Článek
Mnoho lidí si stále myslí, že americká centrální banka – Federální rezervní systém (Fed) – funguje nezávisle na politicích. V americkém hlavním městě se tento názor drží dlouho: politici ho chrání jako nedotknutelný symbol, ekonomové ho vnímají skoro jako božstvo a samotní centrální bankéři doufají, že tomu tak opravdu je. Realita je ale jiná. Nezávislost Fedu je dnes spíš mýtus než fakt.
Nedávno tuto iluzi narušil Donald Trump, když obvinil šéfa Fedu Jeroma Powella z toho, že před prezidentskými volbami v roce 2020 snížil úrokové sazby jen proto, aby pomohl Joeu Bidenovi k vítězství. Na Twitteru napsal, že Powell „vždy jedná pozdě, kromě období voleb, kdy snížil sazby, aby pomohl ospalému Joeovi a později Kamale“. Později Trump svá slova sice mírnil a tvrdil, že Powell nic takového neudělal, ale i tak trhy na chvíli znejistěly.
Po tomto Trumpově výroku klesla pravděpodobnost Powellova odvolání podle sázkové platformy Polymarket z 22 % na 13 %. Přesto to ukazuje, že Fed není vůči politickému tlaku tak imunní, jak by měl být. Stačí jeden výrok prezidenta – a trhy zareagují.
Trumpův postoj k šéfovi Fedu není výjimkou. Jeho poradce pro ekonomiku Stephen Miran dokonce veřejně řekl, že Fed je s Bílým domem tak propojený, že by si tam jeho vedení klidně mohlo pronajmout kancelář.
Proč je to důležité právě teď? Americký dolar od začátku roku ztratil asi 9 % své hodnoty – což mnohým připomíná situaci v roce 2007, těsně před finanční krizí. Na trzích se navíc spekuluje, že Fed letos sníží úrokové sazby hned čtyřikrát. To je silný signál, že ekonomická situace není stabilní.
Do toho všeho se zapojují známé finanční osobnosti jako Ray Dalio, Warren Buffet nebo Jeffrey Gundlach, které varují před možnými riziky a radí, jak se v tomto bouřlivém období chovat. Problémy dolaru navíc ovlivňují i zbytek světa. Trump zvažuje nové clo na dovoz a plánuje se sejít s vedením Walmartu a Targetu. Pokud dolar dál oslabí, hrozí výrazné dopady i na globální trhy.
Jiné země, jako třeba Švýcarsko nebo Japonsko, už pociťují dopady americké obchodní politiky. Je možné, že centrální banky těchto zemí začnou zasahovat, aby si ochránily své ekonomiky. To může spustit závod o to, kdo víc oslabí vlastní měnu – a celý svět se může ocitnout ve finanční válce.
Jednou z možností, jak by se mohla situace řešit, je takzvané kvantitativní uvolňování. Fed by tím na trhy nalil víc peněz ve snaze ekonomiku stabilizovat. Ale i tak by to bylo jen dočasné řešení.
To všechno ukazuje na jednu klíčovou věc: centrální banky dnes nejsou izolované od politiky tak, jak by měly být. Naopak, politické tlaky na Fed jsou dnes silnější než kdy dřív. Investoři by s tím měli počítat.
Dřív bylo běžné spoléhat se na to, že Fed se chová předvídatelně – zajišťuje stabilní měnovou politiku a rozumné rozdělování kapitálu. Teď je ale všechno jinak. Politika začíná ovládat ekonomická rozhodnutí a to přináší rizika, na která běžní investoři nebyli zvyklí.
Dnes je proto důležité znovu přemýšlet o tom, jak by mělo vypadat zdravé investiční portfolio. Staré přístupy, založené na stabilní měně a předvídatelné centrální bance, už nestačí. Inflace může opět vystřelit nahoru a trhy jsou citlivější než kdy jindy.
Investoři se musí připravit na svět, kde Fed už nehraje podle svých dřívějších pravidel. Nezávislost centrální banky je teď víc slavnostní formalitou než realitou. Úspěšné investování v tomto novém světě bude vyžadovat důkladné přehodnocení strategií – důraz na flexibilitu, ostražitost a diverzifikaci, která ochrání kapitál i v časech nejistoty.
Centrální banky možná tvrdí, že mají situaci pod kontrolou – ale stejně jako u příliš optimistických burzovních předpovědí, i tady je na místě zdravá skepse.
