Článek
Každé dítě, které prošlo domovem pěstounky Jiřiny, nese s sebou těžký příběh. A těch příběhů už nasbírala jedenáct. Přestože o sobě tvrdí, že je „jen obyčejná ženská“, z jejích slov je cítit obrovská síla i odhodlání. Pěstounství pro ni není jen práce – je to životní styl.
Rozhovor si můžete poslechnout ZDE
Jiřina patří k lidem, kteří zůstávají stát, i když by jiní dávno utekli. Už jedenáctkrát otevřela dveře dítěti, které znalo jen zanedbávání, bolest nebo naprostý nezájem okolí. Přesto vypráví klidně, bez velkých gest. Nepotřebuje obdiv ani potlesk – jednoduše dělá to, co považuje za správné.
„Každé dítě, které k nám přišlo, mělo za sebou těžký příběh. Ale některé byly doslova otřesné,“ říká tiše. A začíná vzpomínat: chlapec, který neznal hračky ani obyčejný rozhovor a jen donekonečna kroužil na odrážedle, jakoby uvězněný ve vlastní bublině. Holčička s popáleninami na dvanácti procentech těla, u které bylo podezření na sexuální zneužívání. Nebo miminko, které k ní přivezli s výživovou sondou zavedenou přímo do žaludku.
Přestože má Jiřina s pěstounstvím dlouholeté zkušenosti, neskrývá kritiku vůči systému. „Stát bez váhání svěří vážně nemocné dítě do rukou člověku, který nemá žádné zdravotnické vzdělání. A pak se diví, že nastávají komplikace. Sama jsem musela volat až na Ministerstvo zdravotnictví, protože jsem nebyla schopná sehnat náhradní díly k systému PEG pro umělou výživu,“ vysvětluje. Podobně poukazuje i na práci některých OSPODů – například na případ ženy, která má deset dětí a opakovaným těhotenstvím uniká nástupu do vězení. „Paní z OSPODu mi řekla, že to propadlo sítem. Jenže to není ochrana dětí, ale naprosté selhání systému,“ dodává.
Těžkou kapitolou je loučení. Každé dítě u ní pobývá jen dočasně – pak odchází buď zpět k biologickým rodičům, nebo k dlouhodobým pěstounům. Jiřina to zažila už desetkrát a pokaždé je to bolestivé. „Každé dítě, které odejde, je kus mého života. Vždycky si musím poplakat. Někdy odjedu na pár dní pryč, abych nabrala sílu,“ přiznává otevřeně.
Velkou oporou jí je dcera Katka, která se do péče aktivně zapojuje. Pomáhá s dětmi i domácností. „Bez ní bych to nezvládla,“ říká Jiřina bez váhání. Rozhovor si rozhodně poslechněte. Je důkazem toho, že dobří lidé se srdcem na správném místě jsou stále mezi námi.
