Článek
Kdo je people pleaser
People pleaser (potěšitel) není žádná oficiální diagnóza, ale spíše termín z populární psychologie.
People pleaseři jsou často úspěšní lidé, kteří mají potřebu přizpůsobovat se druhým. Upozaďují své vlastní potřeby před potřebami ostatních. Vnímají silný pocit vnitřní nesvobody, ztráty sebe sama (autenticity). Obvykle je pro ně důležité, aby je ostatní oceňovali a vnímali pozitivně. Tito lidé se sami cítí nejistí, mají potíže se sebevědomím a nastavením zdravých osobních hranic.
People pleaser, vnímá, že má osobní hranice posunuté směrem od sebe dál, než by chtěl a vadí mu to. Jeho okolí jej vnímá jako hodného, schopného, ochotného, nápomocného a bezproblémového. Má to však i své stinné stránky.
Jak poznám, zda jsem people pleaser?
Když vás někdo požádá o laskavost, vždycky vyhovíte, i když se vám to fakt nehodí? Pokaždé se snažíte ostatním vyjít vstříc? Jste hodní a laskaví a myslíte víc na druhé než sami na sebe? Blaho ostatních je pro vás nejvyšší prioritou? Přemýšlíte přehnaně nad tím, jak před druhými vypadáte, co si o vás druzí myslí a zda vás mají rádi? Máte potřebu se přizpůsobovat ostatním (chováním, názorově i časově)? Cítíte zodpovědnost za to, jak se cítí ostatní lidé a neumíte říkat ne? Za každou cenu se snažíte vyhýbat konfliktům? Zažíváte časté pochybnosti o sobě, zejména v interakci s druhými? Nepřiznáte, když jsou vaše city zraněné? Snažíte se plnit očekávání ostatních? Neumíte si říkat o své potřeby a okolí na ně nebere zřetel?
Pokud jste na vše odpověděli ANO, je to jasné. Pravděpodobně jste tzv. people pleaser.
Na první pohled můžete být velmi oblíbení, neodmítnete přece nikomu žádnou pomoc, jste pořád s úsměvem na rtech, ochotně vycházíte vstříc - to přece ostatní chtějí, ne? Mají vás tedy rádi (kdo by neměl). Vnější ocenění je vaším hnacím motorem. Máte pocit, že jen pokud druhým vyhovíte, uděláte „něco navíc“, máte hodnotu a jste přijímáni. Kdybyste náhodou odmítli, budou o vás špatně smýšlet, negativně vás hodnotit a v krajním případě by mohl vzniknout konflikt. Takže všem říkáte ANO, s každým souhlasíte a snažíte se být zadobře. Nesdílíte své názory nebo přesvědčení. A pomalu v tom všem ztrácíte dech. A hlavně ztrácíte sami sebe.
Do roztrhání těla
Myslet na druhé, být prosociální a nápomocný a umět se v některých situacích přizpůsobit, je určitě žádoucí, ale nic se nemá přehánět. Když se beze zbytku rozdáte, nic vám nezbude ani pro sebe, ani pro nikoho dalšího. Přílišná ochota a upozaďování sebe škodí především vám samotným a ve finále i vašemu okolí.
Pokud jdete dlouhodobě hodně přes své možnosti, začne se vytrácet vnitřní pocit svobody a volby. Namísto toho nastupuje pocit, že musíte vyhovět. Musíte tohle, musíte tamto a musíte i ono a nemůžete to změnit. Začnete pociťovat napětí a tlak z nekončících povinností. Stojí to stále více vaší síly, což často vede ke stresu, frustraci a nespokojenosti. Nemáte kde čerpat energii, nemáte prostor sami na sebe. Dlouhodobé upozaďování vlastních potřeb může časem vést k nesmírnému vyčerpání, nechuti, demotivaci a vyústit až v syndrom vyhoření (viz můj předchozí článek, který najdete níže).
Navíc si vás ostatní přestávají vážit. Vše, co děláte začne brát vaše okolí jako samozřejmost. Žádný vděk. Žádné děkuji. Málokdo na vás bere ohledy. Respekt se vytrácí a nastupují výčitky. Stáváte se terčem kritiky a ve vás čím dál více hlodají pochybnosti o sobě.
Jak nebýt people pleaser
Znáte ty pokyny z letadla, kde vám palubní personál říká, že když nastane krizová situace, máte v první řadě nasadit kyslíkovou masku sami sobě a teprve potom se můžete začít starat o ty vedle vás?
Je to logické, protože nejdříve se musíte postarat sami o sebe, ochránit sebe, opečovat se, abyste mohli být užiteční svému okolí. A ne, není to sobecké. Je to doslova životně důležité, protože mrtvola nikomu nepomůže.
Podobně to funguje i v běžném životě. Uštvaná, podrážděná, frustrovaná a energeticky vyplivnutá osoba, která lítá na všechny strany, zkrátka dlouhodobě nemůže kvalitně pečovat o své vztahy a cítit se v nich spokojeně a svobodně.
1. Identifikujte své potřeby a dejte jim prioritu. Připusťte si myšlenku, že i vy můžete něco chtít nebo potřebovat. Dějte si chvilku na uvědomění si vlastních potřeb a přání (např. po práci potřebuji klidnou půlhodinu pro sebe; potřebuji se o víkendu vyspat nebo vypadnout mimo město). Věnujte jim důležitost a naplánujte si konkrétně jejich naplnění.
2. Nastavte si zdravé osobní hranice. Nejdříve si musíte uvědomit, kde právě ty vaše osobní hranice leží. Je to obvykle tam, kde na sobě cítíte, že jdete hodně na sílu, přes sebe. Rozpoznávat tyto situace (signály na sobě) chce trochu cviku. Mějte na paměti, že nastavování osobních hranic je proces (spíše delší, než kratší). Chvíli to zkrátka trvá a není to vždy jednoduché. Obvykle nastavování hranic vypadá asi takto: Uvědomění - komunikace hranic navenek - opakování - přijetí důsledků (ne každému se to totiž bude líbit). Netlačte na sebe a začněte něčím opravdu malým. Krůček po krůčku.
3. Učte se říkat NE. Říkat NE je dovednost a jako taková se dá natrénovat. Když tu a tam něco zdvořile (ze začátku i něco docela malého) odmítnete, věřte, že svět se nezboří. Nestane se vůbec nic. Tedy vlastně ano, stane - získáte prostor pro sebe!
Pamatujte, že každé vaše NE, zvyšuje hodnotu vašeho ANO.
