Článek
Burnout syndrom neboli syndrom vyhoření je pojem, o kterém jsme už asi všichni někdy slyšeli. Co ho definuje? Jedná se především o totální ztrátu chuti do práce (péče), ztrátu smyslu, energie a nadšení. Děje se lidem, kteří jsou zpočátku naprosto zaujatí svým posláním a dávají do toho vše a zároveň jen velmi málo mohou ovlivnit výsledek.
Zažehnout plamen vyhoření může práce i osobní život
Mnozí z nás mají syndrom vyhoření spojený s pracovním prostředím, zejména pak s prostředím korporátním. Je typický také pro tzv. pomáhající profese - zdravotnictví, sociální služby nebo školství. Syndrom vyhoření se však zdaleka netýká jen oblasti práce.
Vyhořet je možné i ve vztahu, v mateřství, v péči o nemocného člena rodiny nebo o domácnost (často nás potká spíše kombinace vícero oblastí). Zkrátka všude tam, kam lidé investují své maximální nasazení, svou energii a sílu a nevidí výsledek (nebo konec). Syndrom vyhoření se nám vkrádá do života ve chvíli, kde se nám nedostává pozitivní zpětné vazby ani pomoci a nemáme dostatek prostoru pro sebe, své potřeby a odpočinek. Dáváme ze sebe všechno a zpátky pro sebe dostáváme málo.
Jak se syndrom vyhoření projevuje
Syndrom vyhoření se může projevovat různými způsoby a jeho příznaky se mohou postupně zhoršovat. Mezi hlavní projevy patří:
- Fyzické: chronická únava, vyčerpání, ztráta energie, poruchy spánku, časté bolesti hlavy, zad, zažívací problémy.
- Emocionální: pocity beznaděje, ztráta motivace, smyslu, deprese, úzkost, podrážděnost, ztráta empatie, nechuť až odpor.
- V chování: snížená výkonnost v práci, zvýšená absence, sociální stažení, zanedbávání osobních povinností.
- Kognitivní: snížená schopnost se soustředit, problémy s pamětí, nerozhodnost.
Syndrom vyhoření: Tichý nepřítel, kterého zpočátku neregistrujeme
Syndrom vyhoření obvykle přichází velmi nenápadně. Plíživě. Vyvíjí se v několika fázích:
- Nadšení: Začíná vysokou motivací a energií pro práci, máme vysoká očekávání a představy, že náš vklad ponese ovoce. Často překračujeme své hranice, děláme věci navíc, investujeme čas i úsilí na úkor sebe a svých potřeb.
- Stagnace: Postupně ztrácíme své nadšení a energii a naše spokojenost se snižuje. Vidíme, že se naše očekávání nenaplňují a nedostavují se předpokládané výsledky. To, co investujeme, nikdo nevidí a nevrací se nám to (neslyšíme ani prosté „děkuji“).
- Frustrace: Zažíváme pocit beznaděje a frustrace. Začínáme se cítit neschopně, bezcenně.
- Apatie: V této fázi pociťujeme emocionální i fyzické vyčerpání, cynismus a odosobnění. Není výjimkou, že v této fázi poznáme, co je to úzkost, panická ataka, deprese. Často (ale klidně i dřív) zůstáváme v pracovní neschopnosti.
Co vede k syndromu vyhoření
K syndromu vyhoření vede nejčastěji dlouhodobá nadlimitní zátěž a nedostatečný čas pro odpočinek a regeneraci našich sil. Dalším negativním faktorem je nízká podpora ze strany nadřízených, kolegů nebo blízkých osob a nedostatek uznání. V neposlední řadě hraje v rozvoji syndromu vyhoření roli také osobní nastavení – perfekcionismus, velký smysl pro zodpovědnost, přebírání cizí zodpovědnosti na svá bedra (kdo by to taky všechno udělal, když ne my, že?), neschopnost říkat ne a nízká sebedůvěra.
Jaké dopady má syndrom vyhoření na kvalitu života
Syndrom vyhoření má, jak správně tušíte, zásadní dopady na každodenní život. Trpí vztahy, a to všechny. Častěji dochází ke konfliktům a hádkám, lidé mají tendenci se izolovat od okolí, někam utéct. Trpí i oni sami. Syndrom vyhoření se propisuje do způsobu, jakým přemýšlí, do toho, jak se cítí a také do toho, jak se chovají. V práci už nestíhají co dřív, dělají více chyb, zvyšuje se jejich absence. Trpí i jejich zdraví. Mívají oslabenou imunitu, často pociťují fyzické bolesti. A jak dlouho vlastně může trvat cesta zpět? Každý to má jinak, někdy pár měsíců, ale klidně i rok.
Co můžete dělat, když na sobě vnímáte známky vyhoření
Pokud na sobě pozorujete známky vyhoření, je důležité zpomalit a zaměřit se na sebe a své potřeby.
- Nastavte si hranice: Naučte se říkat ne požadavkům, které ještě zvyšují vaši zátěž.
- Praktikujte self-care: Zaměřte se na dostatek spánku, zdravou stravu a pravidelnou fyzickou aktivitu. Dělejte si krátké přestávky mezi vašimi povinnostmi, nevynechávejte přestávky v práci. Pravidelné pauzy podpoří vaši produktivitu a sníží únavu.
- Změňte pracovní prostředí: Pokud je to možné, zvažte změnu pracovního prostředí nebo pozice. Diskutujte se svým nadřízeným o možnostech snížení pracovního zatížení.
- Rozvíjejte své dovednosti zvládání stresu: Techniky jako mindfulness, meditační cvičení, jóga, procházky na vzduchu mohou pomoci snížit stres.
- Cíleně si plánujte čas pro sebe: Vyhraďte si čas na cokoliv, co máte rádi a co vás baví. Používejte kalendář nebo plánovací nástroje. Jakmile máte své políčko v kalendáři, je větší šance, že jej zrealizujete.
- Říkejte si o pomoc: Žádejte pozitivní zpětnou vazbu a podporu od svého okolí. Nemusíte být na všechno sami. Zkuste některé činnosti delegovat nebo zcela vypustit.
- Vyhledejte podporu, sdílejte: Mluvte s přáteli, rodinou nebo kolegy o svých pocitech, potřebách a problémech. Neváhejte vyhledat odbornou pomoc v podobě psychologa nebo psychoterapeuta.
Syndrom vyhoření je vážný stav, který vede k narušení kvality života i mezilidských vztahů. Aby nedošlo k dlouhodobému poškození fyzického i psychického zdraví, je důležité včas rozpoznat příznaky a podniknout kroky vedoucí k zotavení, jako je péče o sebe nebo vyhledání odborné pomoci.
Zdroje:
Miriam Preiss: Jak zvládnout syndrom vyhoření, Grada 2015
Radkin Honzák: Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření, Vyšehrad 2022 (4. vydání)
Ján Praško, Roman Pešek: Syndrom vyhoření, Pasparta 2016
Jon Kabat-Zinn: Mindfulness, Portál 2022
vlastní terapeutická praxe
