Článek
V podcastu Mezi Dveřmi poslankyně Olga Richterová otevřeně popisuje, jak se v posledních letech proměňuje pěstounská péče. Připomíná, že v minulosti se český systém dostal do područí „sovjetizovaného“ modelu, který příliš spoléhal na ústavy. Podle ní je dnes zásadní hledat rovnováhu mezi ochranou práv rodičů a skutečnými potřebami dítěte.
Nedávná zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu ukázala, že ačkoliv už více než deset let směřují do transformace systému prostředky z fondů EU i ze státního rozpočtu, zásadní proměny se zatím nedostavily. Přesto se díky aktivitě některých politiků podařilo dosáhnout kroků, které systém posunuly dopředu. Jednou z těch, kdo se na těchto změnách podíleli, je právě Olga Richterová.
V rozhovoru zmiňuje nejen úspěchy, ale i to, kde jsou stále mezery. Například dnes se mohou zájemci o pěstounství hlásit do přípravných programů napříč celou republikou, a nejsou tak odkázáni jen na to, zda jejich kraj vypíše termín školení jednou za rok.
Citlivým tématem je také odměňování pěstounů. Richterová upozorňuje, že je nesnadné nastavit spravedlivou výši podpory tak, aby se z ní nestala příliš lákavá „motivace“, která by mohla vést ke zneužívání systému.
Co třeba v rozhovoru zaznělo? Tady je malá ukázka:
Paní poslankyně, co se například podařilo změnit?
Například se podařilo stát se prověřeným pěstounem, protože do programu příprav a prověřování se lze přihlásit napříč republikou. Není tedy potřeba čekat, až kraj jednou za rok vypíše možnosti přihlášek.
Jak se díváte na rozdíl ve finančním ohodnocení zprostředkovaného a nezprostředkovaného pěstouna?
Je velice těžké nastavit adekvátnost odměny a také to, aby to nezpůsobilo přehnanou motivaci některých pěstounů. Někdy se totiž stává, že když dáte příliš velkou pobídku, může se z toho stát životní strategie
Je potřeba, aby existovaly stovky doprovodných organizací? Neodčerpávají ze systému peníze? Je to efektivní model?
Ten, kdo má ze zákona dávat nabídku doprovázení, je OSPOD. Jenže ne každý OSPOD to chtěl dělat. Co je navíc dnes nesrozumitelné je to, že není zcela jasné, co má která organizace pěstounům nabídnout. Přitom víme, co by bylo užitečné.
Diskuse se vede i kolem počtu doprovodných organizací. Podle poslankyně by hlavní odpovědnost měl nést OSPOD, ale v praxi se ukázalo, že ne všude je ochota tuto roli plnit. Zmatek navíc vyvolává nejasnost v tom, co vlastně mají jednotlivé organizace pěstounům poskytovat, přestože se ví, co by pro ně bylo opravdu přínosné.
Zásadní otázkou zůstává vyváženost mezi rodičovskými právy a zájmy dítěte. „Minulost nás poznamenala tím, že jsme upřednostňovali ústavní péči před rodinnou. Teď je situace jiná – rodičovská práva se respektují, ale stále chybí dostatečný důraz na samotné děti,“ říká Olga Richterová.
Celý rozhovor si můžete poslechnout například na platformě Seznam Podcasty.
