr Tomáš i Matěj byl velmi prozíravým hospodářem a snažil se co nejdříve splatit všechny závazky, aby mlýn s přilehlými poli a lukami co nejdříve patřil jeho rodině. Dne 5. května 1692 vyhověla poličská vrchnost Matějově žádosti, aby mu výměnou za podíl na Bernartovské pustině prominula placení podílu 50 zl. z kamenského mlýna, který připadal na jistou Marjánu Zrustovou. Zdá se, že tímto převodem se mlýn stal Matějovým majetkem.

Ve třiašedesáti letech Matěj dne 22. března 1706 prodal mlýn v Kamenci svému nejstaršímu synovi, 24letému Josefovi. Myslím si, že starý hospodář, který tak usilovně budoval rozsáhlé hospodářství, by se jen těžko vzdal svého vlivu na jeho udržování. Proto se domnívám, že prodej byl pouze formální.

Matěj prodal synovi kromě mlýna a polností 2 vrané klisny, 2 krávy, 2 jalovice, ovci a skopce, 2 okované vozy, kočár, 2 rádla „s železím“, 2 brány s pěti vlaky, řetěz, 2  chomouty, držáky a kšíry, mandl na mandlování šatů, pantok, široká sekyra, pila s obloukem, železná lopata, okovaná lopata, motyka, špižírna na vaření, železný svěrák, 2 stoly a 2 lavice a „nádobí, co tak k mlejnu patří“.

Nový hospodář měl otci Matějovi vyplácet každoročně po sv. Václavu ( 28.9. ) 10 zl..

Kromě toho si Matěj nechal zapsat pro sebe a své ostatní děti následující výměnek: byt a stravu ve mlýně sobě do smrti a dětem do zaopatření, jednu komoru ke společnému užívání s hospodářem pro obilí a „jiné všelijaké potřeby“, až do své smrti užívání jedné ze tří ke mlýnu přikoupených zahrad řečené obecní, po třetině ze zasetých ozimů a z ovsa, co se na jaře vyseje, 2 třetiny z obilí uloženého k mlácení. Dále měl nový hospodář v prvním roce vysít 1 korec lněného semena pro otce a 2 věrtele pro sourozence, pak každoročně 2 věrtele pro otce až do jeho smrti a Jiříkovi a Dorotě po 2 čtvrtích až do zaopatření, navíc byl povinen otci každoročně vysévat 1 korec žita a 1 korec ovsa až do Matějovy smrti. Součástí výměnku byla i jedna jalovice každému dítěti, kterou má nový hospodář chovat tři roky ve vlastní režii. Odstupující hospodář si vymínil i kočár k dispozici pro sebe i děti, přijetí syna Jiříka za tovaryše do mlýna a plat pro něj podle dohody. Jiříkovi měl dále připadnout jeden vůz s fasuňkem, řetěz a „nádobí zámečnické“, tříleté užívání plochy, kterou osel na dvou kouscích pasek. A nakonec byl nový hospodář povinen dát Jiříkovi do výbavy 1 korec pšenice, 2 korce žita, 1/2 vědra vína a 1/2 sudu piva a třem sestrám po 1 korci pšenice, 1 korci žita, sudu piva a „něco od omastku, drůbeže a koření“

Ve vypsání výměnku se nikde nehovoří o matce, Matějova manželka Veronika tedy zcela jistě zemřela před rokem 1706. Matěj zemřel v 73 letech dne 25.7.1716 v Kamenci.

___________________________________________________

O Janovi již byla řeč. Narodil se mezi lety 1632-42 v manželství Jana Sedliského a Mariany roz. Kocourkové. O místě jeho narození prozatím nelze na základě prostudovaných gruntovních knih a jiných dokumentů říci nic bližšího. Když zemřel otec Jan, vdova Mariana se zřejmě vrátila i s dětmi do Sádku a r. 1651 se znovu provdala za Ondřeje Fixu jinak Novotného.

Janovi a jeho ostatním sourozencům byl r. 1651 přiznán podíl po zemřelém dědovi, Jiříkovi Kocourkovi na mlýně v Sádku v hodnotě 12 zl. 1 gr. 4 1/2 d. a podíl na sedlišťském mlýně po Janovi v celkové částce 128 zl. 20 gr. m., Hotově dostali 2 zl. a ze zbylé částky připadlo na každému po 21 zl. 3 gr. 2 d..

Zdá se, že nebyl tak úspěšný jako jeho bratři. Přibližně roku 1680 se dostal se vší pravděpodobností do svízelné situace, protože 22. února 1681 předložil Janův bratr Tomáš kvitanci, podle níž Jan „vedle rozdílů na starých registřích stalého majíce on 21 zl. 3 gr. 2 d. po přijetí 1 zl. 30 gr. ostatní zbývající sumu 12 zl. 35 gr. proti dobrodiní jemu od Tomáše bratra učiněnému odevzdává“

Ale nakonec se na něj možná přece jen usmálo štěstí, neboť Jan by mohl ovšem mohl být totožný s Janem o němž se ve Vlastivědě moravské, Žďárský okres, v popisu města Žďáru nad Sázavou píše :

„Dne 30. srpna 1687 prodal Michal František Špitz mlýn (u Žďáru) Janu Sádeckému ( přídomek „Sádecký“ se objevuje i na kšaftu Janova bratra Tomáše, který je nadepsaný: „Kšaft neb poručenství Tomáše Sádeckýho, mlynáře v dědině Sedlištích …“ - vychází zřejmě z toho, že rodina po smrti otce Jana žila s matkou Marianou v Sádku ) ze vsi Sedliště za 942 kopy 25 gr. 5 den. a 19. dubna 1720 převzal jej syn Mikuláš Sádecký za touž cenu. Ale již dne 28. března 1721 Veronika, vdova po Mikuláši Sádeckým, „mlynáři mlejna Moučkového, s dobrým rozmyslem, radou rodičů a přátel, nemohouc ona pravená Veronika tu takovou živnost obcházeti a obsáhnouti, z nábožného tedy oumyslu na věčné budoucí časy prodala a skutečně … dodala zdejší obci ku špitálu pro vychování špitálníkův týž grunt nazvaný mlejn Moučkovský“ … za 942 kopy 25 gr. 5 den.. Syn František Sádecký vystoupil soudně proti prodeji a proto ho r. 1726 odbyla obec 100 zl. rýn., aby si uspořila další soudní útraty.

Jedná-li se skutečně o téhož Jana, pak můžeme říci, že zemřel př.r. 1721.

__________________________________________________

Čtvrtá generace rodu Sedliských žila v době, kdy se venkov vyrovnával s následky válek, epidemií i hospodářských otřesů. Každodenní život byl ovlivňován nejen přírodou, ale i přítomností vojska a požadavky vrchnosti.

Přesto právě v těchto podmínkách vznikla pevná základna rodu. Zvláště Tomáš a Matěj dokázali spojit pracovitost s prozíravostí a položit základy, z nichž jejich potomci čerpali ještě po mnoho generací.